21 Cdo 2088/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2088/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 10. 2014 Spisová značka:21 Cdo 2088/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2088.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydědění Dotčené předpisy:§ 469a obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2088/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené Mgr. Věrou Matoušovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Nádražní č. 1325/18, proti žalovanému M. D., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 15 C 171/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2012 č.j. 71 Co 64/2012-95, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 2.12.2010 domáhala určení, že "je dědičkou po zůstavitelce M. V., zemřelé dne 1.6.2010". Žalobu odůvodnila zejména tím, že zůstavitelka zanechala závěť a listinu o vydědění sepsanou ve formě notářského zápisu ze dne 25.6.2008 sp. zn. Nz 177/2008, N 211/2008, podle níž "odkázala veškerý svůj movitý i nemovitý majetek svému synovi" a v níž žalobkyni podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku vydědila (a důsledky vydědění vztáhla též na potomky žalobkyně). Žalobkyně má za to, že "důvody vydědění nejsou dány a že je po zůstavitelce dědičkou ze zákona", neboť důvody vydědění se "vůbec nezakládají na pravdě" a listina o vydědění je proto neplatná. Podání žaloby o "určení, že je zůstavitelčinou dědičkou", bylo žalobkyni uloženo usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16.11.2010 č.j. 47 D 584/2010-45. Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 4.10.2011 č.j. 15 C 171/2010-42, opraveným usnesením ze dne 2.5.2012 č.j. 15 C 171/2010-74, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12.500,- Kč k rukám advokátky Mgr. Věry Matoušové. Nejprve zjistil, že zůstavitelka (matka účastníků) pořídila dne 25.6.2008 do notářského zápisu, sepsaného notářkou JUDr. Magdou Fajovou pod sp. zn. Nz 177/2008, N 211/2008, závěť a listinu o vydědění, kterými odkázala veškerý svůj movitý a nemovitý majetek žalovanému a žalobkyni vydědila s odůvodněním, že "dlouhodobě a trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako její potomek projevovat měla, více jak 10 let se s ní osobně ani písemně nestýká, nezajímá se o její osobu, o její zdravotní stav, zda potřebuje nějakou pomoc apod.", že zůstavitelce "o jejím osobním životě není nic známo, neví, zda pracuje, kde bydlí, s kým žije" a "pokud v minulosti vyděděnou dceru k sobě zvala, na pozvání nikdy nereagovala", a že zůstavitelka "před asi 5 lety byla hospitalizována s prasklým žaludečním vředem a před 3 lety prodělala operaci kolenního kloubu, vždy byla v situaci, kdy potřebovala z důvodu zdravotního stavu pomoc své dcery a tato ji pomoc neposkytla". Z výsledků dokazování poté soud prvního stupně dovodil, že vztah žalobkyně a zůstavitelky (a také vztah žalobkyně s jejím otcem a manželem zůstavitelky M. V.) byl zásadně narušen v důsledku "mimomanželského vztahu žalobkyně s mladším mužem R. Z. z roku 2001 až 2002, který žalobkyně navázala za trvání svého manželství a který lze nazvat dlouhodobým vztahem" (otec totiž žalobkyni z tohoto důvodu zakázal "navštěvovat dům rodičů s přítelem a matka se zákazem konkludentně souhlasila, přičemž později uvedla, že se jednalo o přání otce"), že k ochladnutí vztahů mezi žalobkyní a zůstavitelkou přispělo rovněž to, že žalovaný měl po projednání dědictví po M. V. zaplatit žalobkyni "asi" 300.000,- Kč, že zůstavitelka pozvala žalobkyni v roce 2007 při smuteční hostině po pohřbu otce na návštěvu pouze za předpokladu, že se "polepší", čímž (podle výpovědi žalovaného, kterou měl soud za "stěžejní") měla zůstavitelka na mysli, aby se žalobkyně "rozešla s přítelem a pak je navštívila", a což dokládalo, že "nesouhlas zůstavitelky se způsobem života žalobkyně za existence jejího přítele nadále trval", že "zůstavitelka sama neprojevila zájem se se žalobkyní stýkat", když se na její osobu poptala svých vnuků, aniž by se zeptala, zda a kdy se žalobkyně staví, žalobkyni neinformovala o žádných svých zdravotních problémech, o nichž byla žalobkyně informována přes třetí osoby, a že "se ukazuje" jako nepravdivá informace v listině o vydědění, že zůstavitelka neví, kde žalobkyně žije a s kým, a kde pracuje. Soud prvního stupně uzavřel, že "zůstavitelka přispěla podstatně k vývoji vztahů mezi ní a svojí dcerou - žalobkyní", že "chladné vztahy mezi matkou a dcerou vykrystalizovaly na základě chování obou" a že žalobkyně "spoléhala" na skutečnost, že v případě potřeby může zůstavitelce, o jejímž zdravotním stavu byla informována ojediněle a pozdě, pomoci žalovaný, a že tedy "důvody vydědění nejsou dány vůči žalobkyni a nejsou dány ani vůči jejím potomkům". K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27.11.2012 č.j. 71 Co 64/2012-95 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 11.500,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.567,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Zbyška Stodůlky. Odvolací soud nejprve dovodil, že důvod vydědění podle ustanovení § 469a odst.1 písm. a) občanského zákoníku nemůže být dán, neboť - jak bylo prokázáno - "zůstavitelce poskytl potřebnou pomoc ve stáří a v nemoci žalovaný, tedy o zůstavitelku bylo postaráno jinak". Poté, co zopakoval dokazování výslechem svědků, odvolací soud "o skutkovém stavu" uzavřel, že se soudem prvního stupně lze souhlasit "toliko do doby, kdy umřel otec žalobkyně, který byl přímým autorem zákazu žalobkyně navštěvovat dům rodičů s přítelem, který matka žalobkyně za života manžela zcela akceptovala". I když "tato situace musela negativně ovlivnit vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelkou", nelze podle odvolacího soudu "odhlédnout od události, ke které došlo na pohřbu manžela zůstavitelky, která jako projev dobré vůle a snahy o obnovení vzájemných vztahů žalobkyni k sobě pozvala na návštěvu", když zůstavitelka "byla velice nešťastná z toho, že o ni žalobkyně nejeví zájem, nekomunikuje s ní, nenavštěvuje ji", "pociťovala samotu" a "měla zájem na tom, aby ji žalobkyně navštívila". Protože žalobkyni v případě "sebemenšího zájmu" nic nebránilo v tom, aby zůstavitelce zatelefonovala nebo jí alespoň napsala, a protože zůstavitelku nezájem žalobkyně "trápil" a "nebyl jí lhostejný", lze v jednání žalobkyně - za přihlédnutí k důvodům, které vyvolaly zákaz žalobkyně navštěvovat dům rodičů, a k bydlišti rodičů žalobkyně v "malé obci s tradičními hodnotami ve vztahu k manželství, respektování manželské věrnosti" a k "náboženskému vyznání rodičů žalobkyně" - spatřovat naplnění důvodu vydědění podle ustanovení § 469a odst.1 písm.b) občanského zákoníku., Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá v první řadě, že podle odvolacího soudu "neomluvitelný nezájem žalobkyně o zůstavitelku" trval pouze "cca 1 rok a 3 měsíce (v době od pohřbu otce žalobkyně do dne pořízení závěti a listiny o vydědění ze dne 25.6.2008), zatímco "zákaz vstupu do domu rodičů" trval od roku 2001 nebo 2002, a že kromě prokázaného pozvání žalobkyně zůstavitelkou k sobě v roce 2007 nebyl proveden "jediný další důkaz svědčící o zájmu zůstavitelky stýkat se se svou dcerou" (nebylo zjištěno, že by zůstavitelka pozvala žalobkyni na návštěvu někdy jindy, zůstavitelka svou dceru "sama nikdy nenavštívila", "nezatelefonovala jí, nenapsala"), naopak žalobkyně získávala informace o zdravotním stavu své matky zprostředkovaně přes své děti a snažila se, byť "sporadicky", o kontakt tím, že matce posílala pohledy. Žalobkyně také nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o významu "pozvání zůstavitelky" a nesouhlasí v této souvislosti s hodnocením výpovědí žalovaného a svědků, neboť z výslechu svědkyň M. B. a P. D. &quo