21 Cdo 289/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 289/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2006 Spisová značka:21 Cdo 289/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.289.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 107 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 107 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 564/1990Sb. § 6 odst. 1 předpisu č. 564/1990Sb. § 24 odst. 3 předpisu č. 564/1990Sb. § 7 odst. 1 předpisu č. 564/1990Sb. § 16 odst. 1 předpisu č. 564/1990Sb. § 251 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 289/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ú. kraji, o náhradu škody z pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 13 C 253/93, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. července 2004, č.j. 12 Co 255/2004-261, takto : Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 10.3.2004, č.j. 13 C 253/93-249, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne 27.1.1993 domáhala, aby jí žalovaný [v době podání žaloby Školský úřad v M.] zaplatil na náhradě škody z pracovního úrazu 39.048,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že za trvání pracovního poměru u žalovaného (ve Škole v přírodě F.) utrpěla dne 9.2.1991 „těžké zranění s trvalými následky, omezením hybnosti páteře s residuálním kořenovým syndromem“, pro jehož následky se stala plně invalidní. Požaduje náhradu za ztížení společenského uplatnění 15.000,- Kč (zvýšení částky odpovídající základnímu počtu 1000 bodů na dvojnásobek), neboť žalovaným zaplacenou náhradu považuje za nepřiměřenou, a náhradu věcné škody 24.048, - Kč, protože nemůže vykonávat domácí práce a je odkázána na péči svého manžela. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 27.7.1994, č.j. 13 C 253/93-43, žalobu „na zaplacení částky 39.048,- Kč s přísl. jako náhrady za ztížení společenského uplatnění a věcné škody“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že současná trvalá invalidita žalobkyně není v příčinné souvislosti s úrazem, který měla utrpět dne 9.2.1991 (když zvedala zraněnou spolupracovnici), neboť potíže s páteří měla již před úrazem (§ 190 odst. 1 zák. práce); vycházel přitom ze znaleckého posudku MUDr. K. J. podaného v této věci a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.10.1993, č.j. 2 Ca 234/93-24. Jako se žalovaným soud prvního stupně jednal se Školským úřadem v M.; žalobkyně pracovala v jeho zařízení (ve Škole v přírodě ve F.). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16.12.1994, č.j. 10 Co 502/94-53, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nezjistil, zda úraz žalobkyně je úrazem pracovním a zda měl nějaké důsledky trvalého charakteru, které by žalobkyni omezovaly v uplatnění v životě a ve společnosti. Protože jednotlivé žalobkyní požadované nároky, uvedené v ustanovení § 193 odst. 1 pod písmeny a) až d) zák. práce, jsou samostatnými nároky, uložil soudu prvního stupně, aby nejprve žalobkyni vyzval k doplnění a upřesnění žaloby. Žalobkyně v dalším řízení - naposled podáním ze dne 24.11.1997 (doručeným soudu prvního stupně dne 27.11.1997) – „specifikovala“ uplatněné nároky tak, že na náhradě škody z pracovního úrazu požaduje náhradu bolestného 1.425,- Kč, náhradu za ztížení společného uplatnění po zvýšení na desetinásobek 135.000,- Kč, náhradu nákladů spojených s léčením 4.594,50 Kč a náhradu věcné škody 23.818,- Kč, celkem 164.837,50 Kč, a v tomto směru žalobu změnila. Okresní soud v Mostě – poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 29.11.1999 změnu žaloby připustil - rozsudkem ze dne 22.12.1999, č.j. 13 C 253/93-162, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném důkazním řízení dospěl k závěru, že úraz žalobkyně dne 9.2.1991 není úrazem pracovním, neboť zde není příčinná souvislost při posouzení časového vztahu mezi úrazovým dějem a následkem tohoto děje; zvednutí zraněné spolupracovnice dne 9.2.1991 žalobkyní nemělo tedy za následek výhřez ploténky žalobkyně. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9.10.2000, č.j. 10 Co 307/2000-175, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že (kromě provedení důkazu znaleckým posudkem znalce MUDr. R. a jeho výslechu) neučinil žádná skutková zjištění týkající se průběhu úrazového děje, časových souvislostí, jednání a chování žalobkyně v den úrazu a v den následující, přestože žalobkyně „většinu podstatných skutkových zjištění uvedených ve znaleckém posudku“ popírá, a uložil mu, aby dokazování v naznačeném směru doplnil a provedené důkazy zhodnotil podle zásad § 132 o.s.ř. Žalovaný Školský úřad v M. podáním ze dne 21.12.2000 sdělil soudu, že „v souvislosti se zrušením Školského úřadu v M. ke dni 31.12.2000 byla delimitována práva a povinnosti týkající se Školy v přírodě ve F. přímo na samostatný právní subjekt Škola v přírodě F., zast. Mgr. V. M., F. č. 140, který se tak v této věci stává právním nástupcem Školského úřadu v M.“. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 19.3.2002, č.j. 13 C 253/93-218, žalobu na zaplacení částky 164.837,50 Kč znovu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně po doplnění dokazování a zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že k úrazu žalobkyně nedošlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a že tedy nejde o úraz pracovní. Za žalovaného soud prvního stupně považoval Školu v přírodě ve F. s odůvodněním, že se stala právním nástupcem původně žalovaného Školského úřadu v M., který ke dni 31.12.2000 zanikl, a práva a povinnosti týkající se Školy v přírodě ve F. byla delimitována přímo na tento samostatný právní subjekt; zvláštní rozhodnutí o procesním nástupnictví nevydal. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7.2.2003, č.j. 10 Co 493/2002-228, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závěr soudu prvního stupně, že u žalobkyně nebyla prokázána existence pracovního úrazu, považoval za předčasný, neboť soud nehodnotil důkazy ve smyslu ustanovení § 132 o.s.ř. Připomněl soudu prvního stupně, že „na straně žalovaného došlo ke změně k 1.1.2000“, a proto „pro úplnost by měl být proveden důkaz o tom, že Školský úřad v M. byl zrušen a jeho práva a povinnosti z tohoto sporu přešly na samostatný právní subjekt Školu v přírodě F., například delimitačním protokolem“. Okresní soud v Mostě v dalším řízení usnesením ze dne 10.3.2004, č.j. 13 C 253/93-249, rozhodl, že „na místo žalovaného Školský úřad M., zaniklého dne 31.12.2000, bude v řízení pokračováno s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46“. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů dovodil ze zákona č. 320/2000 Sb. a usnesení odůvodnil tím, že po zániku Školského úřadu v M. přešel nárok žalobkyně na náhradu škody z pracovního úrazu do tzv. prozatímní správy Okresního úřadu v M. a že v souvislosti s ukončením činnosti Okresního úřadu v M. dne 1.1.2003 došlo k přechodu tehoto nároku na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových; proto rozhodl o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 o.s.ř. Vycházel přitom z toho, že „povinnosti školského úřadu k případným nárokům žalobkyně z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz zůstaly i po 1.1.1999 (kdy byla Školským úřadem v M. jako zřizovatelem zřízena Škola v přírodě F., příspěvková organizace) na straně tohoto úřadu“, že „nedošlo k jejich přechodu na Školu v přírodě, F. 140, příspěvková organizace“, a z toho, že pracovní poměr žalobkyně u Školského úřadu v M. skončil dne 1.2.1992. Uvedl, že žádný ze soudů nerozhodl usnesením „o změně žalovaného ze Školského úřadu v M. na Školu v přírodě ve F.“ a že rozsudek ze dne 19.3.2002, kde byla poprvé na straně žalované uvedena Škola v přírodě ve F., byl zrušen odvolacím soudem. K odvolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14.7.2004, č.j. 12 Co 255/2004-261, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „na místo žalovaného Školský úřad M., zaniklého dne 31.12.2000, bude v řízení pokra