21 Cdo 2107/2014 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2107/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele Finančního úřadu pro Středočeský kraj v Praze 2, Žitná č. 12, Územního pracoviště v Mělníku, Tyršova č. 105, proti zástavnímu dlužníku K. V., zastoupenému Mgr. Jiřím Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého náměstí č. 183, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 85/2007, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2013 č.j. 20 Co 461/2013-237 opravenému usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2014 č.j. 20 Co 461/2013-255, takto: I. Usnesení krajského soudu se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. srpna 2013 č.j. 13 C 85/2007-215 se potvrzuje. II. Zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.189,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Dvořáčka, advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého náměstí č. 183. Odůvodnění: Zástavní věřitel se žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne 22.5.2007 domáhal, aby soud "k uspokojení zástavního věřitele" nařídil "soudní prodej zástavy, kterou je ideální 1/2 nemovitostí uvedených na listu vlastnictví 512 pro katastrální území B., a to domu č.p. 72 na pozemku p.č. st. 102 (objekt bydlení), pozemku p.č. st. 102 o výměře 109 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p.č. 265/2 o výměře 771 m2 (zahrada) a pozemku p.č. 265/29 o výměře 1.520 m2 (lesní pozemek) ve vlastnictví zástavního dlužníka K. V.". Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu daňový dlužník obchodní společnost "VOŽICKÝ, s.r.o. se sídlem Osada Harasov, Vysoká 72", dluží na dani z přidané hodnoty, na dani silniční, na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a na dani z nemovitostí včetně příslušenství celkem 71.681,- Kč, že k zajištění daňové pohledávky zřídil rozhodnutím ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o., a že rozhodnutí bylo doručeno daňovému dlužníkovi a po nabytí právní moci Katastrálnímu úřadu v Mělníku. "Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30.11.2005" bylo na návrh druhého spoluvlastníka paní B. zrušeno podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a soud přikázal veškeré nemovitosti do výlučného vlastnictví paní B. Paní B. poté prodala 1/2 předmětných nemovitostí zástavnímu dlužníkovi a Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 3.10.2006 č.j. 13 C 76/2006-20 zrušil toto podílové spoluvlastnictví a přikázal veškeré nemovitosti do výlučného vlastnictví zástavního dlužníka; zástavní dlužník se tak stal vlastníkem nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo k zajištění pohledávky zástavního věřitele. Pohledávka zajištěná tímto zástavním právem nebyla dosud uhrazena. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 31.10.2007 č.j. 13 C 85/2007-21 žalobu zamítl a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi na náhradě nákladů řízení 24.514,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Dvořáčka. Dovodil, že "ve prospěch zástavního věřitele bylo zřízeno soudcovské zástavní právo na spoluvlastnickém podílu předmětných nemovitostí ve výši 1/2 firmy VOŽICKÝ, s.r.o.", že "spoluvlastnický podíl firmy však nabyla J. B. na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku, tzn. takovým způsobem, který nelze podřadit pod smluvní nabytí vlastnického práva tak, jak má na mysli ustanovení § 338d odst. 2 občanského soudního řádu (nejedná se o smluvní převod, ale o přechod práva)", a že tedy "zástavní věřitel ztratil právo na uspokojení své pohledávky ze zástavy, které zaniklo již při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem mezi J. B. a firmou VOŽICKÝ, s.r.o.". K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8.2.2008 č.j. 20 Co 705/2007-31 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že v projednávané věci podal zástavní věřitel žalobu podle ustanovení § 200y až 200aa občanského soudního řádu, jíž se domáhá vydání "exekučního titulu, na základě kterého by mohl poté podat návrh na výkon rozhodnutí"; nejde tedy o řízení o výkon rozhodnutí a nelze na něj použít ustanovení vztahující se k takovému řízení a k nemovitosti zástavního dlužníka nebylo zřízeno soudcovské zástavní právo, ale zástavní právo podle ustanovení § 72 zákona č. 337/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Při nařízení prodeje zástavy soud pouze zkoumá, zda pohledávka zástavního věřitele byla zajištěna zástavním právem na nemovitosti zástavního dlužníka, zda označený zástavní dlužník je vlastníkem zástavy a listiny dokládající pohledávku zajištěnou zástavním právem. Zástavní právo přitom "zatěžuje každého, komu zástava patří, přechází s nemovitostí na nového vlastníka a je zcela nerozhodné, jak nový vlastník nemovitost nabyl". Okresní soud v Mělníku poté usnesením ze dne 10.9.2008 č.j. 13 C 85/2007-58 doplněným usnesením ze dne 4.2.2009 č.j. 13 C 85/2007-74 rozhodl, že "nařizuje soudní prodej zástavy, kterou je ideální 1/2 nemovitostí uvedených na listu vlastnictví 512 pro katastrální území B., a to domu č.p. 72 na pozemku p.č. st. 102 (objekt bydlení), pozemku p.č. st. 102 o výměře 109 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p.č. 265/2 o výměře 771 m2 (zahrada) a pozemku p.č. 265/29 o výměře 1.520 m2 (lesní pozemek) ve vlastnictví zástavního dlužníka, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 71.681,- Kč", že zástavní dlužník je povinen zaplatit "na účet Okresního soudu v Mělníku" soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že "žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává". Ve věci samé dovodil, že "obchodní společnost VOŽICKÝ, s.r.o. dlužila zástavnímu věřiteli na daních včetně příslušenství 71.681,- Kč", že "k této pohledávce bylo zřízeno zástavní právo rozhodnutím zástavního věřitele ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118, které nabylo právní moci 17.6.2003", a že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je zástavní dlužník; rozhodnutí zástavního věřitele o zřízení zástavního práva bylo řádně doručeno, a to "na adresu, která byla jednatelem společnosti sdělena, zásilku převzal pracovník podatelny a společnost měla v té době zaměstnance". Protože zástavní věřitel doložil "zajištěnou pohledávku", zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, je žaloba důvodná. K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2009 č.j. 20 Co 545/2008-86 změnil usnesení soudu prvního stupně ve znění "doplňujícího" usnesení tak, že, "pokud se zástavní věřitel domáhal nařízení prodeje zástavy jedné ideální poloviny nemovitostí zapsaných na LV č. 512 pro k.ú. B., domu čp. 72 na pozemku č. 102, pozemku č. 102 a pozemku 265/2 k uspokojení pohledávky 446,- Kč, se návrh zamítá"; v dalším ho potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovodil v první řadě, že rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva pro daňovou pohledávku bylo doručeno na adresu K 616 - Vožický, s.r.o., Arbesovo nám. 10, Praha 5, kterou uvedl jednatel společnosti Ing. F. V. správci daně jako adresu pro doručování, že na doručence je razítko firmy, podpis, datum 16.5.2003 a poznámka "podatelna" a že tedy zásilka byla řádně doručena a zástavní právo tedy bylo řádně zřízeno. K námitce zástavního dlužníka, že soud překročil "vymezený petit, když rozhodl o pohledávce 71.681,- Kč", odvolací soud uvedl, že soud je vázán návrhem na zahájení řízení "jako celkem", že v projednávané věci zástavní věřitel v návrhu uvedl, že daňový dlužník dluží na daních 71.681,- Kč a že tato částka byla zajištěna zástavním právem. I když "v samotném navrhovaném petitu tuto částku neuvádí, z návrhu je nesporné, že navrhuje prodej zástavy pro tuto pohledávku, ke které dokládá jednotlivá rozhodnutí"; soud prvního stupně tedy "doplňujícím" rozhodnutím "nepřekročil návrh zástavního věřitele a nařídil prodej zástavy pro pohledávku tak, jak byla navržena". Podle odvolacího soudu zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku ve výši 71.235,- Kč, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Návrhu však nebylo možné vyhovět pro další pohledávku zástavní věřitel nedoložil (z rozhodnutí nelze zjistit, za jaké období byla daň vyměřena, jaké nemovitosti se týká nebo jiné identifikační znaky), že by byla zajištěna zástavním právem na předmětném spoluvlastnickém podílu k nemovitostem. K dovolání zástavního dlužníka Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 28.2.2012 č.j. 21 Cdo 4377/2009-102 zrušil usnesení odvolacího soudu [s výjimkou výroku, kterým bylo usnesení okresního soudu změněno] a usnesení soudu prvního stupně (ze dne 10.9.2008 č.j. 13 C 85/2007-58) ve znění "doplňujícího" usnesení ze dne 4.2.20