Nejvyšší soud 20 Ncu 75/2026 – Uznání cizích rozhodnutí

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou I. L., t a k t o:

Rozhodnutí Prvostupňového soudu emirátu Dubaj, Spojené arabské emiráty, ze dne 3. října 2024, sp. zn. 1185/M/2024, jímž bylo rozvedeno manželství N. A. a I. L., uzavřené dne 4. června 2017 před oddávajícím orgánem v Dubaji, Spojené arabské emiráty, zapsané i v knize manželství matričního úřadu při Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/V/44, ročník 2017, strana 60, pořadové číslo 418,

se uznává,

pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.

O d ů v o d n ě n í:

1/ Prvostupňový soud emirátu Dubaj, Spojené arabské emiráty, rozvedl ve výroku tohoto rozsudku specifikovaným rozhodnutím k návrhu manžela posuzované manželství, zjistil-li po provedeném řízení, že se manželé vzájemně odcizili, a neshledal-li předpoklady pro obnovení jejich soužití. Z manželství dne XY narozený společný syn AAAAA (pseudonym) byl svěřen do péče matky, otec se stal opatrovníkem dítěte a současně převzal povinnost hradit výživné.

2/ Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedené rozhodnutí cizího soudu v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím orgánem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“).

3/ K uznání předložené rozhodnutí nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.

4/ Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS.

5/ Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, koresponduje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, s dodatkem, že Nejvyšší státní zastupitelství důvody pro vstup do tohoto řízení neshledalo.

6/ Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.

V Brně dne 10. 6. 2026

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu