20 Cdo 3732/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3732/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2024 Spisová značka:20 Cdo 3732/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3732.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.07.2024IV.ÚS 2032/24 Josef Fiala odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3732/2023-305 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Minerál-Metal, s. r. o., se sídlem v Hluku, Družstevní II 339, identifikační číslo osoby 64509516, zastoupené JUDr. Miluší Kulhavou, advokátkou se sídlem v Bruntálu, Sladovnická 274/16, proti povinnému R. P., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, pro 1 125 214,33 Kč s příslušenstvím, zřízením exekutorského zástavního práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 EXE 2627/2021, o dovolání oprávněné proti unesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2023, č. j. 20 Co 23/2023-248, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 119,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Pavla Fabiana. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 29. 11. 2022, č. j. 26 EXE 2627/2021-208, kterým Městský soud v Brně zastavil exekuci ke zřízení exekutorského zástavního práva a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce (výrok I), a oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 264,30 Kč k rukám právního zástupce povinného (výrok II). Odvolací soud uvedl, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) i písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), umožňují soudu zastavit exekuci pro zrušení podkladového rozhodnutí či obecně pro její nepřípustnost i bez návrhu povinného, a to z úřední povinnosti. V tomto směru judikatura dovodila, že smysl 15denní lhůty uvedené v ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce „včas“ a exekuci neprodlužovali, vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013). Navíc podle § 73a odst. 11 exekučního řádu může být po provedení exekuce podán návrh na zastavení pouze k soudu, je tedy zřejmé, že i po provedení exekuce zůstává povinnému v tomto případě zachováno právo podat návrh na zastavení exekuce. 2. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku oprávněné, že se jedná o opakovaný a totožný návrh povinného na zastavení exekuce, o kterém již bylo jednou rozhodnuto. Zdůraznil, že návrh byl podán z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v době, kdy je jednoznačně postaveno najisto, že exekuční titul byl zrušen. Exekučním titulem je rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2021, č. j. 8 T 45/2020-1079, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2021, č. j. 7 To 84/2021-1175, jimiž byl mj. povinný zavázán nahradit oprávněné škodu ve výši 1 350 254,33 Kč. Tato rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, č. j. 5 Tdo 1234/2021-1298, a to včetně výroku o náhradě škody. Povinný se následně návrhem ze dne 25. 8. 2022 domáhal zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. právě z důvodu zrušení exekučních titulů. V době rozhodování soudu prvního stupně o předcházejícím návrhu povinného na zastavení exekuce nebyla ještě skutečnost o zrušení exekučního titulu známá. 3. Odvolací soud uvedl, že podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. bude exekuce zastavena, jestliže rozhodnutí, jež je jejím podkladem, bylo po nařízení exekuce zrušeno nebo se stalo neúčinným. V případě výmazu exekutorského zástavního práva se postupuje v souladu s § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, kdy vznik i zánik zástavního práva se zapisuje do katastru vkladem a k výmazu dochází nejčastěji po doložení potvrzení o zániku práva (kvitancí), souhlasným prohlášením účastníků nebo soudním rozhodnutím. V posuzovaném případě byly exekuční tituly (soudní rozhodnutí) zrušeny a zrušením exekuční titul pozbývá vykonatelnosti a přestává být způsobilým podkladem pro další vedení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2273/2005, ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 153/2006, či ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1413/2006). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani obrana oprávněné, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že jiným způsobem než zastavením dané exekuce exekučním soudem k výmazu exekutorského zástavního práva nedojde – provedením exekuce exekutorské zástavní právo nezaniká a jelikož již soudní exekutorce zaniklo oprávnění k vedení exekuce, pak ani ona nemůže po doručení exekučního příkazu účastníkům řízení exekuční příkaz zrušit. Nelze zde ani očekávat součinnost oprávněné k výmazu zástavního práva. 4. Oprávněná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně otázky překážky rei iudicatae a otázky oslabení zásady dvojinstančnosti řízení, a dále v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka porušení lhůty 15 dní pro podání návrhu na zastavení exekuce pro zvláštní exekuční řízení ke zřízení exekutorského zástavního práva, kdy se návrh zasílá přímo soudu podle § 73a odst. 11 exekučního řádu. V doplnění dovolání podaném v dovolací lhůtě oprávněná uvedla, že odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky „zastavení řízení při již závazně a neopravitelně konstatovaném přítomném neodstranitelném nedostatku podmínky řízení“ v usnesení odvolacího soudu, jímž rozhodoval o předchozím návrhu na zastavení exekuce ze dne 13. 12. 2021, a otázky „předvídatelnosti rozhodování, porušení, závaznosti a nepřekvapivosti rozhodnutí, legitimního očekávání a práva na spravedlivý proces“. 5. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 25. 8. 2022 neshledal překážku rei iudicatae, přitom povinný námitku zrušení exekučního titulu namítal již v předchozím řízení o návrhu na zastavení exekuce ze dne 13. 12. 2021, a to v rámci odvolání a doplnění odvolání. Odvolací soud v předchozím řízení o zastavení exekuce před povinným uplatněným zrušením exekučního titulu upřednostnil procesní neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, kdy exekuce skončila provedením, a trvající výkon rozhodnutí proto neexistuje. Dovolatelka zdůraznila, že povinný v předchozím řízení o zastavení exekuce nepodal dovolání a namísto toho podal opakovaný návrh na zastavení exekuce. Dovolatelka doplnila, že založení překážky věci pravomocně rozhodnuté může reálně nastat i rozhodnutím, které je formálně procesního charakteru, kdy i vlastní „merit“ věci může být otázkou procesního charakteru. I rozhodnutí procesního charakteru tak může vylučovat další budoucí rozhodnutí o meritu věci. V této souvislosti poukázala mj. na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2176/18, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2011, č. j. 5 As 73/2010-71. Oprávněná má za to, že nelze pouze konstatovat, že rozhodnutí překážku věci pravomocně rozhodnutí nezakládá, protože se jedná o rozhodnutí procesní, ale je třeba zkoumat i dopady takového rozhodnutí do oblasti hmotněprávní na předmět řízení a zda obsahuje i hodnocení vlastního meritu věci a v jaké intenzitě. V projednávané věci, ač je předchozí usnesení odvolacího soudu formálně procesní, má zcela zásadní dopad do meritu věci, protože kvůli přítomnosti neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nelze exekuci samou nikdy zastavit (a to i proto, že rozhodnutí již nelze přezkoumat). Jedná se o nedostatek trvalý, který vždy zabrání zastavení exekuce. Proto rozhodnutí odvolacího soudu o předchozím návrhu na zastavení exekuce zakládá překážku věci již pravomocně rozsouzené. 6. Podle dovolatelky se odvolací soud dále odchýlil od judikátů „ohledně otázky oslabení zásady dvojinstančnosti řízen