20 Cdo 2155/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2155/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 8. 2020 Spisová značka:20 Cdo 2155/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2155.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 11. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3141/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2155/2020-265 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Hollandsche IRS B.V. se sídlem 2993 LD Barendrecht, Oslo 1, Nizozemsko, registrované v obchodním rejstříku vedeném u nizozemské obchodní komory pod č. 24338244, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 204/21, proti povinné INTEGRATED RAIL – CASTING COMPANY LIMITED se sídlem W1W 8DH Londýn, 27/28 Eastcastle Street, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 07442907, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 EXE 33/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2020, č. j. 17 Co 10/2020-224, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 35 610,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 EXE 33/2016-172, rozhodl, že věci Okresního soudu Kutná Hora sp. zn. 8 EXE 33/2016 a sp. zn. 5 EXE 1/2017 se spojují ke společnému řízení s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 8 EXE 33/2016 (výrok I.), že exekuce na majetek povinné nařízená pověřením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 9. 2016, č. j. 8 EXE 33/2016-36, a pověřením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 2. 2017, č. j. 5 EXE 1/2017-31, se zastavuje (výrok II.), že oprávněná je povinna zaplatit soudní exekutorce Mgr. Veronice Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, náhradu nákladů řízení ve výši 20 857,25 Kč (výrok III.), a že oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů řízení ve výši 110 896,50 Kč k rukám zástupce povinné (výrok IV.). 2. K odvolání oprávněné a soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 17 Co 10/2020-224, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se o spojení věcí soudu prvního stupně sp. zn. 8 EXE 33/2016 a sp. zn. 5 EXE 1/2017 nerozhoduje, ve výroku III. je změnil tak, že náhrada nákladů exekuce činí 28 435 Kč a ve výroku IV. tak, že náhrada nákladů činí 110 969,10 Kč; ve zbylém rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že oprávněná je povinna povinné zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 36 989,70 Kč k rukám zástupce povinné (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je vykonatelný rozhodčí nález Mezinárodního rozhodčího soudu v Londýně (London Court of International Arbitration) ze dne 15. 6. 2016, č. j. 153073, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné částku ve výši 2 793 000 Kč s příslušenstvím, a že ze zákona došlo ke spojení projednávané exekuce s exekucí vedenou u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 EXE 1/2017, která byla vedena na základě vykonatelného rozhodčího nálezu Mezinárodního rozhodčího soudu v Londýně ze dne 21. 12. 2016, č. j. 153073, jímž byla povinné uložena povinnost uhradit oprávněné částku ve výši 1 084 948,10 BBP, částku ve výši 206 243,84 EUR a částku 464 240 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud s odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5882/2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016) dospěl k závěru, že exekuční tituly v projednávané věci (ve formě rozhodčích nálezů) nejsou řádným podkladem pro exekuci prováděnou soudním exekutorem, neboť nedošlo k jejich uznání v rámci zvláštního řízení na území České republiky. Oprávněná měla v případě, že se chtěla vyhnout procesu uznávání rozhodčího nálezu soudem v samostatném řízení, k dispozici soudní výkon rozhodnutí, kde jsou stanoveny stejné požadavky, náležitosti návrhu i stejné soudní poplatky bez ohledu na původ vykonávaného titulu, čímž je dodržen požadavek Newyorské úmluvy na zachování rovnocenných podmínek zahraničních rozhodčích nálezů v rámci nuceného výkonu rozhodnutí, avšak bez zvláštní procedury předchozího uznání exekučního titulu. Vzhledem k tomu, že oprávněná nedoložila rozhodnutí o uznání exekučních titulů (rozhodčích nálezů), nešlo o způsobilé exekuční tituly, proto soud exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu zastavil. 3. Proti usnesení odvolacího soudu (s výjimkou části výroku I., jímž bylo rozhodnuto o tom, že se o spojení věcí nerozhoduje) podala oprávněná dovolání. Podle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na řešení (níže uvedených) otázek procesního práva, které sice byly dovolacím soudem v minulosti opakovaně řešeny, avšak s právním posouzením dovolacího soudu se neztotožňuje a dovozuje, že mají být posouzeny jinak. Namítá, že zahraniční rozhodčí nález spadající do působnosti Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřené dne 10. 6. 1958 v New Yorku (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 74/1959 Sb., dále jen „Newyorská úmluva“) je bez dalšího způsobilým exekučním titulem v režimu exekučního řádu, neboť Newyorská úmluva má podle čl. 10 Ústavy České republiky přednost před zákonem a zakazuje signatářským státům, aby pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje, stanovily podstatně tíživější podmínky nebo soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon tuzemských rozhodčích nálezů. Za tíživější podmínku je přitom třeba považovat i požadavek národní právní úpravy, aby výkonu cizího rozhodčího nálezu předcházelo řízení o uznání. Předchází-li návrhu na výkon rozhodčího nálezu uznání rozhodčího nálezu, je dlužník účastníkem tohoto řízení o uznání rozhodčího nálezu, což mu umožňuje, aby samotný výkon rozhodčího nálezu odložil. Rovněž s podáním návrhu na uznání rozhodčího nálezu nejsou spojeny účinky tzv. generálního inhibitoria, které by neumožňovalo dlužníku disponovat a zbavovat se svého majetku. Dále namítá, že Newyorská úmluva nerozlišuje různé režimy nuceného výkonu rozhodnutí, proto by srovnatelný režim tuzemských a zahraničních rozhodčích nálezů měl být zachován v rámci všech druhů řízení sloužících k nucenému výkonu rozhodnutí. Režim výkonu rozhodnutí je přitom obsolentním institutem, který podstatně více zatěžuje oprávněné, je na rozdíl od exekučního řízení zpoplatněn soudním poplatkem a podstatně tak znevýhodňuje oprávněné s cizozemským rozhodčím nálezem. Oprávněná konečně namítá, že česká úprava vnímá pojmy „nařízení výkonu rozhodnutí“ a „vedení exekuce“ jako jeden pojem, když i podle ustanovení § 130 odst. 1 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také exekuce, a toto ustanovení bylo dle důvodové zprávy do této podoby novelizováno z důvodu, aby byl v intencích zákona o mezinárodním právu soukromém umožněn oprávněným výkon zahraničních rozhodčích nálezů, resp. exekuce. Z tohoto důvodu je nezbytné výkonem rozhodčích nálezů ve smyslu čl. III Newyorské úmluvy rozumět i exekuci ve smyslu exekučního řádu a považovat cizozemský rozhodčí nález za způsobilý exekuční titul bez dalšího. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve spojení s unesením soudu prvního stupně zrušil. 4. Povinná ve svém vyjádření namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Z textu Newyorské úmluvy vyplývá, že stanoví jejím signatářům povinnost zajistit uznávání a výkon cizích rozhodčích nálezů za podmínek stanovených Newyorskou úmluvou podle příslušných vnitrostátních procesních předpisů. Skutečnost, že v případě exekuce je třeba předchozí uznání cizího rozhodčího nálezu soudem, není v rozporu s ustanovením Newyorské úmluvy, neboť exekuce je vedena soudním exekutorem na základě pověření exekučního soudu, které však není rozhodnutím, a nejde tak o postup podle § 122 zákona o mezinárodním právu soukromém, nýbrž se jedná o specifický režim exekučního řádu. Oproti tomu soudní výkon rozhodnutí podle č