20 Cdo 1706/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1706/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1706/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1706.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daňová exekuce Exekuce Dotčené předpisy:§ 175 odst. 2 předpisu č. 280/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 11. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3266/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1706/2021-271 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě, Tolstého č. 1455/2, Územního pracoviště ve Žďáru nad Sázavou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská č. 28, identifikační číslo osoby 72080043, proti povinnému J. B., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému opatrovníkem obcí Pošná se sídlem Pošná č. 51, identifikační číslo osoby 00248886, za účasti přihlášené věřitelky NASH FINANCE LTD. se sídlem 9.17 Capital Tower, 91 Waterloo Road, Londýn, SE1 8RT, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 06535852, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, o rozvrhu výtěžku daňové exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 Nc 1/2019, o dovolání přihlášené věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 15. února 2021, č. j. 54 Co 152/2020-225, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 15. 2. 2021, č. j. 54 Co 152/2020-225, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 2. 2020, č. j. 12 Nc 1/2019-187, kterým bylo rozhodnuto, že rozdělovaná podstata 410 000 Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojuje přihlášená pohledávka oprávněného správce daně Finančního úřadu pro Kraj Vysočina ve výši 410 000 Kč na hotových výdajích a exekučních nákladech za výkon prodeje (výrok I.), a rozhodl, že přihlášená věřitelka NASH FINANCE LTD. je povinna zaplatit oprávněnému náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). Odvolací soud uvedl, že oprávněný zpeněžil předmětné nemovitosti povinného v rámci daňové exekuce s výtěžkem 410 000 Kč a soudu I. stupně navrhl, aby na základě ustanovení § 232 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a § 274 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, provedl rozvrh tohoto výtěžku. Uplatnil přitom současně pohledávku na nákladech daňové exekuce ve výši 505 000 Kč určené jeho exekučním příkazem ze dne 20. 8. 2018, č. j. 1460126/18/2914-00540-712067, resp. rozhodnutím (dražební vyhláškou) ze dne 25. 4. 2019, č. j. 379929/19/2914-00540-708765. Odvolací soud se ztotožnil s usnesením soudu I. stupně a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2392/2015, které je plně aplikovatelné i v této věci, neboť vychází ze srovnatelných skutkových okolností a není dán důvod se od tohoto rozhodnutí odchýlit. Argumentaci dovolatelky, že soudní exekuce by byla pro zájem dovolatelky šetrnější, považuje za ryze účelovou, neboť odměna soudního exekutora by v případě vymáhání peněžitého plnění ve výši 28 647 327,22 Kč přesáhla sumu 3 milionů korun (bez DPH), byť by soudní exekutor mohl v rámci prodeje předmětných nemovitostí uspokojit pouze poměrnou část těchto nákladů (zjevně myšleno v závislosti na vymoženém plnění). Naproti tomu jsou náklady daňové exekuce limitovány částkou 1 milion korun, a to částkou 500 000 Kč za nařízení daňové exekuce a částkou 500 000 Kč za výkon prodeje a lze je u téhož nedoplatku požadovat pouze jednou (viz ustanovení § 183 daňového řádu). Pro přihlášenou věřitelku je zvolený způsob exekuce nepochybně méně výhodný, protože při prodeji v soudní exekuci by jí pravděpodobně připadla část výtěžku dražby (zjevně vzhledem k tomu, že by se odměna exekutora vypočetla z tzv. vymoženého plnění, nikoliv z vymáhané částky), avšak tomuto nepříznivému důsledku mohla sama předejít tím, že by se domáhala provádění exekuce, jejíž nařízení navrhla (viz ustanovení § 15a odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí). Oprávněný navíc při volbě způsobu exekuce nemohl předvídat, jakého výsledku bude dražbou předmětných nemovitostí dosaženo. Pokud jde o namítané nedoručení exekučního příkazu, přihlášená věřitelka sama připustila, že zákon správci daně neukládá, aby jí exekuční příkaz doručil; oprávněný tudíž v tomto ohledu nijak nepochybil. Odkaz na judikaturu Nejvyššího správního soudu není taktéž případný, neboť se tato rozhodnutí týkají vymáhání bagatelních pohledávek soudní exekucí. Soud I. stupně se tedy s návrhem oprávněného na rozvrh výtěžku prodeje nemovitých věcí v daňové exekuce vypořádal zcela správně a své závěry srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podala přihlášená věřitelka dovolání. Namítá, že je zcela proti smyslu a účelu exekuce (ať už soudní či daňové), aby náklady exekučního řízení přesáhly hodnotu samotného předmětu prodeje. Odkazuje na ustanovení § 7 odst. 2 daňového řádu jako na opatření zabraňující neefektivnímu postupu ze strany správce daně, který měl dle jejího názoru v rámci volby způsobu vymáhání šetřit práva zúčastněných osob, včetně práv ostatních věřitelů, a měl zvolit hospodárnější způsob provedení exekuce, při kterém vzniknou nižší náklady – např. vymožení soudním exekutorem. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedla, že oprávněný tedy měl zkoumat výši nákladů jednotlivých způsobů vymáhání a na základě toho se rozhodnout, který způsob vymáhání zvolit. Oprávněný nepostupoval v souladu s ust. § 175 odst. 2 daňového řádu, protože nezvolil způsob vymáhání nedoplatku tak, aby s ním byly spojeny co nejnižší náklady. V opačném případě by nedošlo k vyčerpání rozdělované podstaty na exekuční náklady daňové exekuce a byli by alespoň částečně uspokojení ostatní věřitelé, přičemž by dovolatelka byla se svou pohledávkou první v pořadí – hned po uspokojení exekučních nákladů. I přesto, že dle ust. § 220 odst. 1 a 2 daňového řádu nemá správce daně povinnost doručit exekuční příkaz přihlášeným věřitelům, bylo nedoručením exekučního příkazu (a též rozhodnutí správce daně o stanovení výše exekučních nákladů) přihlášeným věřitelům odepřeno právo bránit se proti těmto rozhodnutím. Usnesením odvolacího soudu taktéž došlo k porušení práva dovolatelky vlastnit majetek a k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému se na danou věc nedá aplikovat usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2392/2015. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se s podaným dovoláním neztotožňuje a odkazuje na svá předchozí vyjádření ve věci. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání přihlášené věřitelky není přípustné. 5. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu – dále jen „daňový řád“, správce daně postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Z důvodu hospodárnosti může konat správce daně úkony pro různá řízení společně. Ze spisu, popřípadě z rozhodnutí vydaného na základě těchto úkonů, musí být zřejmé, ke které povinnosti a s jakým výsledkem byly úkony učiněny. 6. Dle ustanovení § 175 odst. 1 daňového řádu správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. 7. Dle ustanovení § 175 odst. 2 daňového řádu správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. 8. Z ustanovení § 7 odst. 2 daňového řádu a z navazujícího ustanovení § 175 daňového řádu se podává, že volbu způsobu, jímž dojde k zabezpečení vymáhání ne