21 Cdo 2694/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2694/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2694/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2694.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Neplatnost smlouvy Dotčené předpisy:§ 1309 odst. 1 o. z. § 1311 odst. 1, 2 o. z. § 1312 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.01.2026III.ÚS 265/26 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2694/2025-461 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně I. L., zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, proti žalované ACEMA Credit Czech, a. s. se sídlem v Praze 8, U libeňského pivovaru č. 63/2, IČO 26158761, zastoupené JUDr. Petrem Kočí, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, o neplatnost smlouvy o úvěru a určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 41/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 62 Co 30/2025-421, takto: Rozsudek městského soudu v části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. července 2024, č. j. 7 C 41/2022-350, ve výroku II, jakož i ve výrocích II a III, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 10. 3. 2022 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti smlouvy o úvěru č. XY, rozhodčí smlouvy a zástavní smlouvy, všech uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou dne 25. 8. 2021. Uvedla, že těsně před podpisem úvěrové smlouvy jí byla za asistence zástupce žalované zřízena volná živnost, a to zcela zjevně účelově proto, aby úvěrová smlouva nepodléhala režimu zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně nikdy předtím nepodnikala a ani do dne podání žaloby podnikat nezačala. Má za to, že dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalované jako úvěrující poskytnout žalobkyni jako úvěrované úvěr do výše 1 500 000 Kč na dobu 240 měsíců ode dne předání peněz, v níž se úvěrovaná se zavázala platit úvěrující úroky z dlužné částky ve výši 19,9 % p. a., v níž bylo sjednáno množství poplatků a dle které byl úvěr poskytnut výhradně pro účely podnikání, absolutně neplatná. Žalobkyně se dále domáhala určení, že je neplatná i rozhodčí smlouva, ve které se strany dohodly, že veškeré majetkové spory vyplývající ze smlouvy o úvěru nebo vzniklé v souvislosti s ní včetně sporů ze zajištění závazků z této smlouvy budou řešit v rozhodčím řízení před rozhodcem, jakož i smlouva zástavní, která byla sjednána k zajištění pohledávek plynoucích ze smlouvy o úvěru. Podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2022 pak žalobu rozšířila o požadavek na určení neexistence zástavního práva, jež mělo být zástavní smlouvou ze dne 25. 8. 2021 zřízeno, neboť zřízené zástavní právo nikdy nevzniklo. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popřela, že by žalobkyni pomáhala zřizovat živnostenský list, že pokud žalobkyně neměla v úmyslu podnikat a podnikat nezačala, dopustila se trestného činu úvěrového podvodu, že kromě jediné úhrady ve výši 14 909 Kč žalobkyně neuhradila ničeho, že pokud považuje žalobkyně úvěrovou smlouvu od počátku za absolutně neplatnou, pak vědomě užívá peněžních prostředků bez právního titulu, dále namítala, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy vystupovala jako podnikatelka. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 7 C 41/2022-350, – jde v pořadí o druhý rozsudek tohoto soudu, kdy první rozsudek ze dne 11. 10. 2023, č. j. 7 C 41/2022-168, byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 62 Co 63/2024-227, dílem zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení, dílem změněn tak, že žaloba na určení neplatnosti zástavní smlouvy č. XY ze dne 25. 8. 2021 byla zamítnuta, a dílem zrušen a věc, týkající se žaloby o určení neplatnosti rozhodčí doložky, postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému – žalobě v celém rozsahu ve zbývajících žádáních (určení neplatnosti smlouvy o úvěru a určení „neexistence zástavního práva“) vyhověl (výroky I a II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky III a IV). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku, že žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel, nikoliv jako podnikatel, a že protože žalovaná při uzavírání smlouvy postupovala tak, aby se vyhnula působnosti ustanovení na ochranu spotřebitelů, považuje veškeré smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a narušují veřejný pořádek, dále že neplatnost úvěrové smlouvy lze dovozovat i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 62 Co 30/2025-421, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a výroku o náhradě nákladů řízení státu potvrdil (výrok I), ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej změnil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná přistupovala k žalobkyni jako k podnikateli a nikoli spotřebiteli, nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně podle § 86 zákona spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je tak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské úvěru neplatná. Je-li smlouva o úvěru neplatná, neexistuje ani zástavní právo, které bylo zřízeno k jejímu zajištění, neboť je zástavní právo právem akcesorickým a jeho vznik závisí na existenci platné pohledávky, kterou má zástavní právo zajišťovat. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, a to pouze v rozsahu části výroku I, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o určení neexistence zástavního práva. Přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda lze zástavní právo zřídit smlouvou jak pro dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, tak pro dluh vzniklý z důvodu případné neplatnosti této smlouvy, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1014/ 2021. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení, dále aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozsudku. 6. Žalobkyně v písemném vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně aby jej zamítl. Uvedla, že akcesorický zástavní vztah je absolutně neplatný, je-li absolutně neplatný vztah zajišťovaný, že v nyní projednávané věci je dán jiný skutkový stav než v judikatuře, na kterou dovolatelka odkazuje, že prohlásit zástavní vztah za platný by bylo v rozporu s dobrými mravy a že pokud by žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy neobcházela zákon o spotřebitelském úvěru, nedošlo by ani k uzavření zástavní smlouvy. 7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10. Dovolací soud se (s ohledem na obsah dovolání) nejprve zabýval otázkou, zda přípustnost dovolání není v této věci zapovězena podmínkou uvedenou v ustanovení § 241a o