21 Cdo 1784/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1784/2025-78 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Podkrušnohorské bytové družstvo se sídlem v Teplicích – Řetenicích, Duchcovská č. 412/88C, IČO 25027981, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 349/2, proti žalovanému J. H., o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2019, č. j. 21 Co 264/2019-422, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 264/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 11. 2024, č. j. 21 Co 264/2019 -44, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019, č. j. 21 Co 264/2019-422 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II usnesení změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (výrok II). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání. Podáním dovolání mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. 21 Cdo 1784/2025-65, které bylo žalovanému doručeno dne 23. 7. 2025, vyzval žalovaného, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, a zároveň žalovaného poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. 5. Žalovaný podáním ze dne 29. 7. 2025 a dne 7. 8. 2025 požádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Zároveň vznesl námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Marka Cigánka, Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého. 6. Žalovaný nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). 7. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). 8. V projednávané věci žalovaný podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a zamítnutí návrhu na ustanovení zástupe, však žaloba pro zmatečnost není přípustná, neboť nejde o rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno (srov. § 229 odst. 1 o. s. ř.) nebo bylo rozhodnuto o věci samé (srov. § 229 odst. 2, 3 o. s. ř.) a nejde ani o usnesením odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, zastaveno odvolací řízení nebo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.). Podání žaloby pro zmatečnost z jiného důvodu, než je vymezen v § 229 o. s. ř., je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž pro nezaplacenou soudního poplatku, není podstatná. 9. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k žalovanému – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1391/2024, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2619/2023, ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3008/2024, ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3535/2024, a ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 151/2025). 10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaný procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020) 11. Žalovaný spolu s dovoláním opětovně vznesl námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu 5 Co Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jeho odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). 12. Námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu obsaženou v podáních ze dne 29. 7. 2025 a ze dne 7. 8. 2025 pak žalovaný odůvodnil tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatel v těchto svých podáních jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikoval (či alespoň naznačil) důvody, pro které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podávají v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné zneužití