20 Cdo 2457/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2457/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 2457/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.2457.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 55 odst. 11 předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění od 01.09.2022 § 55 odst. 7 předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění od 01.09.2022 § 55 odst. 8 předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění od 01.09.2022 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2457/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného J. H., zastoupeného Mgr. Václavem Votavou, advokátem se sídlem v Javorníku, Míru 150, proti povinnému P. T., pro 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Alana Havlice, Exekutorský úřad Jeseník, pod sp. zn. 197 EX 1249/12, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2025, č. j. 40 Co 13/2025-74, takto: I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor JUDr. Alan Havlice, Exekutorský úřad Jeseník, usnesením ze dne 26. 8. 2024, č. j. 197 EX 1249/12-56, zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Jeseníku dne 27. 4. 2012, č. j. 17 EXE 924/2012-13 (výrok I), rozhodl, že zastavením exekuce nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a vymožená plnění na náklady exekuce a pro oprávněného (výrok II), uložil povinnému uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok III), za úkony spojené se zastavením exekuce si přiznal paušální náhradu nákladů 907,50 Kč, kterou je povinna exekutorovi uhradit Česká republika – Okresní soud v Jeseníku (výrok IV), a povinnému uložil povinnost uhradit oprávněnému náhradu účelně vynaložených nákladů 11 083,60 Kč (výrok V). 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. Odvolací soud z obsahu předloženého spisu soudního exekutora shrnul, že k návrhu oprávněného Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 27. 4. 2012, č. j. 17 EXE 924/2012-13, nařídil exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím, provedením exekuce pověřil JUDr. Antonína Dohnala, soudního exekutora Exekutorského úřadu Jeseník (nyní soudní exekutor JUDr. Alan Havlice, Exekutorský úřad Jeseník). Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci 13. 6. 2012. V dosavadním průběhu exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, exekucí nebyla postižena nemovitá věc, nebyly ani zjištěny vyloučené doby podle § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“. Usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. 197 EX 1249/12-46, soudní exekutor vyzval oprávněného, aby sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, a pro případ, že oprávněný soudnímu exekutorovi v uvedené lhůtě sdělí, že se zastavením exekuce nesouhlasí, vyzývá ho k úhradě zálohy na další vedení exekuce ve výši 605 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty podle věty první, případně k podání návrhu na zproštění od složení zálohy s poučením, že v případě jím vyjádřeného souhlasu se zastavením exekuce, v případě marného uplynutí lhůty k vyjádření oprávněného, nebo v případě nesložení zálohy na další vedení exekuce, soudní exekutor exekuci zastaví. Výzva soudního exekutora byla oprávněnému doručena 10. 7. 2023. Oprávněný vyjádřil nesouhlas se zastavením exekuce a dne 25. 7. 2023 uhradil zálohu na další vedení exekuce. K zastavení exekuce poté soudní exekutor přistoupil z úřední povinnosti, když ke dni vydání usnesení o zastavení exekuce byly splněny zákonné předpoklady pro zastavení dle ustanovení § 55 odst. 11 věta čtvrtá exekučního řádu, neboť uplynula celková dvanáctiletá doba bezvýslednosti počítaná od právní moci usnesení o nařízení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. 4. Podle odvolacího soudu soudní exekutor dospěl ke správnému závěru o naplnění předpokladů pro postup podle § 55 odst. 11 exekučního řádu. Z obsahu spisu vyplývá, že v souzené věci nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci dne 13. 6. 2012, a tak před 1. 1. 2023, k němuž nejdříve bylo možno posuzovat naplnění podmínek bezvýslednosti, uplynulo téměř 11 nepřerušených let, po které nebylo na vymáhanou povinnost ničeho vymoženo. Za takové situace odvolací soud nepovažoval za účelné, aby soudní exekutor usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. 197 EX 1249/12-46, vyžadoval po oprávněném zaplacení zálohy na další vedení exekuce, byť zákon takový postup umožňoval. Zaplacením zálohy si oprávněný sice vynutil pokračování exekuce, avšak jen do 13. 6. 2024, kdy uplynula 12letá doba bezvýslednosti a kdy byl exekutor povinen bez dalšího exekuci zastavit, což také učinil. Na uvedeném závěru nemění ničeho ani to, že oprávněný po výzvě soudního exekutora vyjádřil nesouhlas se zastavením exekuce a uhradil též zálohu na další vedení exekuce. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudního exekutora jako věcně správné potvrdil. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že se odvolací soud u posuzování zastavení exekuce pro bezvýslednost, resp. nemajetnost dle § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu odchýlil od ustálené judikatury jednak ve vztahu k odlišné právní úpravě u „běžných“ a „privilegovaných“ oprávněných (např. usnesení ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024), a jednak ve vztahu ke konkurenci prodloužení lhůty podle odst. 7 o tři roky ve smyslu odst. 11 věty prvé exekučního řádu a délky celkové doby bezvýslednosti po vyznačení doložky provedení exekuce v trvání 12 let ve smyslu odst. 11 věty čtvrté exekučního řádu. Dále má za to, že v rozhodovací praxí dovolacího soudu nebyla ve všech souvislostech vyřešena právní otázka (jak ostatně sám Nejvyšší soud ve své judikatuře konstatuje např. v usnesení ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025) – jaké konkrétní okolnosti má při rozhodování o zastavení exekuce podle § 55 exekučního řádu exekutor, resp. exekuční soud zvažovat jako takové, pro které by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům, a zda je povinen tyto okolnosti zvážit z úřední povinnosti či pouze k návrhu oprávněného. 6. K první předestřené otázce uvádí, že odvolací soud nesprávně zhodnotil, že je dán důvod k zastavení exekuce zejména ve smyslu § 55 odst. 11 věty čtvrté exekučního řádu, i přesto, že oprávněný vyjádřil nesouhlas se zastavením exekuce a uhradil zálohu. Odvolací soud pomíjí, že v takovém případě by postrádal veškerou logiku předchozí postup soudního exekutora podle § 55 odst. 7 a 8 exekučního řádu, neboť tímto by nedošlo k prodloužení bezvýsledné exekuce o další tři roky, jak předpokládá § 55 odst. 11, ale pouze zhruba o jeden rok. Sám odvolací soud ve svém odůvodnění připouští, že shora uvedený postup exekutora nebyl účelný. Dovolatel k tomu dodává, že tento postup byl také zcela zmatečný a dovolateli způsobil finanční škodu. Současně neshledává správný postup exekutora, kdy oprávněnému zaslal pouze jednu výzvu, když měl nejprve zaslat výzvu, zda souhlasí se zastavením bezvýsledné exekuce a až následně výzvu k zaplacení zálohy (k tomu odkazuje na komentářovou literaturu). 7. Dále uvádí, že oprávněný může být zproštěn od složení zálohy v případě, pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. V takovém případě platí, že ochrana privilegovaných oprávněných spočívá i v tom, že se na ně nevztahují pravidla pro prodlužování doby bezvýslednosti ani celková doba pro zastavení exekuce. Tento závěr judikoval též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024. Odvolací soud však žádné takové výjimečné okolnosti nezjišťoval. Dosud též nebyl stanoven okruh takovýchto okolností (minimálně dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025). Považuje za vhodné, aby dovolací soud tyto okolnosti specifikoval co nejkomplexnějším výčtem. Bylo by to vodítko pro soudní exekutory a exekuční soudy, když ti zjišťují z vlastní iniciativy, zda se jedná o chráněnou pohledávku privilegovaného oprávněného. K tomuto opět odkazuje na komentářovou literaturu. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se v exekuci pokračuje a oprávněnému se přiznává náhrada nákladů, popřípadě nec