20 Cdo 3282/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3282/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 5. 2021 Spisová značka:20 Cdo 3282/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3282.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Výkon rozhodnutí cizozemského soudu Dotčené předpisy:§ 54 předpisu č. 95/1983Sb. § 55 předpisu č. 9595/1983Sb. § 56 předpisu č. 95/1983Sb. § 16 předpisu č. 91/2012Sb. § 37 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1991/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3282/2020-559 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné OOO Filbert, se sídlem v Petrohradě, Maršála Govorova 35/5, Ruská federace, registrační číslo 1107847250961, zastoupené JUDr. Janem Kohoutem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti povinnému M. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 341/15, pro 37 513 428,54 RUB s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 EXE 158/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2020, č. j. 11 Co 163/2019-493, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 29 729,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Viktora Rytikova. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 8. 4. 2019, č. j. 27 EXE 158/2017-412, zastavil exekuci vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 27 EXE 158/2017 a u pověřeného soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise pod sp. zn. 139 EX 22193/16 (výrok I.). Oprávněné uložil zaplatit povinnému náklady řízení, jež budou vyčísleny v samostatném usnesení (výrok II.). Dále jí uložil zaplatit náklady exekuce soudnímu exekutorovi Mgr. Marcelu Kubisovi s tím, že budou vyčísleny v samostatném usnesení (výrok III.), a povinného a soudního exekutora vyzval, aby vyčíslili a doložili náklady řízení a náklady exekuce ve stanovené lhůtě (výrok IV.). 2. Okresní soud vyšel z následujících zjištění: - Rozsudkem Centrálního okresního soudu ve Voroněži ze dne 23. 12. 2010, č. j. 2-4667/2010, bylo povinnému mimo jiné uloženo zaplatit tehdy oprávněné OAO „BaltijskijBank“ částku 49 748 763,30 RUB (dále jen „exekuční titul“). Usnesením Voroněžského oblastního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. 33-2749, byl exekuční titul ponechán beze změny. Usnesením Centrálního okresního soudu ve Voroněži ze dne 11. 3. 2016, č. j. 2-4667/2010, bylo rozhodnuto o změně žalobce označené občanskoprávní věci s tím, že právním nástupcem OAO „BaltijskijBank“ je oprávněná v rozsahu 37 513 428,54 RUB vůči povinnému. - Rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu pro Vologodskou oblast ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. A13-14297/2015, byla vyhlášena insolvence (úpadek) na povinného a byl ustanoven finanční správce majetku povinného. Usnesením téhož soudu ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. A13-14297/2015, byly prodlouženy úkony realizace majetku povinného ode dne 26. 11. 2016 o 6 měsíců a projednání zprávy finančního správce bylo nařízeno na 3. 5. 2017. Dalším usnesením téhož soudu ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. A13-14297/2015, byla pohledávka oprávněné ve výši 37 513 428,54 RUB shledána oprávněnou a zařazena do třetí skupiny rejstříků pohledávek věřitelů povinného. Inventarizačním soupisem majetku ze dne 1. 1. 2015, zprávou finančního správce ze dne 11. 2. 2017 a průvodním dopisem ke znaleckému posudku vzal soud za prokázané, že v rámci insolvenčního řízení vedeného proti povinnému pod sp. zn. A13-14297/2015 není zahrnut majetek na území České republiky. To rovněž vyplynulo i z výzvy k poskytnutí údajů ze strany finančního správce vůči povinnému ze dne 7. 12. 2015 s odpovědí povinného ze dne 18. 1. 2016. 3. Okresní soud poté řešil, zda v dané věci lze vést exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“ (§ 37 odst. 2 ex. řádu), nebo zda lze vést pouze výkon rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, tedy prostřednictvím soudu. Posuzoval tedy, jak je třeba vykládat čl. 54 a násl. Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb. – dále též jen „Mezinárodní smlouva“), tedy zda pod pojem „návrh na nařízení výkonu rozhodnutí“ lze zahrnout i pojem „exekuční návrh“. Za pomoci pravidel obsažených ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 15/1988 Sb. – dále též jen „Vídeňská úmluva“) dospěl k závěru, že Mezinárodní smlouva nemohla mít na zřeteli exekuční řízení, jestliže ex. řád je účinný teprve od 1. 5. 2001. 4. Jestliže není možné použít Mezinárodní smlouvu, okresní soud zkoumal, zda lze vést exekuční řízení, tj. zda jsou splněny podmínky stanovené v § 37 odst. 2 ex. řádu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 20 Cdo 4663/2015, 20 Cdo 1349/2016, 20 Cdo 5882/2016, 20 Cdo 478/2018 a 20 Cdo 1754/2018) dospěl k závěru, že exekuční řízení lze vést jen tehdy, došlo-li k předchozímu uznání exekučního titulu (exekuční řízení bylo zahájeno v roce 2017). Z uvedeného důvodu, aniž by se soud zabýval dalšími námitkami, exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil. 5. Krajský soud v Plzni napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil, ve výroku II. jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že postup podle Mezinárodní smlouvy není možný, neboť ta neupravuje vedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora, ale pouze výkon rozhodnutí prostřednictvím soudu. Vedení exekuce neumožňuje ani ustanovení § 37 odst. 2 ex. řádu ve vazbě na zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „ZMPS“). Uvedl, že v daném případě nelze postupovat ani podle § 16 ZMPS, neboť podmínku přihlédnutí nemůže činit jiný orgán než soud jakožto orgán veřejné moci. Také z čl. 56 odst. 1 a 2 Mezinárodní smlouvy, v němž je popsán způsob uznání a výkonu rozhodnutí, je jasně deklarováno, že je to právě soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí. Krajský soud rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, jehož závěry jsou aplikovatelné i v souzené věci. 6. Oprávněná v dovolání nesouhlasí s právním posouzením věci a přípustnost dovolání spojuje s otázkou, „zda je namístě vykládat Mezinárodní smlouvu tak, že v ní použitý výkon rozhodnutí zahrnuje i exekuci podle právních předpisů České republiky, nebo nikoliv“. Pro případ, že by Nejvyšší soud dovodil, že tato otázka již byla judikaturou vyřešena, je podle oprávněné přípustnost dovolání založena na posouzení otázky, která již byla Nejvyšším soudem vyřešena, ale má být posouzena jinak. Přitom nastiňuje dvě otázky: - Je namístě vykládat § 16 ZMPS tak, že pro účely exekuce zahraničního (pocházejícího z jiného než členského státu EU) exekučního titulu je nezbytné uznání tohoto exekučního titulu ve zvláštním řízení podle § 16 odst. 2 ZMPS? - Je namístě § 16 odst. 3 ZMPS vykládat tak, že pokud jde o přihlédnutí k zahraničnímu exekučnímu titulu, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci, postačuje přihlédnutí exekučního soudu při vydávání pověření exekutora, potažmo přihlédnutí soudního exekutora při dalších krocích v rámci exekučního řízení? 7. Oprávněná namítá, že pojem „výkon rozhodnutí“ použitý v Mezinárodní smlouvě zahrnuje i exekuci podle ex. řádu. Z formulace užité ve Vídeňské úmluvě vyplývá, že výrazy použité ve smlouvě mají být vykládány v souladu s obvyklým významem použitých výrazů. Právní skutečnost má být posuzována v souladu s právem účinným v době, kdy tato skutečnost nastane, a pokračující existence práva musí odpovídat vývoji celého právního systému (Yearbook of International Law Commission, 1964. Volume II. New York: United Nations, 1965. s. 9. odst. 4). 8. Dodala, že v případě, že by byl zrušen v českém právu výkon rozhodnutí, byla by eliminována aplikace Mezinárodní smlouvy a výkonu a uznání rozhodnutí podle ní. Mezinárodní smlouvu je třeba vykládat jako celek a nelze přehlédnout doložku rovného zacházení obsaženou v jejím čl. 1 odst.