21 Cdo 1564/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1564/2025-255 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci podatele J. M., zastoupeného Mgr. Lucií Průchovou, advokátkou se sídlem v Kadani, Nerudova č. 348, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 Nc 9002/2024, o dovolání podatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2024, č. j. 95 Co 533/2024-124, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. září 2024, č. j. 16 Nc 9002/2024-128, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 29. 10. 2024, označeným č. j. 95 Co 533/2024-124, Krajský soud v Ústí nad Labem výrokem I potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 9. 2024, označené č. j. 16 Nc 9002/2024-128, jímž tento soud odmítl podání podatele ze dne „27. 6. 2024 a ze dne 28. 6. 2024“, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání podatele (žaloba) zůstala i přes řádné poučení neprojednatelná. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě dovolání podatel (dále „žalobce“) v zastoupení advokátem a navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z obsahu dovolání lze dovodit, že u žalobce byly omluvitelné důvody, pro které svá podání řádně nedoplnil, přičemž však podání obsahovala celou řadu skutkových okolností, z nichž bylo možno alespoň rámcově dovodit, čeho chce dovolatel dosáhnout. Zároveň poukázal na to, že nebyl „obeznámen o možnosti požádat o bezplatné právní zastoupení“. 3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 6. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva, za jakých podmínek lze odmítnout podání účastníka, jímž se zahajuje řízení, neboť tuto otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. 7. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. 8. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2). 9. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: [1] Požadavek, aby z návrhu na zahájení řízení bylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, nelze vykládat tak, že by navrhovatel byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř navrhovateli neukládá formulovat návrh výroku rozhodnutí soudu, ale jen to, aby z návrhu na zahájení řízení bylo patrno, čeho se domáhá. Navrhovatel uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v návrhu přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu návrhu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být dalšímu účastníku řízení uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). [2] Žalobní petit je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde. [3] Zásada, podle níž soud posuzuje každý procesní úkon podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), se prosadí také při posuzování obsahu žaloby, a tedy i jejího petitu. Žalobu je proto třeba posuzovat nikoli jen podle části podání, kterou žalobce označí – výslovně či graficky – jako petit (a která je zpravidla situována do závěru žaloby). Předmět procesního nároku je nutné odvozovat z celého obsahu žalobního podání. Srovnej za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 739/2005, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1120/2016, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4649/2008. 10. Z judikatury dále vyplývá, že: [1] Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, či ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). [2] Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá, nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo lze ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2809/2007, či ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5184/2016). 11. Rovněž Ústavní soud ustáleně konstatuje, že právo na meritorní projednání žaloby je základním prvkem ústavního práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy se přitom musí snažit o takovou interpretaci vůle žalobce, která meritorní projednání žaloby umožňuje. Nemohou tedy, na základě přepjatě formalistických tvrzení, předstírat, že žalobcově záměru nerozumí (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. IV. ÚS 456/2000, nebo ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3564/15). Obdobně pak Ústavní soud dovodil, že při posuzování neurčitého či jinak nejasného podání, které může být podáním zahajujícím řízení před soudem, jsou obecné soudy povinny volit postup vstřícnější k právu jednotlivce na soudní ochranu. Pokud nepřistoupí k odstranění nejasností takového podání zákonem předvídaným způsobem, pak je třeba, aby se při jeho posuzování přiklonily k takové interpretaci jeho obsahu, která vyznívá ve prospěch práva dotčeného jednotlivce na přístup k soudu. Naopak restriktivní postoj při vyhodnocování takového nejasného podání, vedoucí k odepření věcného přezkumu obecného soudu, zakládá porušení základního práva dotčené osoby na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 3106/13). 12. Závěry Ústavního soudu v této souvislosti přebírá i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1995/2021) a dodává, že pokud žalobce v žalobě neuvede všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve v