Stručně: Paragraf 24 občanského zákoníku stanoví, že zástupce musí jednat osobně a dalšího zástupce si může ustanovit pouze tehdy, je-li to stanoveno právním předpisem nebo dohodou účastníků, přičemž práva a povinnosti z úkonů dalšího zástupce vznikají přímo zastoupenému.
§ 24 Zákonné zastoupení
Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
Paragraf 24 občanského zákoníku stanoví, že zástupce musí jednat osobně a dalšího zástupce si může ustanovit pouze tehdy, je-li to stanoveno právním předpisem nebo dohodou účastníků, přičemž práva a povinnosti z úkonů dalšího zástupce vznikají přímo zastoupenému.
Co to znamená v praxi
Zástupce, například rodič nezletilého dítěte nebo opatrovník, musí právní úkony provádět sám a nemůže je delegovat na jinou osobu, pokud k tomu nemá výslovné oprávnění.
Možnost ustanovit dalšího zástupce je omezena na situace, kdy to dovoluje zákon (např. jiný právní předpis) nebo kdy se na tom dohodnou všechny zúčastněné strany.
I když je další zástupce ustanoven, právní důsledky jeho jednání (vznik práv a povinností) dopadají přímo na původně zastoupenou osobu, nikoli na prvního zástupce.
Na co si dát pozor
Zástupce by si měl vždy ověřit, zda má oprávnění ustanovit dalšího zástupce, aby se vyhnul neplatnosti právních úkonů.
Při jednání s dalším zástupcem je důležité si uvědomit, že práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému, nikoli tomuto dalšímu zástupci.