Nejvyšší soud 21 Nd 373/2026 – Určení místní příslušnosti soudu

Soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov, podal dne 11. 5. 2026 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žádost (doplněnou dne 1. 6. 2026) o pověření a nařízení exekuce spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 30. 4. 2026 pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 17 852,45 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 11. 2025, č. j. 43 C 243/2024-114.

Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 3. 6. 2026, č. j. 15 EXE 2186/2026-28, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění uvedl, že „provedl lustraci povinného V. I., v informačním systému základních registrů a zjistil, že povinný neprochází evidencí“, že „Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, k žádosti soudu sdělilo, že povinný s tímto datem narození není uveden v Cizineckém informačním systému“, a že soud „provedl lustraci povinného jako podnikatelského subjektu a lustraci v evidenci vězňů, povinný nebyl dohledán“.

Podle § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 8 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.