21 Cdo 5368/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5368/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2018 Spisová značka:21 Cdo 5368/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5368.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Směnky Odporovatelnost Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 42a odst. 1 obč. zák. § 524 obč. zák. § 175 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 256 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 1 odst. 1 předpisu č. 591/1992Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 591/1992Sb. čl. I § 11 odst. 1 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I § 11 odst. 2 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I § 14 odst. 1 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I § 16 odst. 1 předpisu č. 191/1950Sb. § 36 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. § 36 odst. 4 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5368/2017-171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce ARTA REAL, k. s. se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, IČO 26174545, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti žalovanému M. S., zastoupenému Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně č. 921/3, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 151/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2017 č. j. 72 Co 407/2014-143, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. května 2014 č. j. 16 C 151/2012-72 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 4. 10. 2012 domáhal, aby bylo určeno, že „právní úkon odmítnutí dědictví učiněný dne 15. 10. 2009 panem J. S., při jednání v dědickém řízení vedeném Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 25 D 593/2009, je vůči žalobci právně neúčinný“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že má za J. S. pohledávku, která „ke dni podání této žaloby činí částku ve výši 10 439 963,85 Kč“, že pravomocným a vykonatelným směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1996 č. j. Sm 280/96 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1997 č. j. 5 Cmo 94/97-36 byla J. S. uložena povinnost zaplatit žalobci 5 000 000 Kč s 6% úrokem z prodlení od 30. 12. 1994 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 214 632 Kč, že Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 7. 6. 2004 č. j. 19 Nc 5050/2004-12 nařídil podle uvedeného směnečného platebního rozkazu k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím exekuci na majetek J. S., v jejímž průběhu bylo na pohledávku žalobce ke dni podání žaloby vymoženo 15 654 Kč, že soudní exekutor žalobci opakovaně sdělil, že J. S. nedisponuje žádným postižitelným majetkem, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 25 D 593/2009 bylo projednáváno dědictví po zůstavitelce D. S., manželce J. S., a že jako dědicové byli povoláni J. S. a žalovaný (syn zůstavitelky). Usnesením ze dne 15. 10. 2009 č. j. 25 D 593/2009-77 Okresní soud Praha-východ rozhodl, že veškerý majetek zůstavitelky D. S. včetně nemovitostí v k. ú. J. převezme žalovaný, neboť J. S. na jednání konaném dne 15. 10. 2009 prohlásil, že dědictví po zůstavitelce D. S. odmítá a že má jediné dítě – žalovaného, který dědictví neodmítl. Žalobce je přesvědčen, že dlužník J. S. nebyl oprávněn odmítnout dědictví, resp. že tento jeho právní úkon je odporovatelným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku, neboť byl dlužníkem, který vědomě (úmyslně) zamezil rozšíření svého postižitelného majetku, učiněn v úmyslu zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce, jenž byl žalovanému jako osobě dlužníku blízké nepochybně znám. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 5. 2014 č. j. 16 C 151/2012-72 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 11 200 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Čumpelíka. Dospěl k závěru, že žalobce není v řízení aktivně věcně legitimován, neboť vůči dlužníku J. S. neměl v době rozhodování soudu o podané žalobě vymahatelnou pohledávku. Žalobce v řízení neprokázal, že se stal věřitelem pohledávky ve výši 10 439 963,85 Kč „z titulu“ pravomocného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 1996 č. j. Sm 280/96 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1997 č. j. 5 Cmo 94/97-36), kterým byla J. S. uložena povinnost zaplatit Investiční a Poštovní bance, a. s., 5 000 000 Kč s 6% úrokem od 30. 12. 1994 do zaplacení a 214 632 Kč na náhradě nákladů řízení, neboť uvedená pohledávka byla Československou obchodní bankou, a. s., jako právní nástupkyní Investiční a Poštovní banky, a. s., platně postoupena společnosti CZ REAL a. s. na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2002, o čemž bylo mezi žalobcem a společností CZ Finance a. s. (dříve CZ REAL a. s.) učiněno dne 22. 3. 2004 společné prohlášení, a v řízení nebylo prokázáno, že by společnost CZ Finance a. s. (dříve CZ REAL a. s.) tuto pohledávku dále postoupila žalobci, neboť jedinou smlouvou o postoupení pohledávek, kterou žalobce v řízení k prokázání své aktivní věcné legitimace předložil, je smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2000 (ve znění dodatku ze dne 24. 5. 2000 a dodatku ze dne 29. 6. 2001), kterou však předmětná pohledávka nemohla být žalobci postoupena, jelikož její podpis předchází podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2002 (mezi Československou obchodní bankou, a. s., a CZ REAL a. s.). Na této skutečnosti nemůže podle názoru soudu prvního stupně nic změnit ani to, že Okresní soud Praha-východ vydal dne 7. 6. 2004 usnesení č. j. 19 Nc 5050/2004-12, kterým byla na základě uvedeného směnečného platebního rozkazu ve prospěch žalobce nařízena exekuce na majetek povinného J. S., neboť nelze vyloučit, že žalobce v rámci exekučního řízení předložil soudu jiné listiny, než v tomto řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2014 č. j. 72 Co 407/2014-94 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vycházel ze zjištění, že Československá obchodní banka, a. s., jako postupitel uzavřela dne 5. 12. 2002 se společností CZ REAL a. s. jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky vyplývající ze směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1996 č. j. Sm 280/96 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1997 č. j. 5 Cmo 94/97-36, tj. pohledávky za J. S. ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení 214 632 Kč. Vytknul soudu prvního stupně, že nepřihlédl k tomu, že z předmětné smlouvy také vyplývá, že směnka, která byla podkladem pro vydání uvedeného směnečného platebního rozkazu a jejímž výstavcem byl J. S., zajišťovala pohledávku za dlužníkem EX PACTO, spol. s r. o., vyplývající z úvěrové smlouvy č. 2749252C. Uvedl, že Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. 32 Odo 473/2005 dovodil, že postoupením přechází pohledávka na nového věřitele v té podobě, v jaké v okamžiku postupu existovala, včetně tzv. vedlejších práv, z nichž na prvním místě vystupují výhody práv zajišťovacích, i když nejsou ve smlouvě o postoupení pohledávky výslovně konkretizována, že přitom není rozhodné, zda právo spojené s postoupenou pohledávkou je či není samostatně uplatnitelné, a že zajištění pohledávky trvá i nadále a svědčí postupníkovi. Odvolací soud dospěl k závěru, že „k platnému postoupení pohledávky za J. S. na žalobce došlo již smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi CZ REAL a. s. a žalobcem dne 15. 5. 2000“, neboť touto smlouvou byla na žalobce postoupena pohledávka za dlužníkem EX PACTO, spol. s r. o., vyplývající z úvěrové smlouvy č. 2749252C, která byla v době svého postoupení zajištěna směnkou vystavenou J. S., na jejímž podkladě byl poté vydán pravomocný směnečný platební rozkaz, a že závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobce k podání odpůrčí žaloby podle § 42a odst. 1 občanského zákoníku je z tohoto důvodu nesprávný. Protože se soud prvního stupně s ohledem na právní názor, který ve věci zaujal, dosud nezabýval důvodností odpůrčí žaloby jako takové a protože v tomto ohledu dosud neprovedl žádné dokazování, odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 15. 9. 2016 č. j. 21 Cdo 5332/2015-120 zrušil usnesení od