CS · EN DE FR brzy

21 Cdo 2296/2018 — Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2296.2018.1
Datum: 2019-08-29
Dovolená na zotavenou
Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
21 Cdo 2296/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2019 Spisová značka:21 Cdo 2296/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2296.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolená na zotavenou Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 223 odst. 2, 3 a 6 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 48 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2296/2018-135 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, t. č. Věznice Heřmanice, P. O. Box 2, Ostrava 13, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, třída Míru č. 146, proti žalovanému F. H., narozenému XY, bytem a se sídlem XY, IČO XY, o 31.560 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 317/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. října 2017, č. j. 19 Co 1230/2017-98, takto: I. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 C 317/2015-80, ve věci samé o zamítnutí žaloby co do částky 10.133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2015 do zaplacení) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 31.560 Kč „se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně“ od 16. 9. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že pro „firmu žalobce Pizza servis“ pracoval v době od 1. 10. 2013 do 20. 8. 2015 jako kuchař a že žalovaný mu dluží 8.268 Kč jako doplatek mzdy, 13.992 Kč jako náhradu za dovolenou za 33 dnů a 9.300 Kč tvoří přeplatek na dani z příjmů. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 C 317/2015-80, připustil změnu žaloby tak, že „zní: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 31.560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2015 do zaplacení“, uložil žalovanému zaplatit žalobci 7.435 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2015 do zaplacení, návrh co do částky 24.123 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2015 do zaplacení zamítl a rozhodl, že žalobce není povinen zaplatit „žalobci“ (správně žalovanému) náklady řízení a že žalovaný je povinen zaplatit „na účet Okresního soudu v Českém Krumlově“ soudní poplatek 1.000 Kč. Ze mzdového listu žalobce za rok 2015 měl za prokázáno, že v měsíci srpnu mu vznikl nárok na mzdu ve výši 7.437 Kč (nikoliv ve výši žalobcem tvrzených 8.268 Kč); proto v této části žalobě vyhověl. Z prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, formulářů vyplňovaných za roky 2014 a 2015 zjistil, že nejsou žalobcem řádně podepsány a že žalobci tak nevznikl nárok na to, aby mu byl přeplatek vyúčtován. Navíc „výše mzdy žalobce tak, jak vyplývá ze mzdového listu za období roku 2015, byla taková, že daně jím odváděné, nedosahovaly takové výše, aby mu vznikl přeplatek, který by mu vůbec mohl být vracen“. Ve vztahu k náhradě za dovolenou zjistil, že na začátku roku 2015 došlo k převodu dovolené v rozsahu 5 dnů, že za rok 2015 vznikl žalobci nový nárok na dovolenou (vzhledem k tomu, že žalobce neodpracoval celý kalendářní rok 2015) ve výši 14 dnů. Žalobce podle mzdového listu vyčerpal dva dny dovolené, ale měl neomluvené absence ve dnech 21. 8., 22. 8., 23. 8., 26. 8., 27. 8., 31. 8. a 4. 9. 2015, tedy 7 dnů. Žalovaný mu krátil dovolenou o 3 dny za každou neomluveně zameškanou směnu; „jde o krácení, po kterém žalobci již žádný nárok na náhradu mzdy za dovolenou podle § 222 zákoníku práce nenáleží“. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č. j. 19 Co 1230/2017-98, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku „v odstavci III. a V.“ (v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek) potvrdil, ve výroku „v odstavci IV.“ (ve výroku o náhradě nákladů mezi účastníky) jej změnil tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav a také jej správně právně zhodnotil. Ze mzdových listů žalobce za rok 2015 vyplývá, že mu přeplatek na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, který by mu mohl být vrácen, na této dani nevznikl, a navíc žalobce ani nepodepsal příslušný formulář prohlášení poplatníka. Souhlasil se soudem prvního stupně i v tom, že za rok 2014 žalobci zbylo 5 nevyčerpaných dnů dovolené, které mu byly převedeny do roku 2015, že vzhledem k tomu, že žalobce ukončil pracovní poměr u žalovaného ke dni 9. 9. 2015, vznikl mu nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok 2015 v trvání 13,5 dne, že žalobce vyčerpal v roce 2015 pouze 2 dny dovolené a zbývalo mu tedy k vyčerpání 16,5 dne dovolené, že měl v době před skončením pracovního poměru 7 dnů neomluvené absence, že žalovaný mu krátil dovolenou o 3 dny za každý neomluvený pracovní den a že tedy žalobci z nároku na 16,5 dne dovolené již žádný nárok na náhradu mzdy za dovolenou nevznikl. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, „zda je přípustná kumulace sankcí, a to okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a krácení dovolené dle § 223 zákoníku práce“, a „zda existuje limit pro krácení dovolené, pokud pracovník neodpracoval celý kalendářní rok dle § 223 odst. 3 zákoníku práce“, žalobce dále namítá, že „nižší soudy zcela pominuly ustanovení § 223 odst. 6 zákoníku práce, když došlo k důvodům ke krácení dovolené až v roce 2015 a byla krácena dovolená převedená z roku 2014“, že „presumovaly správnost mzdového listu předloženého žalovaným, aniž se vypořádaly se skutkovými námitkami žalobce“, a že „nedostatečně posoudily otázku případného nároku žalobce na přeplatek na dani z příjmů“. Dovozuje, že jestliže žalovaný jako prvotní sankci zvolil okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je následné krácení dovolené již nepřípustnou kumulací sankcí, že v roce 2015 nelze krátit převedenou dovolenou z roku 2014, neboť dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce; i když žalobce neodpracoval celý pracovní rok, krácení dovolené musí mít své limity a příslušné ustanovení „je nutné vyložit extenzivně ve prospěch zaměstnance, tj. že lze krátit pouze část dovolené v porovnání s celkovou délkou odpracované doby tak, aby zaměstnanci i po krácení zůstala alespoň jedna polovina dovolené náležející za odpracované měsíce“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby „zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 01. 06. 2017, č. j. 9 C 317/2015-80, a to ve výrocích č. III. a IV., a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Českém Krumlově“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 30. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po tomto dni (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí (mimo jiné) na vyřešení otázky, „zda je přípustná kumulace sankcí, a to okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a krácení dovolené dle § 223 zákoníku práce“, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst

Citovaná ustanovení

§ 222 (262/2006 Sb.)§ 223 (262/2006 Sb.)§ 38 (262/2006 Sb.)§ 48 (262/2006 Sb.)§ 55 (262/2006 Sb.)§ 10a (99/1963 Sb.)§ 237 (99/1963 Sb.)§ 240 (99/1963 Sb.)§ 242 (99/1963 Sb.)§ 243c (99/1963 Sb.)§ 243e (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.