22 Cdo 1093/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

22 Cdo 1093/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Ing. P. K. a B) Mgr. D. K., proti žalovanému Statutárnímu městu H., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 109 C 103/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2003, č. j. 11 Co 85/2003-51, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 21. února 2003, č. j. 11 Co 85/2003-51, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. ledna 2003, č. j. 109 C 103/2002-41, kterým soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Trvají na tom, že jsou u nich splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a proto nemělo být řízení zastaveno. Navrhli, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými účastníky řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 OSŘ. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a ani § 239 OSŘ, neboť usnesení, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy není přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 6/2002 pod č. SJ 102/2002).

Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobců musí být v každém případě jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalobci, jemuž by ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. června 2003

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu