20 Cdo 442/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 442/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 8. 2022 Spisová značka:20 Cdo 442/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.442.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Poplatek z prodlení Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. § 2 předpisu č. 142/1994 Sb. ve znění do 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3035/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 442/2022-108 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného M. K., narozeného XY, bytem v XY, proti povinnému O. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, pro 384 287 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6758/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 20 Co 314/2021-73, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 6. 2021, č. j. 33 Nc 6758/2004-60, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinného ze dne 30. 10. 2020 na zastavení exekuce. Ztotožnil se se závěry obvodního soudu, že zákonný důvod pro zastavení exekuce není dán. Obvodní soud přitom vycházel ze zprávy soudního exekutora, podle níž nelze nemajetnost povinného konstatovat. Lze očekávat, že vymožené plnění pokryje alespoň náklady exekuce, jestliže dosud bylo vymoženo 295 852 Kč. Uvedl také, že věcný přezkum exekučního titulu není v exekučním řízení zásadně přípustný a že úprava poplatku z prodlení je upravena právním předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, dále též jen „nařízení vlády č. 142/1994 Sb.“, jenž Ústavní soud shledal ústavně konformním v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 30/2004). Povinný vědomě a úmyslně dlouhodobě nehradil nájemné a služby spojené s užíváním bytu, ačkoliv si mohl a měl být vědom následků vyplývajících z § 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 2097/17). Odkaz povinného na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/2018, nepovažoval proto za přiléhavý. 2. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s řešením otázek procesního práva: a) Je exekuční soud povinen v exekučním řízení k návrhu povinného posoudit výši a příslušenství pohledávky z hlediska rozporu s dobrými mravy a se zásadami demokratického právního státu s ohledem na specifika daného případu a výši konkrétního příslušenství v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce? A pokud ano, je exekuční soud oprávněn odepřít výkon exekučního titulu a zastavit exekuci dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu? Dovolatel uvedl, že dovolací soud tuto otázku posuzoval např. v usnesení ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, v nichž za určitých podmínek připustil, že nelze exekuční titul vykonat zcela či částečně. Podle dovolatele měl soud zkoumat výši poplatku z prodlení v souvislosti s konkrétními okolnostmi souzené věci. b) Je exekuční soud povinen přezkoumat výši odměny exekutora, která byla stanovena v rozporu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, v rámci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce, a to i v případě, kdy povinný nenamítl výši odměny exekutora pomocí námitek? Dovolatel je přesvědčen, že tato otázka nebyla v rozhodovací praxi v úplnosti řešena. c) Představují ztráta exekučního spisu a dlouhodobá nečinnost ze strany exekutora překážku v uplatňování práv povinného a porušení jeho práva na spravedlivý proces? Také v případě této otázky má dovolatel za to, že nebyla dovolacím soudem v úplnosti řešena. Dále přípustnost dovolání spojil s řešením otázek hmotného práva: d) Je v rozporu se zásadami demokratického právního státu, příčí se dobrým mravům a zakládá tak protiústavnost celková výše poplatku z prodlení vymáhaného v exekučním řízení, pokud několikanásobně přesáhne výši jistiny? Byť tuto otázku již dovolací soud řešil (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 615/2017), podle dovolatele by měla být posouzena jinak. e) Je v rozporu se zásadami demokratického právního státu, příčí se dobrým mravům a zakládá tak protiústavnost celková výše poplatku z prodlení vymáhaného v exekučním řízení, pokud je pohledávka za povinným úplatně postupována za částku několikanásobně přesahující výši jistiny? f) Je úplatné a opakované postupování pohledávky plynoucí z nezaplaceného nájemného, jejímž příslušenstvím je poplatek z prodlení ve výši 91,25 %, za částku několikanásobně převyšující jistinu, zneužitím institutu prodlení, který poškozuje dlužníka? g) Jsou v případě úplatného a opakovaného postupování pohledávky plynoucí z nezaplaceného nájemného, jejímž příslušenstvím je poplatek z prodlení ve výši 91,25 %, naplněny funkce institutu prodlení, tedy motivační, sankční a kompenzační? h) Jsou naplněny funkce institutu prodlení, tedy motivační, sankční a kompenzační, v případě, kdy nájemné bylo v okamžiku podání žaloby již zaplaceno? i) Existuje v případě poplatku z prodlení strop, který v případě jeho překročení zakládá rozpor přirostlého poplatku z prodlení se zásadami demokratického právního státu, s dobrými mravy a v důsledku toho i jeho protiústavnost? j) Má být poměr jistiny a výše vymáhaného poplatku z prodlení posuzovány z hlediska dobrých mravů a ústavní konformity v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce? k) Je exekuční soud povinen v rámci nemajetnosti povinného a nedobytnosti pohledávky zjišťovat, zda a do jaké míry může být vymáhaná pohledávka a náklady exekučního řízení reálně uspokojeny ze starobního důchodu a dalších potenciálních příjmů povinného? 3. V případě otázek e) až j) má dovolatel také zato, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu tyto otázky nebyly dosud řešeny. Pokud jde o otázku za k) dovolatel uvedl, že tuto otázku dovolací soud v minulosti posuzoval a dovodil, že odvolací soud se musí zabývat reálnou výší očekávaných příjmů, nejen jejich hypotetickou výší, a musí posoudit, zda případné srážky postačí alespoň ke krytí nákladů exekuce. Odvolací soud se však pouze omezil na konstatování, že povinný dosud nedosáhl důchodového věku, že disponuje penzijním připojištěním a životním pojištěním, aniž by se reálně zabýval možností vymoci pohledávku v blízké budoucnosti. Dovolatel je proto přesvědčen, že odvolací soud i v tomto případě rezignoval na posouzení konkrétních okolností daného řízení a námitek dovolatele, a odchýlil se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel dále shrnul dosavadní průběh řízení a vyslovil s odkazem na nálezy Ústavního soudu (nález ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1486/2020 a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/2018) a judikaturu dovolacího přesvědčení, že exekuční titul trpí takovými vadami, že jej nelze vykonat, a to s ohledem na enormní nárůst příslušenství ve výši několika set procent z původní jistiny. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu obvodního a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. 5. Předně přípustnost dovolání nemůže založit vymezená otázka a), týkající se posouzení výše příslušenství pohledávky a zastavení exekuce v případě, že tato výše odporuje dobrým mravům či zásadám demokratického právního státu. Odvolací soud totiž nevyloučil možnost exekuci z tohoto důvodu zastavit, pouze uvedl, že takové okolnosti neshledal. Dovolací soud se přitom ztotožňuje s odvolacím soudem v závěru, že věcný přezkum exekučního titulu je zásadně vyloučen, tudíž povinný měl primárn