22 Cdo 2449/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2449/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2019 Spisová značka:22 Cdo 2449/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2449.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opatrovník Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 465 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2449/2018-81 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Heleny Novákové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci R. S., narozené XY, neznámého pobytu, naposledy bytem XY, zastoupené opatrovníkem pro řízení J. A., advokátem se sídlem XY, za účasti 1) navrhovatele “Písek – Beton“, a. s., IČO 632 17 082, se sídlem ve Velkém Oseku, K pískovně 812, 2) obce Velký Osek, se sídlem obecního úřadu ve Velkém Oseku, Revoluční 36, o návrhu na jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 21 Nc 1019/2017, o dovolání R. S., podaném opatrovníkem J. A., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 24 Co 392/2017-70, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 9. 2017, č. j. 21 Nc 1019/2017-47, zamítl návrh na jmenování opatrovníka R. S. (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a nepřiznal ČR – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů (výrok III.). Soud prvního stupně dovodil, že R. S. je vlastnicí pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, nacházejícího se uprostřed dobývacího prostoru navrhovatele. Její pobyt není znám, avšak není známa ani žádná veřejná listina, z níž by vyplývalo, že je po smrti. Neznámý pobyt ale není jediným předpokladem jmenování opatrovníka podle § 465 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Veřejný zájem na jmenování opatrovníka soud neshledal (na pozemku podle navrhovatele nemá probíhat těžba, má sloužit k obsluze dobývacích prostorů a tedy jen zájmu osoby, která v dobývacím prostoru těží, navíc existuje možnost pozemek obejít), a neshledal na jmenování opatrovníka ani zájem R. S. (na jejím pozemku se aktuálně nic neděje, navrhovatel na něm netěží, ani přes něj nepostupuje, a práva vlastnice tak nejsou dotčena). Jmenování opatrovníka má sloužit k ochraně zájmů opatrovanky a nikoli třetích osob a její zájmy není v současné době třeba chránit. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 12. 2017, č. j. 24 Co 392/2017-70, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud svůj postup odůvodnil zpětvzetím návrhu v průběhu odvolacího řízení a skutečností, že důvody nesouhlasu R. S. se zpětvzetím (vyjádřené prostřednictvím opatrovníka pro řízení) nejsou způsobilé odůvodnit rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí návrhu podle § 15 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť neshledal podmínky pro zahájení řízení bez návrhu. Navrhovatel uvedl, že na pozemku R. S. nebude probíhat těžba, jde mu jen o průjezd, případně o uložení inženýrských sítí na pozemku, a nebude-li mít přes něj přístup, bude muset jezdit okolo a přetěžovat komunikace II. třídy. Návrh nebyl odůvodněn ochranou zájmů vlastnice pozemku, ale zájmem samotného navrhovatele na (pro něj účelnějším) využívání dobývacího prostoru, jde-li o jeho obslužné pozemky. To nevyvolává nezbytnou nutnost ochrany zájmů vlastníka pozemku jmenováním opatrovníka podle § 465 o. z. i bez návrhu, obzvláště pokud navrhovatel na návrhu netrvá. Zahrnutí pozemku do dobývacího prostoru je řešeno podle procesních institutů správního práva v řízení, v němž jsou práva vlastníka pozemku dostatečně chráněna, a bez dalšího není nutné jmenovat opatrovníka podle předpisů občanskoprávních ani z hlediska veřejného zájmu na vymezení pozemků v dobývacím prostoru. Z tvrzení navrhovatele, procesního opatrovníka R. S. a dosavadních zjištění v řízení není zřejmé, že v poměrech R. S. nastaly takové okolnosti, pro které je vyloučena z rozhodování vlastníka, a mohla by jí proto vznikat závažná újma. Proti usnesení odvolacího soudu podala R. S. prostřednictvím procesního opatrovníka dovolání, jímž napadla usnesení v celém rozsahu a navrhla jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle dovolatelky je nepochybné, že je neznámého pobytu. Odvolací soud nesprávně v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu posoudil otázku veřejného zájmu a zájmu účastnice na „ustanovení“ opatrovníka. Ve stanovisku Cpjn 202/2008 Nejvyšší soud konstatoval, že nájemci neznámého pobytu má být ustanoven opatrovník, kterému bude pronajímatel doručovat písemnosti týkající se nájemního vztahu. Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 20. 12. 2013, č. j. 14 Co 702/2013-44, shledal veřejný zájem v tom, že navrhovatel nemůže dosáhnout zesplatnění své pohledávky jiným způsobem, než doručením výzvy hmotněprávnímu opatrovníkovi, přičemž ustanovení opatrovníka vyžaduje veřejný zájem na tom, aby si občané byli vědomi povinnosti ctít své závazky, a nelze akceptovat, aby pro neznámý pobyt dlužníka nemohl věřitel činit adekvátní právní kroky k budoucímu vymožení své pohledávky. Hornická činnost organizací, třebas prováděná v rámci jejich podnikatelské činnosti, je naplněním veřejného zájmu státu na řádném využívání nerostného bohatství, což vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 4 As 68/2008. Předmětný pozemek je součástí dobývacího prostoru, „je užíván“ navrhovatelem, lhostejno, zda přímo k těžbě nebo pouze k dopravě a vedení inženýrských sítí v souvislosti s těžbou. S ohledem na právní úpravu obsaženou v horním zákoně je dán veřejný zájem na tom, aby byl dovolatelce ustanoven opatrovník, „je-li její pozemek užíván“ navrhovatelem, obdobně jako by měl být ustanoven nájemci neznámého pobytu, aby vůči němu mohl pronajímatel uplatňovat práva. Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili. Dovolání není přípustné. Dovolací soud postupoval při posuzování dovolání vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Ke splnění předpokladů přípustnosti dovolání musí dovolatel uvést otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, a ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se odvolací soud při jejím řešení odchýlil, nebo uvést, že tato otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena nebyla, anebo poukázat na rozdílná rozhodnutí dovolacího soudu při řešení uvedené otázky, případně se domáhat, aby v dosavadní praxi dovolacího soudu již vyřešená právní otázka byla posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je tedy dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezen