21 Cdo 1513/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1513/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1513/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1513.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Výsluhový příspěvek Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 157 předpisu č. 361/2003Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1513/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Nuslích, 5. května č. 1050/66, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7 – Holešovicích, Nad Štolou č. 936/3, o 4.396,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 113/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2012 č. j. 25 Co 222/2012-26, takto: Usnesení městského soudu (s výjimkou výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu ve výroku o zastavení řízení) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; v dalším se dovolání žalobce zamítá. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 12. 5. 2011 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 4.396,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částek a za dobu, jež specifikoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, která žalobci rozhodnutím ze dne 5. 11. 2002 č. j. OSZ-6008/VD-Je-2002 přiznala příspěvek za službu podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (nyní tzv. výsluhový příspěvek), ve výši 5.780,- Kč, jenž mu dnem 1. 6. 2005 svým rozhodnutím „uvolnila“, jenž postupně „valorizovala“ a jenž s účinností od 1. 1. 2011 zvýšila na částku 7.332,- Kč měsíčně, mu za měsíce leden až duben 2011 vyplatila výsluhový příspěvek pouze ve výši 6.233,- Kč, neboť jej zdanila „zvláštní srážkovou daní“ ve výši 15 %. Žalobce je přesvědčen, že - vzhledem k tomu, že mu byl výsluhový příspěvek přiznán v „čisté“ výši - má nárok, aby mu byl výsluhový příspěvek za měsíc leden 2011 a za další měsíce roku 2011 vyplacen ve výši 7.332,- Kč, a to „bez ohledu na to, jak bude soudem posouzena ústavní konformnost“ srážkové daně, kterou má být výsluhový příspěvek od ledna 2011 zdaňován. V případě, že provedená srážka daně byla „v tomto smyslu zákonná“, bylo nutné výsluhový příspěvek zvýšit nikoli na částku 7.332,- Kč, nýbrž na částku 8.615,- Kč, aby po zdanění srážkovou daní ve výši 15 % zůstala „čistá“ hodnota příspěvku v přiznané výši 7.332,- Kč. Žalovaná proto žalobci na výsluhovém příspěvku za období měsíců ledna až dubna 2011 dluží 4.396,- Kč (1.099,- Kč za každý měsíc). Obvodní soud pro Prahu 7 – poté, co platebním rozkazem ze dne 1. 6. 2011 č. j. 29 C 113/2011-4 žalobě vyhověl a co žalovaná podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor - usnesením ze dne 6. 1. 2012 č. j. 29 C 113/2011-13a opraveným usnesením ze dne 7. 6. 2012 č. j. 29 C 113/2011-21 řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena České republice – Ministerstvu vnitra a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci, protože se nejedná o věc vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř., nýbrž o věc vyplývající ze vztahů veřejnoprávních, a že orgánem příslušným rozhodovat o výsluhovém příspěvku (jeho doplatku) je Ministerstvo vnitra. K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2012 č. j. 25 Co 222/2012-26 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, ve výroku o postoupení věci příslušnému orgánu je změnil tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu pro Prahu 4, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že soud nemůže o žalobě, ve které žalobce „jako poplatník dovozuje, že mu je vyplácen příspěvek v nesprávné výši, neboť má být daň z tohoto příspěvku vypočtena jiným způsobem, než jak ji vypočítává a odvádí plátce daně“, rozhodnout pro nedostatek své pravomoci, protože nejde o žádnou z věcí uvedených v ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř., ale o věc jinou, o níž však žádný zákon nestanoví, že ji projedná a rozhodne o ní soud (§ 7 odst. 2 o. s. ř.). Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že příslušným orgánem, jemuž je třeba věc podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. po právní moci usnesení o zastavení řízení postoupit, je Finanční úřad pro Prahu 4, neboť žaloba je podle svého obsahu stížností žalobce jako daňového poplatníka na postup žalované jako plátce daně podle ustanovení § 237 zákona č. 280/2009 Sb., o které rozhoduje správce daně místně příslušný k plátci daně. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dána pravomoc soudu, a namítá, že mu nic nebrání v tom, aby se po žalované domáhal zaplacení dlužné částky výsluhového příspěvku žalobou u soudu bez ohledu na to, zda „tomuto úkonu žalobce předcházela žádost žalobce dle § 237 odst. 1 daňového řádu, či stížnost dle § 237 odst. 3 daňového řádu“. Dovolatel „nevidí důvodu, proč by měl otázku (ne)zákonnosti zdanění výsluhového příspěvku zvláštní srážkovou daní předestírat příslušnému finančnímu úřadu“, neboť se domáhá „pouze a výlučně svého nároku na vyplacení celé výše čistého výsluhového příspěvku“. Žalobce „nebrojí proti samotné skutečnosti spočívající ve zdanění výsluhového příspěvku zvláštní sazbou daně“, ale nesouhlasí s postupem žalované, která mu na tomto příspěvku v předmětných měsících vyplatila menší částku, než k jaké se zavázala svými rozhodnutími. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno „na základě úplně zjištěného skutkového stavu věci a takto zjištěný skutkový stav byl také odvolacím soudem správně právně posouzen“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné. Soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, a za podmínek uvedených v části páté občanského soudního řádu spory a jiné právní věci vyplývající z uvedených vztahů, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy; jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (srov. § 7 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.). Výsluhový příspěvek je peněžitou dávkou, která náleží bývalým příslušníkům bezpečnostních sborů za podmínek uvedených v ustanovení § 157 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 361/2003 Sb.“). Výsluhový příspěvek je v českém právním řádu koncipován jako určitá kompenzace za výkon práce ve ztížených podmínkách a kompenzace určitých osobních omezení vyplývajících z charakteru práce v bezpečnostních sborech České republiky, kterými se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace (§ 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 361/2003 Sb.). Přísluší všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky, a je součástí systému dávek sociálního charakteru so