20 Cdo 2866/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2866/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2020 Spisová značka:20 Cdo 2866/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2866.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Notářský zápis Vykonatelnost rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 71b předpisu č. 358/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2866/2019-355 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) M. P., narozeného XY, bytem XY, a b) E. P., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Petrem Kubicou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, proti povinnému Z. P., narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného M. P., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Markem Pilařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, pro 880 446 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 2002/2010, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, č. j. 20 Co 407/2016-252, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2016, č. j. 79 EXE 2002/2010-196, zamítl návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce ohledně majetku náležejícího do jejího společného jmění manželů s povinným. Uvedl, že v exekuci, jež je vedena na základě notářského zápisu pro pohledávku oprávněných za povinným z titulu ústních smluv o půjčce, byly postiženy nemovité věci patřící do společného jmění povinného a jeho manželky. Vymáhaná pohledávka vznikla prokazatelně za trvání manželství, a je proto možné exekuci vést na majetek tvořící společné jmění manželů. Nesouhlas manželky s převzetím závazku druhým manželem nemá vliv na existenci tohoto závazku a námitka manželky povinného, že právní úkon, z něhož vznikla vymáhaná pohledávka, je neplatný, neboť byl učiněn bez jejího souhlasu, není důvodná. Exekuci nelze zastavit vůči manželovi povinného nebo vůči jeho blíže nekonkretizovanému majetku, ale pouze vůči konkrétním věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám, které náležejí manželu povinného. 2. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce byla zrušena Nejvyšším soudem s tím, že tvrdila-li manželka povinného, že oprávnění na vymáhané plnění nemají podle hmotného práva nárok, měl exekuční soud zkoumat možnost zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že součástí společného jmění manželů nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky nejsou neplatné, nejsou však součástí společného jmění manželů, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel. Nesouhlasící manžel se nemůže domáhat jejich neplatnosti podle § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“), protože se nejedná o závazky nesouhlasícího manžela ani o závazky tvořící součást společného jmění (nesouhlasící manžel není takovým závazkem přímo dotčen). Pokud povinný převzal závazky vymezené v notářském zápisu (exekučním titulu) bez souhlasu manželky, nemá tato skutečnost vliv na jejich existenci (závazek není součástí společného jmění manželů, ale výlučným závazkem povinného), lze však pro ně vést exekuci na majetek, který patří do společného jmění manželů. Manželka se nemůže dovolat neplatnosti těchto závazků (nejedná se o její závazky ani o závazky tvořící součást společného jmění manželů). Manželka povinného se může domáhat zastavení exekuce pouze ve vztahu ke konkrétním věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám, které byly v exekuci postiženy, exekuci však nelze zastavit obecně ve vztahu k majetku, který je součástí společného jmění manželů. 3. K námitce manželky povinného stran neexistence dluhu odvolací soud poukázal na § 41a obč. zák., který upravuje konverzi právního úkonu a disimulovaný právní úkon, a na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, podle kterých je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, a neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Odvolací soud poukázal na to, že v notářském zápisu je uvedeno, že povinný dluží oprávněným částku 880 446 Kč s příslušenstvím z titulu ústních smluv o půjčce. Okolnost, že podle trestního rozsudku bylo stanoveno, že povinný tuto částku vylákal na oprávněných podvodným jednáním, nemůže mít vliv na platnost tohoto úkonu z protiprávního jednání, jakož i na platnost samotného notářského zápisu. V odvolání proti trestnímu rozsudku navíc povinný jako obžalovaný uvedl, že s oprávněnými dobrovolně podepsal jak dlužní úpisy, tak později i notářský zápis s tím, že po celou dobu byli všichni srozuměni, že se jedná o půjčku. Je zřejmé, že v současné době je ze strany povinného a jeho manželky zcela účelově tvrzeno něco jiného, což však nemá tak jako tak vliv na platnost samotného notářského zápisu, který je zde exekučním titulem, obsahuje všechny obecné formální náležitosti vymezené v § 63 až 69 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a z hlediska obsahového splňuje materiální znaky vykonatelnosti, včetně prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. 4. Manželka povinného v dovolání odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nesprávně posoudil skutečnost, že závazek povinného vůči oprávněnému a), který je předmětem této exekuce, vůbec neexistuje a že neexistuje ani závazek povinného vůči oprávněné b) z titulu půjčky. Skutečnosti uvedené v notářském zápisu (že povinný od oprávněných na základě ústní dohody o půjčce převzal částku 250 000 Kč a 550 000 Kč) jsou v rozporu se skutečnostmi zjištěnými v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 55/2010, kdy z rozsudku v této věci vyplývá, že celková částka 800 000 Kč byla povinnému poskytnuta pouze oprávněnou b), nikoli oprávněným a), a nejednalo se o půjčku, ale o vklad oprávněné b) do transakce týkající se obrazů plánované povinným. Závazek povinného vůči oprávněnému a), který je předmětem této exekuce, tedy vůbec neexistuje, a neexistuje ani závazek povinného vůči oprávněné b) z titulu půjčky. 5. S ohledem na tvrzení manželky povinného měl odvolací soud povinnost zabývat se existencí samotného exekvovaného závazku povinného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007), tuto povinnost ostatně odvolacímu soudu v dané věci uložil již v předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud (usnesení ze dne 27. 1. 2016, č. j. 20 Cdo 1873/2015-185). Odvolací soud však pouze označil tvrzení dovolatelky o neexistenci exekvovaného závazku za účelové s tím, že nemá vliv na platnost notářského zápisu, který obsahuje formální i materiální náležitosti k jeho vykonatelnosti. Zabýval se tak pouze posouzením platnosti notářského zápisu, nikoli tím, zda existuje vymáhaný závazek, což jsou dvě zcela odlišné věci, které nelze zaměňovat. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Oprávnění ve vyjádření k dovolání uvedli, že z trestního řízení jednoznačně vyplynulo, že částka 800 000 Kč byla povinnému poskytnuta oběma oprávněnými z titulu půjčky, navíc oprávnění jsou manželé a částka předaná oprávněnou b) tak byla poskytnuta jako půjčka ze společných prostředků tvořících společné jmění oprávněných. Předmětná částka nebyla vkladem oprávněné b) do transakce plánované povinným, ale – jak plyne z popisu skutku ve výrokové části trestního rozsudku – povinný od oprávněných vylákal částku 1 350 000 Kč pod smyšlenou záminkou. Sepisu notářského zápisu pak předcházelo písemné prohlášení povinného, v němž povinný zcela jednoznačně a nezpochybnitelně deklaroval, že částka 800 000 Kč byla poskytnuta jako půjčka. Notářský zápis po formální stránce obsahuje veškeré náležitosti potřebné k nařízení exekuce, odvolací soud se dostatečně zabýval posouzením existence samotného závazku povinného a dovolání není důvodné. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl. 7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 8. Notářský zápis se s