22 Cdo 1926/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1926/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2009 Spisová značka:22 Cdo 1926/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1926.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1926/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce O. s. b. d. Č. L., proti žalovanému C.L. C. s.. r. o, zastoupenému advokátem, pro zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 161/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. září 2006, č. j. 29 Co 124/2006-105, takto: I.     Dovolání se zamítá. II.   Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 4 819,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. ledna 2006, č. j. 9C 161/2005-89, bylo zrušeno „věcné břemeno, jemuž odpovídá právo příchodu a příjezdu vlastníka čp. 37 s p. č. 3189, 3192 a 3193/3 v k. ú. Č. zapsané u Katastrálního úřadu pro L., katastrálního pracoviště Č. na LV č. 5183 přes pozemek p. č. 3193/1, zapsaný na LV č. 6072, vše v obci Č., zřízené smlouvou ze dne 12. 1. 1998 a vložené do katastru nemovitostí dne 18. 5. 1998 pod čj. V3-111/98“ (výrok I. rozsudku); žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu za zrušení věcného břemene 1 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku) a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že bylo mezi účastníky smlouvou ze dne              12. ledna 1998 zřízeno věcné břemeno práva příchodu a příjezdu v situaci, kdy existovala trafostanice a k ní zřízené věcné břemeno ve prospěch „Severočeské energetiky“, přičemž s tímto stavem objekt trafostanice na pozemku parc. č. 3192 žalovaný koupil smlouvou ze dne 27. prosince 1996. Věcné břemeno bylo zřízeno kvůli vjezdu a příchodu na pozemek parc. č. 3192, 3193/3 a k pozemku parc. č. 3189. Dne 22. dubna 2002 byla trafostanice „vymístěna“ a dne 11. listopadu 2002 došlo k výmazu věcného břemene, které zatěžovalo vlastníka pozemku parc. č. 3192, na kterém byla trafostanice umístěna. Soud prvního stupně zdůraznil, že změna ve využití objektu na pozemku parc. č. 3192 nastala v roce 2002 konečným „vymístěním“ trafostanice, čímž došlo ke změně poměrů, jejímž důsledkem je, že vedlejší stavba ve vlastnictví žalovaného (v níž se nacházela trafostanice znemožňující dispozici s touto nemovitostí) je nyní objektem, se kterým může žalovaný nakládat bez jakéhokoliv omezení. Tato změna se projevila u žalovaného jeho snahou stavbu bývalé trafostanice opravit, vybudovat plot na hranici pozemků, jichž se věcné břemeno týká a zřídit zde posuvná vrata, případně odkoupit tu část pozemku žalobce, která je věcným břemenem zatížená s tím, že i nadále bude využívat i oprávnění z věcného břemene. U vlastníka zatížené nemovitosti pak změněný stav spočívá v tom, že uzavřel smlouvu o nájmu pozemku parc. č. 3193/1 za účelem dosažení zisku z vlastnictví tohoto pozemku. Oprávněnému v důsledku požadovaného zrušení věcného břemene újma nenastane, neboť jím tvrzené plánované stavební akce se nerealizují a samotné územní rozhodnutí nemá vliv na existenci věcného břemene, protože věcné břemeno bylo zřízeno za účelem vstupu a vjezdu k pozemkům žalovaného a nikoliv za účelem výstavby na pozemcích žalovaného v souladu s územním rozhodnutím. Jako vlastník pozemku parc. č. 3192, který již není omezován zákonným věcným břemenem, má nyní možnost realizovat vjezd a vchod ke svým nemovitostem přes svůj pozemek parc. č. 3192. Naopak žalobce v důsledku změny poměrů nemůže plně využít svých vlastnických práv ke svému majetku za účelem dosažení zisku a je i přes změnu poměrů nucen existenci věcného břemene respektovat při realizaci svých stavebních záměrů, které fakticky provádí. Jedná se tak o „hrubý nepoměr mezi oprávněnou a zavázanou nemovitostí“. Protože nastala změna poměrů po vzniku věcného břemene, která je trvalého rázu a jejím důsledkem je vznik hrubého nepoměru mezi nemovitostí zavázanou a oprávněnou, jenž je přímým důsledkem změny poměrů, soud prvního stupně za náhradu věcné břemeno zrušil. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. září 2006, č. j. 29 Co 124/2006-105, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zrušení věcného břemene zamítl. Ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná, dospěl však k odlišným právním závěrům. Poukázal na skutečnost, že věcné břemeno bylo zřízeno z toho důvodu, že žalovaný neměl jinou možnost vstupu na pozemek parc. č. 3193/3. Soudem prvního stupně uvažovanou změnou poměrů nedošlo ke vzniku hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, neboť likvidací věcného břemene umístění trafostanice došlo k uvedení do souladu stavu právního a faktického, jehož účelem bylo, aby mohly být provedeny rekonstrukční práce, do té doby existencí věcného břemene znemožněné. Odvolací soud zdůraznil, že žádné zákonné ustanovení neumožňuje nutit vlastníka stavby k jejímu odstranění – nejde-li o stavbu neoprávněnou nebo o stavbu, při jejímž vzniku nebyly splněny náležitosti vyžadované veřejnoprávními stavebními předpisy. O takový případ se však nejedná, a nelze proto z ničeho učinit závěr, že žalovaný má možnost přístupu na svůj pozemek parc. č. 3193/3 přes pozemek parc. č. 3192.  Druhým důvodem, pro který nelze žalobě vyhovět, je skutečnost, že v daném případě je od vzniku věcného břemene pozemek žalobce užíván k průjezdu a průchodu, a to nejenom žalovaným, ale i nájemcem přilehlé nemovitosti a jeho klienty. Žalobce tak není existencí věcného břemene ve prospěch žalovaného ve výkonu svých vlastnických práv omezován, tím méně pak lze hovořit o hrubém nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním opřeným o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a s podrobnou argumentací namítal, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ztotožnil se se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, který dospěl k závěru o splnění podmínek pro zrušení věcného břemene. Naproti tomu odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že nedošlo ke změně poměrů, která by měla za následek vznik hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Výmaz věcného břemene představuje změnu poměrů, která nastala oproti stavu existujícímu v době smluvního zřízení věcného břemene. Oproti odvolacímu soudu dovolatel zastává názor, že tato změna zajišťuje žalovanému přístup na jeho pozemky, když navíc žalovaný chce prostor po trafostanici zastavět a používat pro výstavbu dalších objektů na svém pozemku, k čemuž však věcné břemeno nebylo zřizováno. Dovolatel zdůraznil, že v souvislosti se změnou poměrů došlo i u žalobce k podstatné změně, neboť celý pozemek přilehlý k budově „Československé obchodní banky“ byl úplatně pronajat za účelem parkování zaměstnanců, případně klientů, přičemž se jedná o pozemek, který ve vjezdu zahrnuje také plochu spojenou s věcným břemenem svědčícím žalovanému. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně, když případná výstavba nového objektu na místě dosavadní trafostanice „zakonzervuje“ nemožnost jiného řešení, v čemž právě spočívá hrubý nepoměr a výhoda oprávněného. Zamítnutím žaloby odvolacím soudem tak vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku v obou jeho výrocích a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání. Ztotožnil se se závěry odvolacího soudu, neboť naopak soud prvního stupně neposuzoval podstatu věci a soustředil se na otázku zrušení věcného břemene vyplývajícího z existence trafostanice. Tato skutečnost však byla ve věci zástupná, neboť trafostanice nebyla provozována ještě před datem, kdy účastníci smluvně věcné břemeno zřídili. Důvodem zřízení věcného břemene nebyla existence trafostanice, ale její výstavba na základě územního rozhodnutí a koupě části pozemku parc. č. 3192 v k. ú. Č. od žalobce. Naproti tomu odvolací soud se zabýval skutečnou podstatou věci, z