22 Cdo 1350/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1350/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2007 Spisová značka:22 Cdo 1350/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1350.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1350/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému F. P., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 458/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 21 Co 379/2004-559, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.                                                         O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. června 2004, č. j. 13 C 458/94-515, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že výroky pod body I. a II. přikázal do výlučných vlastnictví žalobkyně a žalovaného movité věci v celkových hodnotách 72 705,- Kč a 1 766 170,46 Kč, které podrobně specifikoval v obou výrocích. Výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 694 251,73 Kč a výrokem pod bodem VI. uložil oběma účastníkům povinnost společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek v částce 36 778 Kč. Dále výroky pod body IV., V. a VII. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, které uzavřeli 15. 11. 1974, bylo rozvedeno rozsudkem, jež nabyl právní moci 23. 9. 1994. K dohodě o vypořádání bezpodílového společenství manželů (dále „BSM“) nedošlo a pokud žalovaný ohledně movitých věcí tvrdil opak, nebyla tato skutečnost žádným způsobem prokázána. Po provedeném dokazování soud prvního stupně do masy BSM zahrnul movité věci specifikované rozsudkem ve výroku pod bodem I. položky 1) – 13) a ve výroku pod bodem II. položky 1) – 19). Ty pak přikázal do výlučného vlastnictví toho z účastníků, který je v době po rozvodu výlučně užíval pro potřebu jeho samého nebo jeho rodiny a domácnosti, když důvodem byla účast na jejich materiálním i morálním znehodnocení po dobu osmi let od zániku manželství. Hodnota jednotlivých věcí byla stanovena podle jejich stavu v době zániku BSM. Dále soud prvního stupně vypořádal zůstatek na běžném účtu č., ve výši 46 151,40 Kč a zůstatek na devizovém účtu č., ve výši 1 024 611,06 Kč, oba vedené u K. b. a. s., pobočka P. – S. Ty byly ze stejných důvodů  jako při vypořádávání výše zmíněných movitých věcí přikázány  žalovanému, přičemž bylo přihlédnuto i k tomu, že s nimi žalovaný výlučně disponoval. Dále soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně získala po rozvodu  manželství prodejem  společného  osobního automobilu Fiat Uno částku 158 000,- Kč, která byla v rámci vypořádání podílů připsána k aktivům žalobkyně, protože automobil po rozvodu manželství bez souhlasu žalovaného prodala. Žalovaný se neplatnosti tohoto právního úkonu nedovolal. Předmětem vypořádání byla rovněž cena členského podílu družstevního bytu v P. 6, a žalovaným uhrazený doplatek členského podílu ve výši 13 433,- Kč. Na základě dohody o zrušení práva společného nájmu předmětného bytu, uzavřené účastníky 1. 3. 1996, se po rozvodu stala výlučnou nájemkyní bytu a výlučným členem družstva žalobkyně, která pak v roce 1996 převodem členských práv a povinností  získala částku 1 160 000,- Kč. Ve smlouvě o zrušení práva společného nájmu  se rovněž  „účastníci dohodli, že do konečného vypořádání BSM bude zahrnut tento byt částkou v hodnotě 533 857,- Kč“. Účastníci se neshodli, jakým způsobem k této částce dospěli. Žalovaný tvrdil, že se jedná o poloviční podíl na ceně členského podílu, zatímco žalobkyně tvrdila, že se nejedná o jeho polovinu, nýbrž o celý členský podíl. Soud prvního stupně považoval za věrohodnější tvrzení žalovaného a veden tímto závěrem pak k aktivům na straně žalobkyně připočetl částku 1 160 000,- Kč a k pasivům na straně žalobce částku 13 433,- Kč. Na vyrovnání podílů započetl tak částku, kterou žalobkyně převodem členského podílu získala, přičemž takovéto zjištění hodnoty členského podílu shledal odpovídající § 149 odst. 2 občanského zákoníku (dále „ObčZ“), když poukázal i na to, že tímto způsobem bylo přihlédnuto k tomu, že po  převodu žádný z účastníků již neměl majetkový prospěch ze zhodnocení nebo znehodnocení ceny členského podílu. Žalobkyně se domáhala, aby soud vypořádal i osobní automobil  Volkswagen Passat Variant CL 75 PS, červené barvy. Ten žalovaný užíval na základě leasingové smlouvy ze dne 19. 8. 1992, kterou uzavřel se společností K., s. r. o. Vlastnictví k zmíněnému vozidlu žalovaný nikdy nenabyl, neboť  bylo odcizeno ještě před ukončením leasingové smlouvy. Vzhledem k odcizení vozidla pak žalovanému ani nebyla vyplacena žádná finanční částka. Náklady leasingu nebyly zahrnuty do vypořádání BSM z důvodu jejich spotřebního charakteru. V roce 1990, tedy za trvání manželství, byl žalovanému K. b., a. s. poskytnut úvěr ve výši 200 000,- Kč, nicméně k jeho splacení došlo ještě před zánikem manželství. Jestliže žalobkyně požadovala v rámci zániku BSM vypořádání půjčky 2 000 000,- Kč od J. S., jejího strýce, nebylo prokázáno, že uvedená půjčka byla určena nebo použita v souvislosti s věcmi tvořícími BSM účastníků. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 5. 1992, účastnické výpovědi žalovaného a svědecké výpovědi prof. F. N.-M. soud prvního stupně zjistil, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o půjčce  3 000 000,- Kč na  „započetí podnikání po rekonstrukci objektu žalovaného na hotelové zařízení a pro pořízení vnitřního vybavení“. Žalovaný začal půjčku  splácet až po zániku manželství účastníků a zcela ji splatil v roce 1996. Nebylo prokázáno, že by půjčka byla použita v souladu s účely, k nimž byla poskytnuta, ani že byla použita na pořízení družstevního bytu v P. 6. Ani u této půjčky nebylo dostatečným způsobem zjištěno, že by peníze byly použity v souvislosti s majetkovým společenstvím účastníků. Z těchto důvodů nebyly obě půjčky zahrnuty do rozsahu zaniklého BSM a jejich vypořádání nebylo provedeno. Žalobkyně se dále domáhala, aby v rámci BSM byly vypořádány investice do stavební úprav, provedených  na nemovitostech žalovaného. Důkazními prostředky soud prvního stupně nejprve zjistil, které ze stavebních úprav byly provedeny za trvání manželství ze společných prostředků, načež tyto byly vypořádány pod položkami č. 30), 31), 32), 3), 34), 36), 37), 39), 40), 42) a 43) v celkové hodnotě 76 471,- Kč (kromě ocenění práce a materiálu u položky č. 39) a vysázení 20 kusů okrasných dřevin). Ceny stavebních prací, materiálů a věcí použitých k rekonstrukci byly stanoveny na základě znaleckých posudků Ing. V. K. a P. H. Samostatně byla vypořádána částka 750 000,- Kč, jež byla za trvání manželství účastníků z jejich společných úspor zaplacena za dodávku stavebních prací na nemovitosti podle smlouvy mezi žalovaným a Ing. F. Z. dne 8. června 1990. K námitce žalovaného, že investice byly hrazeny z jeho příjmu ze zaměstnání, soud prvního stupně uvedl, že podle  § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ šlo o příjmy spadající do BSM. Důvodnou nebyla shledána ani námitka žalovaného, že nebylo prokázáno, že stavební úpravy byly hrazeny ze společných prostředků, když tato skutečnost se ve smyslu § 143 ObčZ předpokládá, pokud není prokázán opak. Co se týče ostatních stavebních úprav, v řízení nebylo zjištěno, že byly provedeny za trvání manželství. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemků č. parc. 1395/1 – ostatní plocha (jiná plocha), o výměře 1 009 m2 a č. parc. 1395/2 – zastavěná plocha o výměře 115 m2, a domu č. p. 467, vše zapsáno a listu vlastnictví  č. 99 pro k. ú.  H., obec P. u K. ú. P. – m., k nimž vlastnické právo nabyl na základě kupní a darovací smlouvy, které uzavřel se svou matkou. V souvislosti s domem č. p. 467 se stala mezi účastníky spornou otázka vlastnického práva k přístavbě předmětného domu, účastníky nazývané penzionem. Při jejím posuzování soud prvního stupně vyšel ze stavebního povolení ze den 7. 5. 1990, které vydal ONV P. 5, kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 1. 1991, znaleckého posudku Ing.