22 Cdo 2934/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2934/2024-251 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně R. B., zastoupené Mgr. Filipem Nečasem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí 603/4, proti žalovaným 1) J. G. a 2) E. G., zastoupeným Mgr. Radkem Motzke, advokátem se sídlem v Kalech, Zahrada 6, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 11 C 24/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 4. 2024, č. j. 69 Co 10/2024-226, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 146 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce Mgr. Radka Motzke. Odůvodnění: 1. V souvislosti s žalobou o ochranu vlastnického práva týkající se imisí svodu dešťové vody se v řešené věci dovolací soud zabýval posouzením právní otázky zneužití práva a mimořádného vydržení. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Jeseníku (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 11 C 24/2022-183, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se svádění vody na pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I). Také rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále rovněž „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, č. j. 69 Co 10/2024-226, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně částky, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným na nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a také právní otázky, která podle názoru žalobkyně nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena. Jde o následující právní otázky: 5. „Zda mohou obecné soudy přihlížet k údajnému mimořádnému vydržení práva, aniž by bylo vydržení práva účastníky řízení tvrzeno, přičemž podmínky vydržení nebyly v řízení vůbec zkoumány ani jejich naplnění nevyplývá z obsahu spisu.“ 6. Podle žalobkyně postupoval odvolací soud při řešení této právní otázky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1325/2020, neboť se zabýval otázkou mimořádného vydržení, aniž by žalovaní takovou námitku vznášeli, a aniž by vyplynula ze zjištěných skutečností či obsahu spisu. Současně žalobkyně namítá, že soud prvního stupně tím, že se otázkou vydržení zabýval, aniž by pro to byly splněny podmínky, „významně zasáhl do rovnosti zbraní“. Také tvrdí, že jí nebylo umožněno, aby se k otázce vydržení vyjádřila a doplnila skutková tvrzení, neboť jí k tomu nebyla soudem poskytnuta žádná lhůta. 7. „Zda lze zřídit výprosu i k úpravě vztahů týkajících se trvalého stavebního řešení.“ 8. Namítá, že odvolací soud tuto právní otázku vyřešil nesprávně, když uzavřel, že vzhledem k trvalému stavebnímu řešení okapů je výprosa vyloučena. Podle jejího názoru měly soudy dospět k závěru, že se o výprosu jedná. 9. „Zda k přerušení vydržecí doby poctivého držitele postačuje prosté upozornění vlastníka anebo zda je k tomu potřeba podání žaloby, jak dovozuje odvolací soud.“ 10. Žalobkyně tvrdí, že tato otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4547/2018, a že k narušení dobré víry žalovaných muselo dojít již dne 7. 10. 2018, neboť již tehdy žalované výslovně upozornila, že voda ze střechy jejich domu stéká na pozemek žalobkyně. 11. „Zda může představovat zneužití práva, a tedy zda může být důvodem pro zamítnutí jinak oprávněně podané žaloby, skutečnost, že by podaná žaloba sloužila k údajnému vylepšení pozice žalobkyně pro další jednání se žalovanými.“ 12. Žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1070/2021 a tvrdí, že v posuzované věci zneužití práva dovodit nelze. Závěry soudu prvního stupně, potažmo odvolacího soudu ohledně zneužití práva žalobkyní považuje za zcela nepřiměřené a vybočující z požadavků na spravedlivé řešení věci, nemající oporu ve spise. V souvislosti s posouzením otázky zneužití práva považuje žalobkyně rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný. 13. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc aby mu vrátil zpět k dalšímu řízení. 14. Žalovaní se k dovolání podrobně vyjádřili, rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné a navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, nebo jako nedůvodné zamítl. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 17. Dovolání není přípustné. 18. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se svádění dešťové vody na pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud zamítl podanou žalobu ze dvou důvodů. Prvním důvodem byl závěr o mimořádném vydržení práva žalovaných svádět vodu ze své střechy na pozemky žalobkyně. Druhým důvodem byl závěr o zjevném zneužití práva. K zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva: 19. Pro rozhodnutí ve věci byly podstatné tyto závěry nalézacích soudů: 20. Historicky tvořily domy žalobkyně a žalovaných jeden dům. V roce 1975 byl původní dům rozdělen na dva samostatné domy. Současně došlo i k rozdělení pozemků tak, že nynější zahrada žalobkyně na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY přímo přiléhá z jedné strany k domu žalovaných a dále sousedí se zahradou žalovaných. Po rozdělení původního domu byly k oběma nově vzniklým domům vybudovány přístavby. Nemovitosti vždy patřily rodině žalobkyně, a to až do roku 2016, kdy se vlastníky jednoho z domů stali žalovaní. Dešťová voda z okapů umístěných na domě žalovaných je dlouhodobě sváděna na pozemky žalobkyně. Ohledně stáří okapů na domě žalovaných bylo zjištěno, že jimi byl opatřen již původní dům před jeho rozdělením v roce 1975 a také přístavba, která vznikla v 70. letech 20. století, i to, že se na nich okapy a svody nacházejí stále ve stejném stavu. Od doby, kdy žalovaní získali dům do svého vlastnictví, se s žalobkyní snažili řešit množství desítky let trvajících problémů spojených s rozdělením domu a zamýšlenou rekonstrukcí. Pro jejich úspěšné vyřešení se účastníci řízení obrátili na mediátora. V době, kdy probíhala jednání s mediátorem, se žalobkyně ohledně imisí stékání vody na její pozemek obrátila na soud. 21. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval výkon práva žalobkyně za zjevné zneužití práva, neboť se podle jeho názoru snažila toliko o vylepšení své pozice při dalším vyjednávání s žalovanými. Uvedl, že skutečným záměrem zahájeného soudního řízení nebyla snaha žalobkyně domoci se skutečné ochrany svého práva, do kterého je sice formálně zasaženo, avšak aniž by došlo „k jakékoliv újmě na straně žalobkyně“, nýbrž snaha využít soudní řízení jako prostředek k vyjednávání o rekonstrukci domu. 22. Dovolatelka vymezila právní otázku „zda může představovat zneužití práva, a tedy zda může být důvodem pro zamítnutí jinak oprávněně podané žaloby skutečnost, že by podaná žaloba sloužila k údajnému vylepšení pozice žalobkyně pro další jednání se žalovanými.“ Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1070/2021, a tvrdí, že v posuzované věci zneužití práva dovodit nelze, a že se odvolací soud při řešení