Nejvyšší soud 21 Nd 463/2026 – Určení místní příslušnosti soudu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Sokolovská č. 42/217, IČO 00005886, zastoupeného Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem v Petrově nad Desnou, Sobotín č. 270, proti povinné M. C., pro 4 030 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1204/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1204/2026 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.

Soudní exekutor Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. Marcel Kubis podal dne 27. 5. 2026 u Obvodního soudu pro Prahu 5 spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 10. 3. 2026 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 4 030 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 8. 2025, č. j. 33 C 117/2025-20.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 3. 7. 2026, č. j. 36 EXE 1204/2026-16, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po doručení usnesení oprávněné“ bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne. Zjistil, že povinná má v exekučním návrhu uvedenu adresu XY, informačním systémem základních registrů však neprochází. Dotazem na Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, dále zjistil, že povinná nikdy neměla povolen na území České republiky pobyt, že pobývala pouze krátkodobě na ubytovně a že její adresa v zahraničí je „XY“.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 9. 2026

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu