20 Cdo 457/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 457/2025-192 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné APOLLO LEASING spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Otýlie Beníškové 1556/12, proti povinným 1. L. K., zastoupenému Mgr. Václavem Kubičkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, a 2. R. S., zastoupené Mgr. Denisou Havlovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, pro 88 542 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 28 EXE 207/2010, o dovolání 1. povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2024, č. j. 10 Co 913/2024-161, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 6. 2024, č. j. 28 EXE 207/2010-140, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2024, č. j. 10 Co 913/2024-161, se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 28 EXE 207/2010-140 (dále též jen „soud prvního stupně“), zamítl návrh 1. povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 10. 2023. K namítané nevykonatelnosti titulu pro reálnou nemožnost plnění na straně 1. povinného uvedl, že opuštění společné domácnosti ze strany 2. povinné, která předmět společného nájmu obou povinných (vysavač Rainbow s příslušenstvím) odnesla a poté prodala třetí osobě, nevede k zániku nájmu. Domnělé zcizení předmětu nájmu nájemcem bez dalšího nevede k ukončení smluvního vztahu, pouze k případnému vzniku práva pronajímatele odstoupit od nájemní smlouvy či požadovat náhradu škody způsobenou nájemcem. Soud prvního stupně dále vyvrátil výhrady o neurčitosti a zmatečnosti exekučního titulu a k tvrzené absolutní neplatnosti nájemní smlouvy vyložil, že ke koncepci a nastavení smluvních pokut, které oprávněná jako pronajímatelka včlenila do nájemních smluv týkajících se vysavačů Rainbow a dalších čistících přístrojů, se již vyjádřila řada soudních rozhodnutí v incidenčních sporech. Soud prvního stupně pak s explicitním poukazem na hodnocení ujednání o smluvní pokutě v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 21. 9. 2020, č. j. 56 ICm 3514/2019-58 (KSPA 56 INS 18949/2019-C-23), přijal závěr, že sjednaná výše smluvní pokuty (58 Kč denně), jež s ohledem na celkovou dobu prodlení představuje 64,45 % z ceny předmětu nájmu, se neocitá v rozporu s dobrými mravy, neboť zde (podobně jako ve shora označeném případě, kde smluvní pokuta byla sjednána ve výši 50 Kč denně, což s ohledem na tam zjištěnou dobu prodlení činilo 63,99 % z ceny předmětu nájmu) smluvní pokuta nepřevyšuje částku, kterou měla pronajímatelka při řádném splácení získat, a tudíž nepřevyšuje ani škodu, která nesplácením vznikla. Proto je požadovaná částka přiměřená porušené povinnosti a není v hrubém nepoměru s její funkcí preventivní, uhrazovací a sankční. Soud současně přihlédl i k tomu, že nájemci předmět nájmu převzali, mohli jej užívat a splátky dlouho nehradili, dokonce mělo dojít k neoprávněnému zcizení předmětu nájmu. 2. Krajský soud v Plzni (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Na jeho závěry odkázal a dále zdůraznil základní zásadu exekučního řízení, podle níž soudy v exekučním řízení již exekuční titul nepřezkoumávají. Podle odvolacího soudu v projednávané věci nejde o žádnou mimořádnou situaci, kdy se uplatní výjimky z výše uvedené zásady. Exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 C 91/2009-65, a není dán žádný důvod, proč by jeho exekucí mělo dojít ke zjevné nespravedlnosti. 3. Rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně napadl 1. povinný dovoláním. Namítá, že soudy v projednávané věci nerespektovaly ustálenou (blíže neoznačenou) judikaturu Ústavního soudu, v důsledku čehož došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Dále uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a zároveň na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nato dovolatel navázal konstatováním, že v předchozím řízení především napadal (1) nepoctivé jednání oprávněného při uzavření vlastní nájemní smlouvy a jeho jednání po dobu jejího trvání, resp. platnost nájemní smlouvy jakožto celku (2) platnost ujednání o smluvní pokutě (3) vlastní exekuční titul z důvodu, že je nevykonatelný pro reálnou nemožnost plnění, jež nastala na straně prvního povinného nezávisle na jeho vůli. Dovolatel uvedl, že s oprávněnou uzavřel jako nájemce nájemní smlouvu za účelem získání věci (vysavače s příslušenstvím) do užívání, účelem jednání oprávněné však bylo získat smlouvou titul pro budoucí exekuce, což dovozuje ze skutečnosti, že oprávněná neodstoupila od smlouvy, když se nájemci ocitli v prodlení s placením, naopak své nároky maximalizovala a následně soudně uplatnila. Proto je její jednání nepoctivé, nemravné a zneužívající svého silnějšího postavení. Proto také považuje nájemní smlouvu za absolutně neplatnou. Současně vytýká, že soudy hodnotily obsah smlouvy izolovaně a nikoli v celém komplexu jednání oprávněné od uzavření smlouvy, po dobu trvání vztahu, včetně jejích postupů vůči jiným nájemcům v jiných věcech. Při hodnocení ujednání o smluvní pokutě se soud nezabýval závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, č. j. 26 ICm 498/2014-29 (který v jiné věci vedené proti oprávněné konstatoval neplatnost ujednání o smluvní pokutě), což způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Exekuční titul je vadný a nelze podle něj vést exekuční řízení, jelikož vymáhané plnění nemohlo vzniknout pro absolutní neplatnost nájemní smlouvy, případně neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Soudy se dopustily interpretační libovůle, nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení a porušily právo dovolatele na soudní ochranu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 4. Oprávněná k dovolání uvedla, že oba povinní podepsali dne 4. 2. 2006 smlouvu o koupi najaté věci č. 24642-06 a nájemní smlouvu č. 24642-06. Téhož dne uhradili pouze první platbu 7 990 Kč a dne 13. 3. 2006 jednu řádnou splátku ve výši 2 340 Kč. Povinným byly zaslány upomínky ze dne 9. 5. 2006, ze dne 22. 5. 2006, ze dne 7. 6. 2006, ze dne 7. 8. 2006 a ze dne 27. 11. 2006, na něž nereagovali. Žaloby tedy byly krajním řešením. Celkem šlo o dvě žaloby uplatňující nároky ze stejného vztahu, avšak za různá období. Ohledně rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 26 ICm 498/2014-29, oprávněná uvedla, že jím insolvenční soud určil, že nemá v insolvenčním řízení dílčí (vykonatelnou) pohledávku za dlužnicí, která sestávala z přihlášených smluvních pokut. Jednalo se o pohledávku ze smlouvy obsahující rozhodčí doložku, a tedy nešlo o relevantní případ. Po zvážení nákladů na odvolání se oprávněná proti uvedenému rozsudku insolvenčního soudu neodvolala, protože výnosy z insolvenčního řízení bývají minimální. V nyní projednávané věci oba nájemci zůstali v nalézacím řízení zcela pasivní. Přístroj převzali, ale nespláceli. Oprávněná se domnívá, že smlouvu podepsali a získali tak do užívání přístroj již s vědomím, že další splátky hradit nebudou. Jejich chování nese znaky podvodu. Oprávněná se zastavením exekučního řízení nesouhlasí. 5. K dovolání se vyjádřila i 2. povinná. Uvedla, že nájemní smlouvu s oprávněnou uzavřel 1. povinný (její tehdejší partner). Souhlasí s jeho názorem, že smlouva je absolutně neplatná, jednání oprávněné bylo vůči slabší straně nepoctivé a nevýhodné a oprávněná se snažila maximalizovat veškeré své nároky. 6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 7. Pokud se týká dovolání směřujícího výslovně i proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 6. 2024, č. j. 28 EXE 207/2010-140, nutno uvést, že jeho projednání a rozhodnutí o něm brání nedostatek funkční příslušnosti. Nejvyšší soud rozhoduje o mimořádném opravném prostředku (dovolání) proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy dovoláním úspěšně napadnout nelze. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože tedy není soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Klatovech, Nejvyšší soud řízení zastavil (srov. též us