21 Cdo 2089/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2089/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2014 Spisová značka:21 Cdo 2089/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2089.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci Pravomoc soudu Přípustnost dovolání Vojáci (i příslušníci policie) Výsluhový příspěvek Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 a 3 o. s. ř. § 142 předpisu č. 221/1999Sb. § 33 předpisu č. 76/1959Sb. § 80 písm. b) o. s. ř. § 243d písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 9. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.11.2014III.ÚS 3681/14JUDr. Jan Filip-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2089/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. M., zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem v Praze 4, Michelská č. 81, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 221/1, o 1.390.731,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 39/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2012 č.j. 55 Co 225/2012-38, takto: I Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 18.2.2011 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 1.390.731,- Kč s příslušenstvím jako doplatek výsluhového příspěvku za období od 1.3.1996 do 28.2.2011. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jako bývalému vojáku z povolání mu byl přiznán rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen „VÚSZ“) ze dne 17.3.1994 výsluhový příspěvek na dobu od 1.3.1994 do 29.3.2013 ve výši 4.500,- Kč měsíčně. Tento příspěvek byl potom valorizován, avšak v rozhodnutí ze dne 4.8.1995 č.j. 53702208992708 VÚSZ sděluje, že „na základě zákona č. 34/1995 Sb. přehodnotil celkovou započitatelnou dobu činné služby rozhodnou pro výpočet výluhového příspěvku“, omezil jeho výplatu pouze na období dvou let od propuštění ze služebního poměru do 29.2.1996 a zrušil své rozhodnutí o jeho přiznání. K odvolání žalobce odvolací orgán Ministerstvo obrany – finanční odbor rozhodnutím ze dne 25.9.1995 č.j. 34/21-1219-44/2 napadené rozhodnutí potvrdil, a žalobce se dále „již nesoudil“. Rozhodnutím ze dne 14.4.2010 č.j. 089927/SD-15/41 přiznal VÚSZ žalobci starobní důchod; námitkám, že měla být zohledněna správná výše výluhového příspěvku a přiznán doplatek důchodu odvolací orgán – Ministerstvo obrany - sekce personální – nevyhověl a rozhodnutím ze dne 25.6.2010 č.j. 421/3-147D-9/2001-7542 napadené rozhodnutí potvrdil. Podle názoru žalobce je výsluhový příspěvek příslušníka ozbrojených sil důchodem, jako takový je nepromlčitelný; protože rozhodnutí o jeho přiznání je pravomocné, žalobce „rozhodně nežádá o jeho přezkum správním soudem, ani nežádá o vydání nového rozhodnutí, ale žádá o plnění, tj. o vyplácení nároku vyplývajícího z tohoto rozhodnutí“. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 31.10.2011 č.j. 8 C 39/2011-17 řízení zastavil, rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena ministru obrany a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z ustanovení § 7 odst. 1 a 3 o.s.ř. a z ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. soud prvního stupně dovodil, že nemá pravomoc ve věci rozhodovat, protože nárok žalobce vyplývá ze služebního poměru vojáka, který je svou povahou veřejnoprávním poměrem, zcela odlišným od poměru pracovního, který je naopak poměrem soukromoprávním. Vzhledem k tomu z důvodu nedostatku pravomoci soudu, který je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci ministru obrany. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.6.2012 č.j. 55 Co 225/2012-38 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z ustálené judikatury dovodil, že ani dříve platný zákon č. 76/1959 Sb., ani současně platný zákon 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, nesvěřují pravomoc k jednání a rozhodnutí o výsluhovém příspěvku soudům ve smyslu § 7 o.s.ř., ale služebním orgánům, jak jsou vymezeny v ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. Jejich postup zákon vymezuje v části deváté – „Rozhodování ve věcech služebního poměru“. Podle názoru odvolacího soudu „pravomoc soudu není dána, ani když jde o nároky vzniklé před účinností zákona č. 221/1999 Sb., jejichž hmotněprávní předpoklady jsou upravovány dosavadními předpisy“. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že „soudy nepochopily sociální právo jako samostatné odvětví práva a speciální charakter řízení o sociálním zabezpečení“. Výsluhový příspěvek je peněžitou dávkou důchodového pojištění a „náleží všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky a jsou součástí systému dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru“. Přiznaný nárok na výsluhový příspěvek je nepromlčitelný a zaniká až úmrtím oprávněného. Přiznaný nárok na peněžitou dávku důchodového pojištění není žalobce povinen dokazovat a žalovaná nesmí podle názoru dovolatele vyvracet právní povinnost tuto dávku vyplácet. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dána pravomoc obecného soudu, a namítá, že podanou žalobou vlastně uplatňuje své právo na náhradu škody vzniklé zastavením vyplácení výsluhového přípěvku a následně i nesprávně vypočítanou výší starobního důchodu. Žalobce považuje jednání Ministerstva obrany při rozhodování o přiznání, změně či odejmutí výsluhového příspěvku za nezákonné a protiústavní a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o.s.ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Dovolateli nelze přisvědčit dovozuje-li, že „v řízení o dávkách důchodového pojištění“ (jímž rozumí i řízení o výsluhovém příspěvku) „podle předpisů o sociálním zabezpečení nesmí rozhodovat služební funkcionář, který není příslušný používat právní předpisy o sociálním zabezpečení“. Výsluhový příspěvek je peněžitou dávkou, která náležela vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru za podmínek stanovených v ustanovení § 33 zákona č. 76/1959 Sb. ve znění účinném od 13. května 1992, tj. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 226/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Výsluhový příspěvek je koncipován v našem právním řádu jako určitá kompenzace za výkon práce ve ztížených podmínkách a kompenzace určitých osobních omezení vyplývajících z charakteru práce v ozbrojených složkách státu. Náleží všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky, a je součástí systému dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru (srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28.2.1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95 a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30.4.1997 sp. zn. Pl. ÚS 17/96). Výsluhový příspěvek nelze chápat jako součást odměny za práci, nýbrž jako samostatný příjem, který nebyl součástí tzv. služebního příjmu, a není ani součástí platu příslušníků ozbrojených sil. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu odůvodněnou do určité míry sociálními důvody. Povaha výsluhového příspěvku jako dávky sociálního zabezpečení je zřejmá rovněž z jeho úzké vazby na starobní, invalidní, resp. částečný invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let v případě souběhu těchto dávek (srov. § 33 odst. 3, 5 zákona č. 76/1959 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků). Z uvedeného však