21 Cdo 3841/2008 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3841/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. J. P., Ph.D., soudnímu exekutorovi, zastoupenému advokátem, o 2.421.263,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2007 č.j. 14 Co 45/2007-143, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 17/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2008 č.j. 11 Cmo 318/2007-37, takto: I.Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.4.2007 č.j. 14 Co 45/2007-143 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19.10.2006 č.j. 7 C 290/2006-73, kterým bylo rozhodnuto, že \"usnesení zdejšího soudu č.j. 7 C 290/2006-69 ze dne 9. srpna 2006 se zrušuje v části, ve které byla žalobci uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 x 1.000,- Kč\", že \"po právní moci výroku I.tohoto rozsudku bude žalobci vrácen soudní poplatek zaplacený ve výši 2.000,- Kč\", že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.421.263,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 96.570,- Kč. Poté, co zjistil, že rozsudek obvodního soudu byl žalovanému doručován na adresu kanceláře, v níž vykonává exekutorský úřad, kde zásilku dne 27.10.2006 převzala jeho zaměstnankyně E. S., že rozhodnutím Exekutorské komory ČR ze dne 4.11.2005 byl ustanoven zástupcem žalovaného podle ustanovení § 16 odst.1 a 2 zákona č. 20/2001 Sb. exekutorský kandidát JUDr. R. K. a že žalovaný sdělil Exekutorské komoře ČR, že ho bude při jeho služební cestě ve dnech 25.10. až 30.10.2006 zastupovat JUDr. R. K., městský soud dovodil, že písemnost byla žalovanému doručována na adresu jeho kanceláře, v níž vykonává exekutorský úřad, v souladu s ustanovením § 48b občanského soudního řádu, a že doručení je řádně vykázáno. Námitku žalovaného o tom, že v době doručování byl zastoupen exekutorským kandidátem JUDr. R. K., městský soud odmítl s odůvodněním, že o tom soudu \"nebylo nic známo\" a že to \"nic nemění na hodnocení otázky řádného doručení\"; zdůraznil, že soudnímu exekutorovi \"je možné doručovat prostřednictvím jiných osob právě proto, aby nebyl zmařen účel exekučního řízení, kde exekutor vystupuje v určitých fázích jako státní orgán, a je proto podstatné, aby se zásilka dostala do jeho možné dispozice v sídle úřadu a není podstatné, zda ji sám přebere\", a uzavřel, že, \"pokud písemnost určenou soudnímu exekutorovi převezme jeho zaměstnanec, je takové doručení řádné i tehdy, je-li soudní exekutor v době své nepřítomnosti zastupován pověřeným kandidátem\". Protože žalovaný podal odvolání proti rozsudku obvodního soudu až dne 10.1.2007, muselo být podle ustanovení § 218a občanského soudního řádu jako opožděné odmítnuto. Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalovaný žalobu pro zmatečnost. Namítá, že jeho odvolání proti rozsudku obvodního soudu nemělo být správně odmítnuto, neboť mu rozsudek nebyl dne 27.10.2006 doručen řádně. Rozsudek obvodního soudu totiž měl být žalovanému doručován postupem uvedeným v ustanovení § 46 občanského soudního řádu a nikoliv způsobem předepsaným v ustanovení § 48b občanského soudního řádu. Projednávaná věc se týká náhrady škody, která měla žalobci \"údajně vzniknout\" v rámci exekuční činnosti žalovaného; jde tedy o soukromoprávní spor, v němž se písemnosti nemohly doručovat žalovanému podle ustanovení § 48b občanského soudního řádu, jehož \"zřetelným účelem je regulovat doručování v případech, kdy se písemnost doručuje v rámci věci týkající se ryze formálně výkonu exekuční činnosti\". Žalovaný dále poukazuje na stejné pochybení při doručování usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.8.2006 č.j. 7 C 290/2006-71 vyzývajícího žalovaného ve smyslu ustanovení § 114b občanského soudního řádu k vyjádření ve věci a zdůrazňuje, že doručenka o tomto doručení nemá vyplněnou rubriku \"vztah osoby, která zásilku převzala, k adresátovi\". Žalovaný současně dovozuje, že \"důvody, pro které napadá\" usnesení odvolacího soudu, platí i pro rozsudek obvodního soudu, a navrhuje, aby byla zrušena obě rozhodnutí. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.6.2007 č.j. 66 C 17/2007-11 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že pro závěr, zda má být soudnímu exekutorovi doručováno v občanském soudním řízení podle ustanovení § 46 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 48b občanského soudního řádu, je rozhodující \"předmět řízení daný postavením této osoby jako soudního exekutora\". Zatímco ve věcech \"nijak nesouvisejících s výkonem exekuční činnosti (např. věci rodinné, bytové apod.)\" se písemnosti doručují fyzickým osobám (včetně soudních exekutorů) podle ustanovení § 46 občanského soudního řádu, postup při doručování písemností podle ustanovení § 48b občanského soudního řádu platí \"nejen v řízení exekučním, ale i v řízení nalézacím, kdy je proti němu uplatňován podle ustanovení § 32 odst.1 exekučního řádu nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s jeho činností podle exekučního řádu\". Soud prvního stupně současně odmítl názor žalovaného, že by ho \"aplikace ustanovení § 48b občanského soudního řádu na spory o náhradu škody proti exekutoru související s exekuční činností exekutora\" výrazně poškozovala oproti jiným účastníkům a porušila tak jeho právo na spravedlivý proces; soudní exekutor je \"podnikatelem, který má navíc v oblasti své činnosti výlučné postavení a je u něj pro podnikání i požadováno ukončené vysokoškolské vzdělání\", spíše než s fyzickými osobami je třeba úpravu doručování porovnávat s doručováním právnickým osobám a zejména \"specializovaným právnickým profesím (advokátům, notářům)\", u nichž je úprava doručování obdobná, a požadavek zákona, aby \"tyto osoby s právním vzděláním zajistili činnost svých kanceláří včetně přijímání písemností souvisejících s jejich činností, i když nejsou osobně přítomni\", je \"zcela pochopitelný\". Protože byly splněny další předpoklady pro řádné doručení písemnosti (rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19.10.2006 č.j. 7 C 290/2006-73), není žaloba pro zmatečnost opodstatněná. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19.3.2008 č.j. 11 Cmo 318/2007-37 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.544,50 Kč k rukám advokáta JUDr. M. V. Poté, co dovodil, že žaloba pro zmatečnost byla podána z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.4 občanského soudního řádu a že jejím prostřednictvím nemůže být zrušeno rozhodnutí obvodního soudu, jestliže bylo napadeným usnesením městského soudu odmítnuto pro opožděnost proti němu podané odvolání, se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že písemnosti byly žalovanému v původním řízení doručovány způsobem uvedeným v ustanovení § 48b občanského soudního řádu v souladu se zákonem. Odvolací soud zdůraznil, že žalobce požadoval po žalovaném náhradu škody jako po soudním exekutorovi, když \"byla odůvodněna nesprávným výkonem činnosti žalovaného jako soudního exekutora\", že odpovědnost soudních exekutorů za takovou škodu má podklad v ustanovení § 32 zákona č. 120/2001 Sb. a že jsou správné závěry, k nimž dospěl městský soud v usnesení napadeném žalobou pro zmatečnost. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že právní úprava doručování obsažená v občanském soudním řádu rozlišuje mezi doručováním \"běžným fyzickým osobám\" a \"fyzickým osobám, které v rámci soudního sporu plní určité funkce, či lépe řečeno poslání\" (advokáty, notáře, patentové zástupce, exekutory), a že \"doručování pro výkon tohoto jejich poslání (činnosti) je svázáno určitými specifickými pravidly, jejichž dodržováním by měl být zaručen jejich bezproblémový, efektivní a řádný průběh\"; uvedené požadavky není třeba sledovat v řízení, v němž proti sobě vystupují dva soukromoprávní subjekty a jehož předmětem je nárok na náhradu škody. Podle žalovaného je \"zřetelným smyslem ustanovení § 48b občanského soudního řádu regulovat doručování v případech, kdy se písemnost doručuje v rámci věci týkající se ryze formálně výkonu exekuční činnosti\" a kdy je proto \"nutné zajistit, aby exekuce proběhla rychle a efektivně a aby nebyl mařen průběh exekuční činnosti\". Nic takového není třeba sledovat při doručování ve sporu o náhradu škody, i kdyby šlo o případ uvedený v ustanovení § 32 zákona č. 120/2001 Sb. Žalovaný soudům vytýká, že použily jazykový výklad právní normy, přičemž pominuly smysl a účel úpravy doručování obsažené v ustanovení § 48b občanského soudního řádu, a dovozuje, že případné doručování ve věcech netýkajících se exekuční činnosti na \"adresu exekutorsk