22 Cdo 177/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 177/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2016 Spisová značka:22 Cdo 177/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.177.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 6. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.6.2016II.ÚS 2075/16JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto9.8.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 177/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalované A. D., zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 160/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2015, č. j. 17 Co 15/2015-664, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám zástupkyně žalované Mgr. Ireny Jonákové. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. června 2014, č. j. 7 C 160/2007-608, rozhodl, že z věcí náležejících do společného jmění manželů (dále též „SJM“) budou nadále patřit do výlučného vlastnictví žalobce movité věci specifikované ve výroku I. Do výlučného vlastnictví žalované bude nadále patřit rodinný dům v B. na pozemku p. č. st. 99 (dále rovněž jako „předmětná stavba“), pozemky p. č. st. 99 – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. 105 – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. 108 – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. 277/8 – trvalý travní porost, p. č. 277/9 – trvalý travní porost (dále společně rovněž jako „předmětné pozemky“), vše zapsáno na LV č. 539 pro katastrální území B., obec K., vedeného u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, dále jiná stavba bez č. p. a č. e., postavená na pozemku p. č. st. 105, a jiná stavba bez č. p. a č. e., postavená na pozemku p. č. st. 108, vše zapsané na LV č. 539 pro katastrální území B., obec K., vedeného u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, a movité věci blíže specifikované ve výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně. Ve výroku II. uložil žalované doplatit žalobci na dorovnání jeho podílu ze SJM částku 1 439 890 Kč. Dále žalované uložil povinnost vydat žalobci movité věci blíže určené ve výroku III. Ve výrocích IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 29. dubna 2015, č. j. 17 Co 15/2015-664, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí náležejících do společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobce movité věci uvedené ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu, do výlučného vlastnictví žalované přikázal stavbu bez č. p. a č. e., nacházející se na pozemku p. č. st. 105, a stavbu bez č. p. a č. e., nacházející se na pozemku p. č. st. 108, v obci K., katastrální území B., a movité věci blíže specifikované ve výroku I. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů 34 110 Kč a žalované uložil povinnost vydat žalobci movité věci specifikované ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III.). Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předmětná stavba a předmětné pozemky nejsou součástí společného jmění manželů, a proto nebyly v rámci tohoto řízení vypořádány. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a považuje jeho rozsudek za správný. Namítá, že žalobce v dovolání neformuluje žádnou konkrétní právní otázku hmotného práva, na jejímž základě by mohla být založena přípustnost dovolání. V podstatné části dovolání polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, což však nemůže založit přípustnost dovolání. Navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto pro jeho nepřípustnost, příp. toto dovolání jako zcela bezdůvodné zamítnuto. Obsah rozsudků obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Žalobce v dovolání především řádně nevymezuje předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Již z tohoto důvodu nebylo možné dovolání projednat (§ 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu, že předmětná stavba a pozemky nejsou součástí SJM. Z obsahu dovolání se podává, že odvolacím soudem měl být zjištěný skutkový stav právně posouzen jinak [tedy že účastníci nabyli tyto nemovitosti do společného jmění na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a A. a B. L. dne 19. října 1992 (dále rovněž jako „kupní smlouva“)], avšak to samo o sobě nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud poznamenává: Protože obsahem dovolání je vypořádání SJM zaniklého před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postupoval dovolací soud při posouzení této otázky podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Zánik společného jmění a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit; jde o dvě právní skutečnosti působící postupně (sukcesívně - k tomu viz např. Knapp. V., Luby, Š., a kol.: Československé občanské právo. Orbis Praha 1974, díl I., s. 111), přičemž k vypořádání nemůže dojít bez předchozího zániku SJM. Proto se vypořádání SJM řídí stejným právním režimem jako jeho zánik, nestanoví-li zákon výslovně něco jiného (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, a ze dne 3. června 2015, sp. zn. 22 Cdo 4276/2014, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). V projednávané věci napadá dovolatel závěr odvolacího soudu, že předmětná stavba a předmětné pozemky nejsou součástí SJM. Toto právní posouzení odvolacího soudu považuje za nesprávné. Uvádí, že se s žalovanou shodli, že předmětná stavba je součástí SJM. Z § 150 odst. obč. zák. vyplývá, že zákonem je při vypořádání SJM preferována dohoda účastníků. Tuto dohodu dovozuje z jednotlivých podání žalobce i žalované učiněných před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, v nichž oba tvrdili, že (alespoň) předmětná stavba je součástí SJM. Podle § 150 odst. 1 obč. zák. „dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitosti, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.“ Podle § 46 odst. 2 obč. zák. „pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.