20 Cdo 2661/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 2661/2025-1697 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné D. D., zastoupené JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Kořenského č. 1107/15, proti povinným 1) D. H., a 2) P. H., oběma zastoupenými JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem v Častrově, Ctiboř č. 42, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 822/2021, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2025, č. j. 55 Co 363/2024-1110, takto: Dovolání povinných se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. února 2024, č. j. 14 EXE 822/2021-943, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Uvedl, že exekučním titulem je v projednávané věci rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. února 2020, č. j. 16 C 364/2018-144, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. února 2021, č. j. 8 Co 1166/2020-315 (dále též jen „exekuční titul“), kterým bylo povinné 1) uloženo podat oprávněné vyúčtování nakládání s pozemky parc. č. XY, XY, XY a budovou č. p. XY postavenou na pozemku parc. č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, pro obec XY a k. ú. XY, na LV č. XY a LV č. XY (dále též jen „předmětné nemovité věci“ nebo „společná věc“), a to za období od 17. července 2016 do 21. prosince 2017 k rukám právního zástupce oprávněné, a povinnému 2) uloženo podat oprávněné vyúčtování nakládání s předmětnými nemovitými věcmi, a to za období od 22. prosince 2017 do 11. září 2018. Povinní dne 28. prosince 2021 podali návrh na zastavení exekuce, který odůvodnili tím, že povinnost stanovenou exekučním titulem již splnili podáním vyúčtování oprávněné. Dále uvedli, že oprávněná postupuje v rozporu s dobrými mravy, šikanuje povinné, neplní své povinnosti vůči ostatním spoluvlastníkům předmětných nemovitých věcí a v minulosti neoprávněně používala akademické tituly. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh povinných na zastavení exekuce není důvodný. Vyúčtování povinných připojená k návrhu na zastavení exekuce ze dne 28. prosince 2021 se již týkají období, za které měla být vyúčtování předložena, v nich uvedené údaje o výdajích v zásadě splňují účel, avšak neobsahují pravdivé údaje o příjmech z nakládání s předmětnými nemovitými věcmi. Jedná se zejména o údaje o tom, komu a za jakých podmínek byla společná věc pronajata, v jakém rozsahu bylo nájemné zaplaceno, v jaké výši existuje případně dluh na nájemném a seznámení oprávněné s obsahem listin k pronájmu. Tvrdí-li povinná č. 1, že oprávněná se nepodílela na nákladech hospodaření se společnou věci, neoprávněně užívala akademický titul či se neúspěšně snažila omezit ve svéprávnosti povinnou č. 1, uvedené námitky nejsou důvodem pro odepření práva oprávněné domáhat se nároku na podání vyúčtování přiznaného vykonatelným exekučním titulem. Soud rovněž konstatoval, že podání exekučního návrhu, nesplnili-li povinní dobrovolně povinnost uloženou exekučním titulem, nenaplňuje kritéria šikanózního postupu ze strany oprávněné. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání povinných usnesením ze dne 29. ledna 2025, č. j. 55 Co 363/2024-1110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci je stěžejní otázka, zda povinní oprávněné předali vyúčtování příjmů z nemovité věci v rozhodném období, a to vyúčtování odpovídající skutečnosti. Z dokazování soudu I. stupně vyplynulo, že v daném období zde byly ještě další příjmy z nemovité věci, například nájem od p. B. ve výši 17 500 Kč, což povinní nyní popírají, přestože to dříve sami uvedli. V daném případě nelze argumentovat ani informačním deficitem povinných, jelikož to byla sama povinná 1), která smlouvy uzavírala, tudíž zde není žádná překážka k podání vyúčtování příjmů. Odvolací soud doplnil, že k námitkám ohledně exekučního titulu se již vyjádřil v předchozím rozhodnutí, exekučním titulem je vázán a nemůže jej přezkoumávat. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to při řešení následujících otázek: A/ „Zda povinnost podat vyúčtování nakládání s nemovitostmi je v daném případě splněna tím, že oprávněné bylo umožněno seznámit se se všemi doklady, které měli povinní k dispozici, a zda obecné soudy měly při rozhodování přihlížet také k dalším okolnostem, zejména k velmi nízkému spoluvlastnickému podílu oprávněné (1/32) a skutečnosti, že oprávněná sama neplní povinnost spoluvlastníka, když za trvání spoluvlastnictví nikdy ničím nepřispěla na náklady spojené se zachováním nemovitostí a tyto náklady mnohonásobně převyšují tvrzené nájemné, což bylo povinnými doloženo.“ B/ „Jestliže jsou povinní exekučním titulem zavázaní podat vyúčtování nakládání s pozemky a budovou, má exekuční soud oprávnění zkoumat věcnou správnost exekučního titulu a určovat blíže jeho obsah?“ K otázce A/ dovolatelé uvedli, že exekuce měla být zastavena, jelikož splnili svoji povinnost podat oprávněné vyúčtování a umožnit jí nahlédnout do příslušných dokladů. Považují za absurdní, aby byli nuceni zahrnout do vyúčtování nájemné, jehož existenci popírají. Jde-li o položku „nájem student 17.500,-Kč“, nejedná se podle povinných o nájem p. B. a spol., ale o spotřebu elektřiny v době, kdy povinná 1) umožnila synovi a jeho spolužákům přespávat v předmětných nemovitých věcech v průběhu studentského festivalu. Soudy měly dále vzít v úvahu, že spoluvlastnický podíl oprávněné je 1/32 a oprávněná se nikdy nepodílela a nepodílí na nezbytných nákladech spojených se zachováním nemovitostí (což ostatně ani sama netvrdila), které jsou značné a mnohonásobně převyšují nájem, jenž měli povinní podle tvrzení oprávněné získat. Závěr odvolacího soudu, že není namístě exekuci zastavit, je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. 22 Cdo 2106/2019, usnesením ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, a usnesením ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019. Jde-li o otázku B/, dovolatelé namítli, že exekuční soud v rámci řízení o zastavení exekuce vedl řízení, jehož cílem bylo zjistit, zda předmětné nemovité věci byly pronajímány a zda povinní získali z nájmu příjem, čímž se podle povinných se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2022, sp. zn. 20 Cdo 1574/2022, podle něhož exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, je vázán jeho obsahem a je povinen z něj vycházet. Dovolatelé dále poukázali na vady řízení, které podle jejich názoru spočívají v nemožnosti vyjádřit se k námitkám oprávněné, jelikož odvolací soud jim navzdory žádosti nezaslal vyjádření protistrany. Namítali rovněž, že závěry soudu prvního stupně nemají oporu v provedeném dokazování a nevycházejí z důkazů založených ve spise. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodl tak, že exekuční řízení zastaví a povinným přizná náhradu nákladů řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Jde-li o otázku A/, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. 22 Cdo 2106/2019, uzavřel, že v obecné rovině platí, že za vyúčtování lze považovat shrnující souhrn informací a podkladů informujících spoluvlastníka o stavu věci, realizaci její užitné hodnoty a výsledcích hospodaření a nakládání s ní za určité období. Aby tento cíl byl naplněn, je součástí splnění povinnosti podat vyúčtování také umožnění, aby se spoluvlastník seznámil s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci, tj. s podklady a doklady, o které se vyúčtování opírá. Podle okolností konkrétního případu však nelze vyloučit ani postup, kdy povinnost podat vyúčtování bude splněna již předložením listiny a záznamů týkajících se společné věci. Jde-li o věc, která je či byla předmětem pronájmu, bude tento požadavek splněn zejména tehdy, bude-li mít spoluvlastník k dispozici podklady, ze kterých bude patrno, komu a za jakých podmínek je (byla) společná věc pronajata, v jakém rozsahu bylo nájemné zaplaceno a v jaké výši existuje případně dluh na nájemném. Dovolatelé namítají, že odvolací soud nerespektoval závěry uvedeného usnesení, jelikož splnili povinnost podat oprávněné vyúčtování a umožnili jí seznámit se se všemi (jim) dostupnými doklady. Přehlížejí, že obecné soudy dospěly na základě provedeného dokazování k odlišným skutkovým závěrům, podle kterých povinní sice (oproti dříve předloženému vyúčtování) předložili listiny vztahující se k období podle exekučního t