21 Cdo 122/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 122/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2016 Spisová značka:21 Cdo 122/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.122.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Soupis pozůstalosti (o. z.) [ Pozůstalost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1685 odst. 1 o. z. § 1684 odst. 1 o. z. § 1684 odst. 2 o. z. § 177 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 178 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 1653 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 122/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci pozůstalosti po V. F., zemřelém dne 7. srpna 2014, za účasti 1) D. F., zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd č. 450/40, 2) M. F., 3) M. G. a 4) K. G., všech zastoupených Danielou Christinou Devereauxovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, K Zelené louce č. 1341/20, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 633/2014, o dovolání D. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015 č.j. 24 Co 148/2015-252, takto: Dovolání D. F. se zamítá. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po V. F., zemřelém dne 7.8.2014, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11.9.2014 č.j. 13 D 633/2014-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byl pověřen (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních) Mgr. Radim Neubauer, notář v Praze 1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 4.6.2015 č.j. 13 D 633/2014-202 nařídil soupis pozůstalosti s tím, že "bude proveden dne 23.6.2015 hod. v bytě, který obýval zůstavitel s pozůstalou manželkou"; současně předvolal k soupisu účastníky řízení, uložil pozůstalé manželce D. F., aby v době soupisu umožnila přístup do objektu, kde se bude soupis konat, a ke všem věcem, které se v něm nacházejí, pověřenému soudnímu komisaři, nebo jeho zaměstnanci, který se prokáže písemným pověřením, ostatním účastníkům řízení, popřípadě jejich zástupcům, a soudnímu znalci Ing. Milanu Koubovi, a uložil účastníkům řízení, aby při soupisu poskytli soudnímu komisaři potřebnou součinnost, zejména podali na vyžádání informace a vysvětlení a řídili se pokyny soudního komisaře. Soupis pozůstalosti nařídil soud prvního stupně podle ustanovení § 177 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a § 1685 odst. 1 občanského zákoníku s odůvodněním, že účastníci 2), 3) a 4) uplatnili výhradu soupisu; soupis má být proveden v prostorách, kde se nachází majetek zůstavitele, včetně majetku, který byl ve společném jmění zůstavitele a účastnice 1) [pozůstalé manželky], která právo výhrady soupisu neuplatnila. Účastnice 1) podala proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. Namítala v něm, že provedení soupisu v bytě, v němž bydlí, představuje nepřípustný zásah do jejích základních práv a svobod. Má za to, že postup soudního komisaře je fakticky domovní prohlídkou ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "LZPS") a že usnesení o nařízení soupisu pozůstalosti je v rozporu jednak s čl. 12 LZPS, jednak s čl. 7 LZPS zakotvujícím nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a čl. 2 LZPS, ze kterého vyplývá, že státní moc lze uplatňovat pouze v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, a že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Bude-li proveden soupis pozůstalosti "zamýšleným způsobem", má účastnice 1) za to, že soudní komisař a každý, kdo vstoupí do jejího obydlí, se dopustí trestného činu porušování domovní svobody podle ustanovení § 178 trestního zákoníku. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.2015 č.j. 24 Co 148/2015-252 potvrdil usnesení soudu prvního stupně (s výjimkou výroku, kterým byl nařízen soupis pozůstalosti) s tím, že "soupis v bytě, který zůstavitel obýval s pozůstalou manželkou, bude proveden v době, kterou určí soud prvního stupně". Vzhledem k tomu, že účastníci 2), 3) a 4) uplatnili ve lhůtě stanovené zákonem výhradu soupisu, bylo podle názoru odvolacího soudu povinností soudu nařídit soupis pozůstalosti, tedy sepsání veškerého majetku, který se nalézá v prostorách, které zůstavitel za svého života užíval, a v nichž lze proto očekávat, že měl uloženy věci, které byly v jeho vlastnictví nebo spoluvlastnictví (včetně společného jmění manželů), přičemž k těmto prostorám nepochybně patří především místo, kde měl zůstavitel v době úmrtí bydliště. Protože má právo být přítomen soupisu podle § 1684 odst. 2 občanského zákoníku každý z dědiců, tedy i "dědici, kteří v bytě nebydlí", je pozůstalá manželka povinna umožnit při provádění tohoto úkonu přístup do bytu také těmto osobám. Námitka, že nařízení soupisu je neodůvodněným a nezákonným zásahem do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí, nemůže podle názoru odvolacího soudu obstát, neboť jde o "opatření na základě zákona"; naopak, znemožňování tohoto úkonu je "nepřípustným zásahem do práv dědiců, kteří uplatnili výhradu soupisu", a "nesplněním příkazu soudu". Vzhledem k tomu, že je povinností soudu provést za splnění zákonem stanovených podmínek soupis, nemůže se jednat o uplatňování státní moci v rozporu s čl. 2 LZPS, neboť jde o postup v mezích stanovených zákonem, a soud má zároveň právo ukládat účastníkům, popřípadě i jiným osobám, povinnosti, jejichž splnění je nezbytné k provedení tohoto úkonu. Námitku, že jde o úkon srovnatelný s domovní prohlídkou podle trestního řádu, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že naopak neposkytnutí potřebné součinnosti a nesplnění povinnosti zpřístupnit byt je spojeno se sankcemi v podobě možnosti uložení pořádkové pokuty podle ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. a povinnosti k náhradě nákladů řízení, které vznikly jejím zaviněním. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala D. F. dovolání. Má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda "je možné provést soupis pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 1685 občanského zákoníku a ustanovení § 177 zákona o zvláštních řízeních soudních v místě, které je obydlím osoby, která s provedením soupisu v tomto obydlí nesouhlasí" a považuje rozhodnutí o nařízení soupisu v rozporu s čl. 12 a čl. 7 LZPS, a současně i v rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru dovolatelky není zamýšlený postup soudního komisaře ničím jiným než domovní prohlídkou ve smyslu čl. 12 odst. 2 LZPS. Dovozuje, že uvedený postup nemá žádnou "oporu v zákoně"; ze zákona totiž nevyplývá, že by soud byl oprávněn uložit komukoli povinnost "strpět vstup osob do svého obydlí a umožnit jim prohlídku a soupis věcí ve svém obydlí", a nařízení soupisu v bytě dovolatelky je proto nezákonné a protiústavní. Dovolatelka má dále za to, že neprovedení soupisu pozůstalosti v jejím obydlí by nepředstavovalo zásah do práv dědiců, neboť není jasné, zda se zde nachází jakýkoli soudem dosud nezjištěný majetek. Nakonec dovolatelka namítá, že "pozůstalé děti zneužívají dědické řízení k tomu, aby vůči ní získaly neoprávněné výhody pro uplatnění eventuálních dalších nároků, které však s dědictvím nikterak nesouvisejí a jejich postup představuje šikanu v rámci neodůvodněné zášti". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř.") po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda lze provést soupis pozůstalosti v bytě (domě), ve kterém zůstavitel žil před svou smrtí, aniž by byl jeho vlastní