22 Cdo 2035/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2035/2024-787 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně M., spol. s r.o., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, proti žalované Lokrum s.r.o., IČO 11637595, se sídlem v Praze 8, Vítkova 631/7a, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 51/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 315/2023-733, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 315/2023-733, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Michala Maglii, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: V projednávané věci se dovolací soud zabývá otázkou odstranění stavby stojící na pozemku jiného vlastníka. I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Chrudimi (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 8 C 51/2020-668, zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované, kterým se domáhala převedení pozemku parc. č. st. XY v obci a k. ú. XY do svého vlastnictví, (výrok I) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení spojené se vzájemným návrhem (výrok II). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost odstranit stavbu č. p. XY stojící na pozemku parc. č. st. XY v obci a k. ú. XY, a po odstranění stavby předat pozemek žalobkyni (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 315/2023-733, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost odstranit stavbu č. p. XY stojící na pozemku parc. č. st. XY v obci a k. ú. XY, a to se všemi součástmi a příslušenstvím, a vyklizený pozemek předat žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Také znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I) a o nákladech odvolacího řízení (výrok II). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 83/2015. Právní otázky vymezuje takto: a) Lze vlastníkovi oprávněné stavby postavené na pozemku jiného vlastníka uložit po ukončení nájemní smlouvy povinnost stavbu odstranit a pozemek vyklidit, když měl vlastník stavby (stavebník) časově neomezené právo mít na tomto pozemku stavbu? b) Může dojít ke změně titulu pro umístění stavby na cizím pozemku (konkrétně ke změně trvalého titulu na titul dočasný), pokud je původním titulem dvoustranný akt učiněný mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, z vůle pouze jediného účastníka tohoto dvoustranného vztahu? 4. Dále se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí i na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, konkrétně od nálezu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 a tyto právní otázky vymezuje takto: c) Byly napadeným rozhodnutím aplikovány § 6 a § 8 občanského zákoníku ve vztahu k jednání žalobkyně, a to povinnost poctivého jednání v právním styku a absence právní ochrany a zjevného zneužití práva? d) Je možné v poměrech občanského zákoníku testovat výkon práv s dobrými mravy, jako to učinily nižší soudy? 5. Rovněž dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepředvídatelné. Odvolacímu soudu vytýká, že změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by ji upozornil na odlišné právní posouzení věci. 6. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby potvrdí, nebo rozhodnutí odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí zpět k dalšímu řízení. Také navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku. 7. Žalobkyně považuje závěry odvolacího soudu za správné a námitky žalované za nedůvodné. Výpovědí nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2003 zaniklo nájemní právo žalované k předmětnému pozemku a žalované nadále nepřísluší žádný titul, na jehož základě by byla oprávněna mít na pozemku žalobkyně umístěnou stavbu. 8. Pro posuzovanou věc jsou určující tyto závěry nalézacích soudů: 9. Na základě stavebního povolení vydaného Městským úřadem v XY vystavěla společnost UNIPRO spol. s. r.o. na pozemku ve vlastnictví žalobkyně prodejnu, jejíž užívání bylo povoleno do 31. 12. 2022. Stavbě bylo přiděleno č. p. XY. Vztahy mezi vlastníkem pozemku a společností UNIPRO spol. s. r.o. byly upraveny nájemní smlouvou ze dne 15. 4. 1996. V nájemní smlouvě bylo ujednáno, že se uzavírá na dobu určitou do 31. 12. 2022 a že pronajímatel je oprávněn smlouvu vypovědět, pokud nájemce její ujednání neplní. Smluvní strany se rovněž dohodly na zřízení věcného břemene užívání pronajatých pozemků a užívání příjezdu a odjezdu k čerpací stanici. Pronajímatel se rovněž zavázal, že po 1. 1. 2023 převede pronajímaný pozemek za 1 Kč nájemci. Na majetek společností UNIPRO spol. s.r.o. byl v říjnu 2002 prohlášen konkurz a správce konkurzní podstaty dohodou se žalobkyní nájemní vztah ukončil. Následně správce konkursní podstaty prodal stavbu prodejny společnosti KUBÍK, a.s. (později se část společnosti KUBÍK a.s. odštěpila a sloučila se stávající žalovanou Lokrum s.r.o.), která se žalobkyní k pozemku pod stavbou uzavřela dne 31. 10. 2003 novou nájemní smlouvu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, s právem pronajímatele smlouvu kdykoliv vypovědět, a to i bez udání důvodu, přičemž ve smlouvě bylo pro případ ukončení nájemního vztahu ujednáno, že nájemce uvede pozemek do původního stavu. Žalobkyně dne 23. 8. 2019 nájemní smlouvu vypověděla a podala žalobu na vyklizení pozemku. 10. Žalovaná se bránila tím, že nájemní smlouva ze dne 31. 10. 2003 mezi žalobkyní a společností KUBÍK, a.s. sloužila pouze jako podklad pro úhradu nájemného za umístění stavby a nepředstavovala právní titul k umístění stavby. Důvodem pro zřízení stavby na pozemku žalobkyně byl „neodvolatelný souhlas s umístěním stavby v rámci stavebního řízení“. Že se jedná o trvalé umístění stavby na pozemku žalobkyně vyplynulo podle žalované i z nájemní smlouvy uzavřené mezi původním vlastníkem prodejny (a stavebníkem) UNIPRO spol. s.r.o. a vlastníkem pozemku (žalobkyní) dne 15. 4. 1996, neboť se v ní žalobkyně zavázala, že po skončení nájmu převede pozemek za 1 Kč nájemci. 11. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že by jí nebo původnímu vlastníkovi stavby svědčilo právo mít na pozemku žalobkyně trvale umístěnou stavbu. Právo žalované mít na pozemku žalobkyně umístěnou stavbu zaniklo dne 20. 2. 2020 skončením nájmu (výpověď podaná žalobkyní 23. 8. 2019 a doručená žalované 29. 8. 2019). Je proto povinna stavbu odstranit. Nárok na odstranění stavby neshledal rozporný s dobrými mravy, neboť žalované nikdy právo na trvalé umístění stavby na pozemku žalobkyně nenáleželo, ani o této možnosti nebyla žalobkyní „ubezpečována“. K tomu odvolací soud vysvětlil, že právo dočasného charakteru mít na pozemku žalobkyně stavbu prodejny měl již její původní vlastník, který byl současně stavebníkem, což vyplývalo jednak z nájemní smlouvy uzavřené 15. 4. 1996, ale i ze stavebního řízení schvalujícího povolení a užívání stavby. Dohoda o odkoupení pozemku za 1 Kč po skončení nájmu zanikla společně se zánikem původní nájemní smlouvy; nová nájemní smlouva uzavřená se žalobkyní 31. 10. 2003 takové ujednání neobsahovala. Přihlédnout nelze ani k ujednání o zřízení věcného břemene, jež bylo rovněž obsahem nájemní smlouvy z 15. 4. 1996, neboť do katastru nemovitostí žádná smlouva o zřízení věcného břemene nebyla vložena, a proto ani na žalovanou žádné případné oprávnění z věcného břemene nemohlo přejít. III. Přípustnost dovolání 12. Dovolání není přípustné. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 1