Nejvyšší soud 21 Cdo 1103/2024 – Neplatnost výpovědi z pracovního poměru

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně G. F., proti žalovanému České aerolinie a. s. se sídlem v Praze 6, K letišti č. 1068/30, IČO 45795908, zastoupenému Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 61 C 126/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 30 Co 196/2023-112, takto:

Dovolací řízení se přerušuje do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 31/24.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023, č. j. 30 Co 196/2023-112, dospěl k závěru, že dovolání žalovaného v části směřující do výroku o věci samé není zjevně bezdůvodné, není zde důvod, aby bylo odmítnuto pro vady nebo pro objektivní nepřípustnost (nejedná se o žádný z případů vyjmenovaných v ustanovení § 238 o. s. ř.), ani důvod k zastavení dovolacího řízení a není zde ani souhlas všech členů senátu k přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. § 243c o. s. ř.).

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

Vzhledem k tomu, že při řešení věci dovolacím soudem má být použito ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“), a že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 9 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, s čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s čl. 8 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, s čl. 6 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, s čl. 5 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené nebo povinné práci, vyhlášenou pod č. 506/1990 Sb., předložil Nejvyšší soud podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, projednávanou věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 41 odst. 3 zák. práce.

Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) a § 243b o. s. ř. přerušil do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení § 41 odst. 3 zák. práce v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 31/24.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 11. 2024

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu