22 Cdo 2368/2023

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 16 C 19/2022-31, odmítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 358/2021-149. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. 5 Co 241/2022-42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Povinná není zastoupena advokátem, netvrdí ani nedokládá, že má právnické vzdělání.

Podle § 241 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem.

Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Dovolacímu soudu je známo, že povinná nebyla vyzvána k doložení splnění podmínky povinného zastoupení v tomto dovolacím řízení, avšak v téměř shodných sporech byla ke zvolení advokáta opakovaně vyzývána (např. pro řízení vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 2453/2022 nebo 33 Cdo 3089/2021), a je tedy obeznámena s tím, že v dovolacím řízení musí být advokátem zastoupena (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, dostupné, stejně jako níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, dostupné, stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

Povinná rovněž nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení pro nedostatek podmínek řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatelku znovu nevyzýval. Z postoje dovolatelky v tomto i v dalších řízeních je totiž zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Povinná tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků. Nejvyšší soud eviduje desítky řízení o dovoláních povinné, z nichž většina je zastavována (v roce 2023 např. řízení vedená pod sp. zn. 33 Cdo 1851/2023, 33 Cdo 1843/2023, 20 Cdo 1462/2023 nebo 26 Cdo 3182/2022) nebo je dovolání povinné odmítáno (např. v řízeních vedených pod sp. zn. 33 Cdo 2450/2022 nebo 23 Cdo 977/2023). Takové jednání lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).

Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).

Dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měla dostatečný prostor. Dovolací soud proto dovolací řízení podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, zamítl dovolací soud jako nedůvodný i návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, a to v rozhodnutí, kterým bylo dovolací řízení v přiměřené lhůtě skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).