22 Cdo 1966/2006 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1966/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2009 Spisová značka:22 Cdo 1966/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1966.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1966/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. V., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 100/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 21 Co 271/2005-262, takto: I.     Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 21 Co 271/2005-262,  o nákladech  řízení se odmítá. II.   Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 21 Co 271/2005-262, se ruší  a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.     O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 14 C 100/2001-220, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. května 2005, č. j. 14 C 100/2001-232, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů tak, že výrokem pod bodem I. přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného 1) budovu č. p. 110 postavenou na stavební  parc. č. 126, pozemek stavební parc. č. 126 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 21/5 – zahrada, zapsané na LV č. 141 pro obec a k. ú. Ž. u Katastrálního úřadu pro S., Katastrální pracoviště K., v hodnotě 1 810 000,- Kč, 2) jednu polovinu budovy bez čp/če – jiná stavba postavenou na stavební parc. č. 234/2, zapsanou na LV č. 37 pro obec a k. ú. Ž. u Katastrálního úřadu pro S., Katastrální pracoviště K., v hodnotě 244 000,- Kč, a 3) automobil Ford Taurus, SPZ KLA 29-67 v hodnotě 100 000,- Kč, věci v celkové hodnotě 2 154 000,- Kč, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 1 089 500,- Kč, a to tím způsobem, že částku 850 000,- Kč je povinen zaplatit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a částku 239 500,- Kč do pěti měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené dne 4. 6. 1988, zaniklo rozvodem ke dni 2. 6. 1998. Součástí bezpodílového spoluvlastnictví účastníků byly nemovitosti, spoluvlastnický podíl k nemovitosti a automobil specifikované ve výroku rozsudku. K jejich vypořádání dohodou účastníků nedošlo. Ze znaleckého posudku Ing. J. K. zjistil tržní cenu domu č. p. 110, a pozemků stavební parc. č. 126 a parc. č. 21/5 (dále dům a pozemky) 1 810 000,- Kč a cenu budovy bez čp/če na stavební parc. č. 234/2 (montážní dílny) 488 000,- Kč, na jejímž zbudování se účastníci z poloviny podíleli. Za nespornou účastníci považovali cenu automobilu 100 000,- Kč a společné investice ve výši 50 000,- Kč do domu č. p. 37 na st. parc. č. 234/1, jehož ideální polovinu žalovaný vlastní. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 143, § 149 a § 150 občanského zákoníku, ve znění účinném do 1. 8. 1998. V souladu s návrhy účastníků přikázal věci (i spoluvlastnický podíl) do výlučného vlastnictví žalovaného. Šlo o věci v celkové hodnotě 2 154 000,- Kč. K částce 1 077 000,- Kč, připadající žalobkyni při rovnosti podílů účastníků, připočetl 12 500,- Kč, neboť na ideální polovinu domu č. p. 37, náležející žalovanému, bylo ze společného vynaloženo 25 000,- Kč, a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vypořádání podílů 1 089 500,- Kč. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. ledna 2006, č. j. 21 Co 27/2005-262, výroky pod body I. a II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. tak, že „místo částky 1 810 000,- Kč se určuje částka 1 450 000,- Kč“ a že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 909 500,- Kč tak, že částku 850 000,- Kč je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku a částku 59 500,- Kč je povinen zaplatit žalobkyni do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku“, výrokem pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu ve věci samé, s „vypuštěním celkem 2 154 000,- Kč“, potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně s výjimkou ceny domu a pozemků. Znalecký posudek Ing. J. K. považoval za nepřesvědčivý, protože se dostatečně nevypořádal se zjištěním tržní ceny těchto nemovitostí a účastníci se je bezúspěšně snažili v průběhu sporu za cenu stanovenou znalcem prodat. Ze znaleckého posudku nebylo možné zjistit, z jaké konkrétní „současné nabídky a poptávky po srovnatelných nemovitostech v dané lokalitě ve vazbě na současné ekonomické trendy hospodářství“ vycházel, jaké nemovitosti v okrese K. srovnával a jakými konkrétními nabídkami v daném místě se řídil. Znalec vycházel jen z nabídek k prodeji, které ovšem nemají takovou vypovídací hodnotu jako realizované prodeje srovnatelných nemovitostí, neboť je všeobecně známo, že nabídky k prodeji se pohybují ve vyšší cenové hladině, ze které lze při jednání s případnými zájemci ustoupit (slevit z ceny). Proto odvolací soud doplnil dokazování zprávami realitních kanceláří, na které se obrátil s dotazem na realizované prodeje s popisem domu, který převzal ze znaleckého posudku Ing. J. K. Tak zjistil ze zprávy kanceláře Š. s. r. o., že cena popsané nemovitosti by se mohla pohybovat mezi 950 000,- Kč až 1 300 000,- Kč a cena realizovaných prodejů v okrese K. činila 1 348 000,- Kč a 1 200 000,- Kč, kancelář J. stanovila cenu částkou 1 200 000,- Kč podle realizovaných prodejů a kancelář R. N. s. r. o. P. odhadla cenu částkou 1 500 000,- Kč a doložila tři realizované prodeje v okrese K. v částkách 1 180 000, 1 990 000 a 890 000,- Kč. Vhledem k tomu, že žádný z účastníků nenavrhoval revizní znalecký posudek o ceně domu a pozemků, odvolací soud vzal za základ informace, které měl o ceně těchto nemovitostí ze znaleckého posudku Ing. J. K. a ze zpráv realitních kanceláří: 1 810 000,- Kč, 1 200 000,- Kč, 1 300 000,- Kč a 1 500 000,- Kč. Z nich zjistil průměrnou cenu 1 452 5000,- Kč, po zaokrouhlení 1 450 000,- Kč. Žalovanému byly přikázány věci v hodnotě 1 794 000,- Kč (1 450 000,- Kč dům a pozemky, 244 000,- Kč podíl na montážní dílně a 100 000,- Kč automobil), z toho polovina činí 897 000,- Kč a po připočtení 12 500,- Kč vynaložených na dům ve spoluvlastnictví žalovaného, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 909 500,- Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) s odůvodněním, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vytýká odvolacímu soudu, že postupoval v rozporu s § 212a odst. 3 OSŘ, když si vyžádal zprávy realitních kanceláří a provedl jimi dokazování, aniž tyto důkazy byly v řízení účastníky navrženy, což ostatně s ohledem na § 205a OSŘ ani nebylo možné. Pokud v této souvislosti odkázal na § 213a OSŘ, namítá, že přechodná ustanovení zákona č. 59/2005 Sb. jeho použití v tomto případě vylučují. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že znalecký posudek Ing. J. K. byl výše uvedenými zprávami zpochybněn, aniž by znalci byla dána možnost se ke zprávám vyjádřit. Argument, že se znalec řídil pouze nabídkami a nikoliv realizovanými prodeji, neodpovídá obsahu znaleckého posudku, z něhož vyplývá, že zohlednil rovněž poptávku po srovnatelných nemovitostech v dané lokalitě a výslednou hodnotu stanovil po konzultaci s několika realitními makléři. Zodpověděl i otázku, proč dříve nebylo možné dům č. p. 110, st. parc. č. 126 a parc. č. 21/5 za stanovenou částku prodat. Případné nedostatky znaleckého posudku měl odvolací soud řešit výzvou k jeho doplnění. Dále má dovolatelka výhrady k formulaci dotazu zaslanému realitním kancelářím, který považuje za nedostatečný, neboť v něm nebylo uvedeno, že se jedná o dvougenerační dům, i když tato skutečnost nesporně ovlivňuje jeho hodnotu. Navíc realitní kanceláře, z jejichž odpovědí soud vycházel, mají své sídlo v P. a nikoliv na K., žádný z jejich pracovníků, na rozdíl od Ing. K., nemovitosti neviděl a některé samy uvedly, že parametry zadané odvolacím soudem k určení prodejní ceny domu nejsou dostatečné a že jej