Nejvyšší soud 21 Nd 267/2026 – Žaloba pro zmatečnost

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. R., proti žalované L. Š., o vypořádání společného jmění manželů, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2026, č. j. 26 Nd 689/2025-1779, takto:

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 6. 5. 2026 napadl žalobce v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu žalobou pro zmatečnost. Uplatňuje zmatečnostní důvody zakotvené v § 229 odst. 1 písm. e), g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

Žaloba pro zmatečnost podle § 229 o. s. ř. představuje mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout toliko v zákoně vymezená pravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího, kterými bylo řízení skončeno, a to z důvodů tam uvedených.

Takovým rozhodnutím napadené rozhodnutí soudu dovolacího samozřejmě není.

Podle § 235a odst. 1 věty první o. s. ř. žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 235a odst. 2 o. s. ř. pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li stanoveno jinak.

Jelikož rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze napadnout žalobou pro zmatečnost, neupravuje občanský soudní řád ani funkční příslušnost soudu k projednání takové žaloby. Nedostatek funkční příslušnosti soudu představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, ke kterému soud přihlíží kdykoli za řízení (§ 103 o. s. ř.) a při kterém nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2001, sp. zn. 27 Nd 53/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 33 Nd 584/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 20 Nd 313/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 22 Nd 566/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 24 Nd 19/2023).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobce sice zavinil zastavení řízení, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly. Nejvyšší soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2026

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.

předseda senátu