21 Cdo 2955/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2955/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2014 Spisová značka:21 Cdo 2955/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2955.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Neplatnost právního úkonu Povinnosti zaměstnanců Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 § 14 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 § 11 odst. 1 předpisu č. 412/2005Sb. ve znění do 31.12.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.3.2014IV.ÚS 1151/14JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto25.6.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2955/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně PhDr. M. R., zastoupené JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 10, Daliborova č. 648/10, proti žalované České republice – Ministerstvu zahraničních věcí, v Praze 1, Loretánské nám. č. 101/5, IČO 457 69 851, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 103/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011 č.j. 62 Co 165/2011-120, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 22.12.2008 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, neboť nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele předpoklady stanovené právními předpisy pro řádný výkon stanovené práce a zároveň nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon práce, a to tím, že doposud i přes výzvy ze dne 18.6.2008, 27.6.2008 a 26.11.2008 zaměstnavateli nepředložila osvědčení vystavené Národním bezpečnostním úřadem určené pro pracovní místo podle platné pracovní smlouvy. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že sama žalovaná popírá své tvrzení, že žalobkyně nesplňuje předpoklady a požadavky pro výkon sjednané práce, neboť na základě jednání dne 16.9.2008 se zavázala zaslat žalobkyni pracovní náplň systemizovaného místa bez toho, aby na jednání toto zaslání podmínila předložením jakéhokoliv osvědčení NBÚ. Vyzývá-li potom žalobkyni k předložení osvědčení dopisy ze dne 18.6. a 27.6.2008, pak na tyto výzvy nebyla povinna žalobkyně reagovat, neboť výzvy neobsahovaly konkretizaci druhu práce, kterou by měla u žalované vykonávat. Protože žalobkyni do dnešního dne nebyla zaslána pracovní náplň, nelze určit, pro kterou práci a jaké předpoklady a požadavky, měla splňovat. Výzva k nástupu do zaměstnání ze dne 26.11.2008 byla žalovanou odeslána až 9.12.2008, a doručena 10.12.2008, tedy v den, který stanovila žalovaná jako lhůtu pro svůj závěr, že žalobkyně osvědčením nedisponuje, což nelze vykládat jinak, než jako úmysl žalované znemožnit žalobkyni nástup do zaměstnání. Žalovaná zcela úmyslně, v rozporu s dobrými mravy, brání žalobkyni, aby u ní vykonávala práci, přičemž jiní zaměstnanci mohou u žalované i po delší dobu pracovat na zastupitelských úřadech v zahraničí bez osvědčení NBÚ, a pokud jsou přijímáni do pracovního poměru, osvědčení NBÚ se po nich hned po nástupu nevyžaduje. Ve vyslovených požadavcích je pouze uvedena ochota podrobit se řízení na NBÚ na příslušný stupeň utajení. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29.11.2010 č.j. 23 C 103/2009-86 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13.600,- Kč na náhradě nákladů řízení „k rukám právního zástupce žalobkyně“. Ve věci samé dospěl k závěru, že podle zákona č. 412/2005 Sb. i podle výpovědi ředitelky bezpečnostního odboru žalované Mgr. J. K. je zřejmé, že zaměstnanec může požádat o osvědčení jen tehdy, zná-li své pracovní zařazení a svého nadřízeného. Tyto skutečnosti však žalobkyně po celou dobu neznala, ačkoliv tyto informace od žalované při každé příležitosti vyžadovala. Záznam o určení pro práci s utajovanými skutečnostmi (poučení) žalovaná ze své iniciativy žalobkyni zrušila dne 30.6.2003. Žalovaná stanovila požadavky na výkon práce žalobkyně v rozporu se samotným zákonem č. 412/2005 Sb. a svou nesoučinností a účelovými obstrukcemi sama vytvářela situaci, aby žalobkyně požadavky stanovené žalovanou nesplnila. Žalovaná, ačkoliv přislíbila na jednání dne 16.9.2008, že zašle pracovní náplň, toto nedodržela, vrátila žalobkyni formulář, na kterém měla potvrdit žádost žalobkyně jako odpovědná osoba k splnění požadavku na NBÚ, který pak na základě toho mohl jednat a vydat žalobkyni potvrzení na příslušný stupeň prověrky. Ke své žádosti žalobkyně potřebovala znát jednak požadovaný stupeň prověrky, aktualizovanou pracovní náplň a jméno nadřízeného a dále pak potvrzení žádosti zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na opakované dotazy žalobkyně, nesplnila ani ujednání z osobní schůzky dne 16.9.2008, kde se zavázala zaslat žalobkyni a její právní zástupkyni obsah pracovní náplně, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tak znemožnila žalobkyni požádat si na NBÚ o prověrku a splnit stanovené požadavky zaměstnavatele. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.11.2011 č.j. 62 Co 165/2011-120 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 22.12.2008 zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 21.960,- Kč k rukám advokáta JUDr. Marka Nespaly a že je povinna zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. Ve věci samé dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem, že „byla za žalovaného učiněna osobou, která byla oprávněna za něj jednat“. „Listina je podepsána Mgr. E. R., zástupkyní ředitelky pracovněprávního a mzdového odboru žalované, která byla oprávněná ředitelku JUDr. d´A. zastupovat na základě zmocnění ze dne 5.6.2008“. Z hlediska posouzení určitosti tohoto právního úkonu je nerozhodné, že ve výpovědi je vytištěno jméno ředitelky pracovněprávního a mzdového odboru JUDr. ďA, neboť „z podpisu Mgr. R. a zejména z dovětku „v. z.“ je zřejmé, že listinu podepsala v zastoupení JUDr. ďA.“. Odvolací soud dále z hlediska naplnění výpovědního důvodu dovodil, že podle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 13.12.2001 „ve spojení s pracovní náplní systemizovaného místa“ byla žalobkyně zaměstnána jako diplomat zastupitelského úřadu, přičemž požadavek bezpečnostní prověrky na tuto pozici vyplývá s ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb. Žalovaná pak vydala na základě tohoto zákona svůj vlastní interní předpis – „Přehled míst a funkcí, na které je nezbytné mít přístup k utajovaným informacím...“, z něhož požadavek na tento stupeň bezpečnostní prověrky vyplývá rovněž [str. 6 písm. A) a B) tohoto předpisu]. Z uvedeného vyplývá, že požadovaný stupeň bezpečnostní prověrky byl pro výkon práce sjednané v pracovní smlouvě nejenom předpokladem stanoveným zákonem č. 412/2005 Sb., ale i požadavkem stanoveným žalovanou. Z hlediska naplnění uplatněného výpovědního důvodu bylo proto nezbytné zkoumat, zda žalobkyně měla požadovaný stupeň bezpečnostní prověrky po dni 17.6.2008, kdy Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 17.6.2008 č.j. 17 Co 129/2008-54 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci určení neplatnosti předchozí výpovědi z pracovního poměru ze dne 10.10.2006. Žalobkyně požadovanou bezpečnostní prověrkou nedisponovala a, namítala-li, že jí žalovaná neposkytla potřebnou součinnost, pak této námitce nelze přisvědčit, neboť žalobkyně ani netvrdila, že by o vydání osvědčení podle zákona č. 412/2005 Sb. u NBÚ požádala. Pro právní posouzení věci je nerozhodné, zda se žalobkyně domáhala přidělování práce, neboť žalovaný jí nemohl práci přidělovat s ohledem na to, že nesplňovala stanovené předpoklady a požadavky pro řádný výkon její práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že právě poskytnutí součinnosti je v tomto případě základem pro právní posouzení věci, avšak na rozdíl od soudu I. stupně, který dovozuje, že součinnost měla poskytnout žalovaná, tak odvolací soud tvrdí, že součinnost měla poskytnout naopak žalobkyně. V