21 Cdo 1213/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1213/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2019 Spisová značka:21 Cdo 1213/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1213.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Právní úkony Smlouva o smlouvě budoucí Dotčené předpisy:§ 50a odst. 1 obč. zák. ve znění do 07.03.2006 § 37 odst. 1 obč. zák. ve znění do 07.03.2006 § 165a obč. zák. ve znění do 07.03.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1213/2019-197 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce I. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, L. Pokorného č. 48/37, proti žalovanému A V E N T I N, spol. s r. o. se sídlem ve Znojmě, Pontassievská č. 918/1, IČO 46967354, zastoupenému Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova č. 770/12, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 251/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 37 Co 213/2016-169, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Třebíči dne 16. 12. 2014 domáhal, aby bylo určeno, že „zástavní právo k nemovitostem, zapsaným na LV č. XY, pro obec XY, k. ú. XY, a to: pozemku p. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY, č. p. XY, zem. stavba, pozemku p. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p/č. e., zem.stavba, a na LV č. XY, pro obec XY, k.ú. XY, a to pozemku p. č. XY, lesní pozemek, pozemku p. č. XY, lesní pozemek, pozemku p. č. XY, lesní pozemek, pozemku p. č. XY, lesní pozemek, pozemku p. č. XY, lesní pozemek, pozemku p. č. XY, trvalý travní porost, které jsou vedeny Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, pro budoucí pohledávku ve výši 30.000.000 Kč pro AVENTIN, spol. s.r.o., se sídlem Pontassievská 918/1, Znojmo, IČO 46967354, označené jako V-617/2006-710, na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 14. 2. 2006, právní účinky vkladu práva ke dni 15. 2. 2006, neexistuje“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že smlouva o smlouvě budoucí kupní, uzavřená dne 27. 12. 2005 mezi žalovaným a společností GUVERNE ROTARY PAK REAL s. r. o., dále jen „Společnost“, podle které měla vzniknout následnou zástavní smlouvou zajištěná pohledávka ve výši 30.000.000 Kč z titulu „vrácení zálohy“ je smlouvou neplatnou pro nedostatečné vymezení budoucího předmětu koupě, což následně konstatoval i Okresní soud v Třebíči v usnesení ze dne 8. 3. 2007, kterým zamítl návrh žalovaného na nařízení prodeje zástavy. „Z opatrnosti“ žalobu dále odůvodnil i tím, že mezi Společností a žalovaným byla dne 19. 7. 2007 uzavřena dohoda o narovnání veškerých nároků ze smlouvy ze dne 27. 12. 2005, a dovozuje, že touto smlouvou „zanikla pohledávka žalovaného, která byla zajištěna zástavním právem“. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 12 C 251/2014-145, žalobu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů žalovaného ve výši 27.000 Kč „k rukám Mgr., Roberta Valy“. Dospěl k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 12. 2005 je smlouvou platnou, neboť „…v kontextu se zjištěným obsahem smlouvy, výpověďmi svědků a popsanou genezi věci … je vymezení předmětu prodeje dostatečné…“. Následně uzavřenou dohodu o narovnání ze dne 18. 7. 2007 posoudil tak, že „…účastníci dohody se snažili přenést do dohody i veškeré způsoby zajištění sjednané ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní, výslovně se snažili vyloučit možnost zániku zajištění a evidentně neměli v úmyslu dohodou o narovnání způsobit zánik zástavních práv…“. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, č. j. 37 Co 213/2016-169, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 27.716 Kč k rukám zástupkyně žalobce. Dospěl k závěru, že „…pokud jde o smlouvu o smlouvě budoucí týkající se převodu vlastnictví (či jiného věcného práva) k nemovitostem, jsou na náležitosti takové smlouvy kladeny v zásadě tytéž požadavky, jako na samotnou smlouvu o převodu a to včetně specifikace nemovitostí, kterých se má týkat. V případě, že předmětem převodu má mj. být i pozemek (parcela), která má právně teprve vzniknout oddělením z jiné parcely či parcel, pak specifikace takového pozemku musí být provedena odkazem na geometrický oddělovací plán či přinejmenším na plán, který by sice takto nebyl označen, ale měl by náležitosti geometrického plánu. Plánek, který byl součástí smluvního ujednání mezi účastníky, však takové náležitosti jednoznačně nemá…“. Z tohoto důvodu dospěl k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 12. 2005 je smlouvou neplatnou. Dále uvedl, že „…důsledky pro existenci zástavního práva pak vyplývají z toho, že smluvně nelze krýt závazek z neplatné smlouvy (navíc nic takového účastníci zjevně nezamýšleli). Pokud soud I. stupně uvádí, že zástavou je kryt závazek na vrácení zálohy pro případ neuzavření kupní smlouvy a tento závazek dále trvá, pak nejde o správný závěr, respektive tento závěr se na nastalou situaci nevztahuje. Případné vrácení totiž nebude vyplývat ze smluvního (neplatného) ujednání stran sporu, ale z povinnosti vypořádat bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku od počátku neplatné smlouvy. Jakkoliv nakonec může jít o stejnou částku, jde o plnění z jiného právního titulu a pro tento účel nebylo smluvní ujednání o zástavním právu sjednáno…“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přípustnost tohoto dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, „ev. závisí na řešení otázky, která nebyla dovolacím soudem vyřešena“. Konkrétně se odvolací soud měl odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1497/2005, a to při řešení otázky, zda označení předmětu plnění ve smlouvě o smlouvě budoucí, je-li tímto předmětem pozemek - parcela v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ještě neexistující, musí být učiněno „odkazem na geometrický oddělovací plán či plán, který má všechny náležitosti geometrického oddělovací plánu“. Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1890/2011 a další) při řešení otázky způsobu vymezení zajišťované pohledávky v zástavní smlouvě a výkladu právního jednání. Za nesprávné považuje právní posouzení otázky určitosti vymezení předmětu budoucího plnění ve smlouvě ze dne 27. 12. 2005, kdy s ohledem na okolnosti případu byl zvolený způsob vymezení (formou plánku) jediným možným, navíc bylo ve smlouvě dohodnuto, že bude vyhotoven v době prodeje geometrický plán, ve kterém dojde k přesnému zaměření pozemku. Pozemek nebyl zaměnitelný s jiným, což zajišťoval právě přiložený plánek. Za daného stavu, i s ohledem na to, co vše se o budoucí koupi vědělo, smlouva obsahovala „maximálně možné vymezení předmětu koupě s tím, že před samotným uzavřením smlouvy nemohlo být pochyb, jaký pozemek má být prodán“. Nesprávné je též právní posouzení otázky významu „právního důvodu zástavní smlouvou zajištěné pohledávky“, neboť „právní kvalifikace ve vztahu ke správnému uvedení důvodu vzniku pohledávky v zástavní smlouvě je věcí soudu a subjekty se v tomto směru v zástavní smlouvě mohou mýlit…“. Domnívá se dále, že v této věci je zcela nerozhodné, je-li smlouva o smlouvě budoucí platná či nikoliv. Zástavními smlouvami je zajištěna pohledávka žalovaného „na vrácení zaplacené zálohy ve výši 30.000.000 Kč a pohledávka na vrácení zálohy je vždy svým charakterem nárokem na vrácení bezdůvodného obohacení…“. Zálohu na kupní cenu je třeba vracet pouze tehdy, pokud se kupní smlouva nerealizuje, tedy z koupě sejde. Zkoumání platnosti smlouvy, která zakládá zástavním právem zajištěnou pohledávku, „má smysl pouze tehdy, je-li zástavním právem zajištěná pohledávka takovou smlouvou založená (je-li smlouva právním důvodem vzniku pohledávky…)“. Nárok na vrácení zálohy na kupní cenu na existenci kupní smlouvy (smlouvy o smlouvě budoucí) závislý není, naopak, „pohledávka vzniká pouze tehdy, pokud taková smlouva neexistuje (zanikl