20 Cdo 3689/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3689/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2024 Spisová značka:20 Cdo 3689/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3689.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Exekuce Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 61 předpisu č. 111/1998 Sb. § 51 předpisu č. 111/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3689/2023-294 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Okružní 517/10, identifikační číslo osoby 75081431, zastoupené Mgr. Adamem Forstem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému J. Š., zastoupenému JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 80 866 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 1644/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. září 2023, č. j. 24 Co 802/2023-267, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 9. 2023, č. j. 24 Co 802/2023-267, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 31. 3. 2023, č. j. 43 EXE 1644/2020-229, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, která je vedena soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2020, č. j. 43 EXE 1644/2020-19, podle rozhodnutí vydaných oprávněnou dne 20. 12. 2017, č. j. VSTE-PS/1226/2017/9078/VŠTE, ze dne 20. 6. 2018, č. j. VSTE-PS/635/2018/10691/VŠTE, ze dne 14. 12. 2018, č. j. VSTE-PS/1702/2018/11371/VŠTE, a ze dne 21. 6. 2019, č. j. VSTE-PS/876/2019/11857/VŠTE (dále „exekuční tituly“), za účelem vymožení pohledávek oprávněné z titulu vyměřených poplatků za prodlouženou dobu studia v celkové výši 80 866 Kč. 2/ Odvolací soud předně aproboval závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že se povinný stal studentem oprávněné školy, neboť zahájil u oprávněné studium, byl mu znám postup pro přijetí na školu, podepsal protokol o přijímacím řízení a měl rovněž přístup do informačního systému oprávněné. Exekuční tituly byly povinnému doručeny prostřednictvím České pošty na oprávněné známou adresu studenta (oprávněná neměla přístup do Centrální evidence obyvatel), bylo-li jeho povinností, aby případně sdělil oprávněné doručovací adresu jinou. Oprávněná exekuční tituly rovněž zveřejnila na své elektronické úřední desce a nadto je zaslala na povinným u oprávněné školy zřízenou e-mailovou adresu. Vymáhání pohledávky z exekučních titulů není v rozporu s dobrými mravy z důvodu, že oprávněná nevyloučila povinného ze studia, ačkoli ze své evidence musela vědět, že povinný nechodí na přednášky, neúčastní se seminářů a neskládá žádné zápočty ani zkoušky. 3/ Odvolací soud považoval (po doplnění dokazování) za prokázané, že se povinný stal „v souladu s platnými předpisy“, konkrétně s odkazem na § 61 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále „ZVŠ“), ke dni zápisu na školu (27. 8. 2014) studentem oprávněné, nebylo-li pochyb o tom, že mu bylo doručeno rozhodnutí o přijetí ke studiu, oznámen den zápisu, k němuž se dostavil, s oprávněnou následně „prostřednictvím informačního systému“ komunikoval a dokonce úspěšně žádal o přerušení studia. Exekuční tituly jsou proto vykonatelné a rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil „v souladu“ s ustanovením § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), tak, že napadené usnesení odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena“. K důvodům dovolání povinný uvedl, že závěr soudů obou stupňů o zásadní nepřezkoumatelnosti otázky hmotného práva je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. 20 Cdo 3557/2008, vytkl soudům obou stupňů, že se nezabývaly pochybnostmi o vykonatelnosti exekučních titulů, zejména v souvislosti s jejich doručením (to je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, např. s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, a ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 938/2008, či s nálezy Ústavního soudu ze dne 7. září 2010, sp. zn. I. ÚS 1357/10, a ze dne 27. června 2013, sp. zn. II. ÚS 803/123), „nevyhověly požadavku na dostatečnost srozumitelnosti rozsudku“ (mimo jiné s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 26 Cdo 2172/2000, a ze dne 17. října 2019, sp. zn. 33 Cdo 2078/2019), „nesplnily svou povinnost vést řádné dokazování“ (v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 30 Cdo 1802/2010, a ze dne 26. října 2010, sp. zn. 21 Cdo 2444/2017, dále nálezem Ústavního soudu ze dne 17. května 2016, sp. zn. I. ÚS 1437/15), a odchýlily se od „dosavadní judikatury v otázce výkladu právních úkonů“ (s označením usnesení Nejvyššího soudu ze 26. března 2008, sp. zn. 32 Cdo 1242/2005, ze dne 23. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 3060/2009, a ze dne 25. června 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013). 5/ V rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka výkladu § 51 a § 61 ZVŠ, konkrétně otázka formálnosti a charakteru zápisu ke studiu na vysoké škole, okamžiku, k němuž se uchazeč o studium stává studentem vysoké školy, otázka pravomoci a působnosti rektora vysoké školy vydávat exekuční tituly vůči osobám, které nejsou studenty vysoké školy, a otázka právních následků takových správních aktů. K tomu povinný v podrobnostech uvedl, že se nestal studentem oprávněné školy, nedošlo-li k zápisu ve smyslu interpretace § 51 odst. 1 ZVŠ. Exekuční tituly byly tudíž vydány době, „kdy povinný nebyl studentem, a oprávněná tak nemohla vůči němu rozhodovat o jeho právech a povinnostech (s odkazem na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. 20 Cdo 3557/2006), šlo tedy o „nicotné akty“. Exekuční tituly z téhož důvodu nebyly povinnému řádně doručeny podle § 69a odst. 2 ZVŠ. V době doručování exekučních titulů měl povinný trvalý pobyt na jiné adrese (v XY), tj. v původním bydlišti, kam mu byly doručovány (XY), se nezdržoval, nemohl si písemnosti převzít a seznámit se s jejich obsahem. Tím byl zkrácen na svých základních právech zaručených Listinou základních práv a svobod, zejména právem na spravedlivý proces (k tomu dovolatel výslovně zmínil čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod). 6/ K dovolání se oprávněná vyjádřila tak, že k zastavení exekuce nejsou dány důvody, neboť soudy obou stupňů posoudily věc po právní stránce správně. S ohledem na podstatu exekučního řízení se zcela nadstandardně vypořádaly s otázkou, zda se povinný stal studentem oprávněné, k čemuž došlo v den zápisu 27. srpna 2014 v areálu vysoké školy. Dovolatel i v době po zápisu se školou komunikoval (žádal o přerušení studia a odpuštění poplatku). Svou adresu, na níž byly exekuční tituly doručeny, „sám zapsal“ do informačního systému bez následné změny, což ostatně nerozporuje. Oprávněná proto exekuční tituly doručovala ve shodě s § 69a ZVŠ. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. 7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8/ Dovolatel prostřednictvím obecně formulovaných námitek spočívajících v nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, v nerozptýlených pochybnostech ohledně vykonat