22 Cdo 3044/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3044/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:22 Cdo 3044/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.3044.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Mimořádné vydržení (o. z.) Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 1091 odst. 2 o. z. § 1095 o. z. § 3066 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3044/2025-294 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. D., b) T. K. D., obou zastoupených JUDr. Ditou Vávrovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Nad Celnicí 388, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Renatou Dobývalovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 69, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 168/2024, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2025, č. j. 26 Co 90/2025-216, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2025, č. j. 26 Co 90/2025-216, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 6 C 168/2024-169, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou v režimu společného jmění manželů („SJM“) vlastníky pozemku parc. č. XY zapsaného pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a vymezeného Protokolem o vytyčení pozemku body 307-3180, 1k., 307-3170, 307-3165, 307-3184, 307-3220 – dále „předmětný pozemek“ (výrok I), a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 32 912 Kč (výrok II). 2. Žalobci se v řízení proti žalovanému domáhali určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, k němuž měli nabýt vlastnické právo (v režimu společného jmění manželů) vydržením. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci se mohli chopit držby předmětného pozemku, jenž nejméně ode dne 14. 3. 2007 zasahoval do hranic dílů půdního bloku č. 600-1010 0203/11 vedeného ve prospěch žalobce a), nejdříve v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 12. 10. 2004, na jejímž základě žalobci nabyli do společného jmění manželů pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalobci nenabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě řádného vydržení v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“) a ani v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“). Pro řádné vydržení totiž nebyla splněna podmínka dobré víry a řádné držby žalobců, neboť s ohledem na obsah kupní smlouvy ze dne 12. 10. 2004 a existenci nejasných hranic pozemků v dotčené oblasti žalobci mohli a měli mít pochybnosti o tom, zda jim náleží vlastnické právo k předmětnému pozemku. Dále dospěl k závěru, že žalobci nenabyli předmětný pozemek ani na základě mimořádného vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 o. z. Uvedl, že mimořádnému vydržení v dané věci brání nepoctivý úmysl žalobců založený tím, že jejich držba nebyla poctivá ve smyslu ustanovení § 992 odst. 1 o. z. Přinejmenším od počátku roku 2023, kdy žalovaný, evidovaný v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného pozemku, tento pozemek propachtoval D. T., totiž začaly vznikat mezi žalobcem a) a pachtýřem D. T. konflikty stran užívání předmětného pozemku. Dvacetiletá vydržecí doba přitom úspěšně završena nebyla, jelikož ta měla trvat nejméně od 12. 10. 2004 do 12. 10. 2024. 3. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, č. j. 26 Co 90/2025-216, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobců nahradit společně a nerozdílně žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 23 812,80 Kč (výrok II). 4. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobci nemohli předmětný pozemek řádně vydržet dle ustanovení § 1089 odst. 1 o. z., neboť neprokázali existenci právního titulu, který mohl u žalobců vyvolat důvodné přesvědčení, že jim pozemek náleží. Podotkl rovněž, že k řádnému vydržení předmětného pozemku žalobci nedošlo ani v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., jelikož zákonem vyžadovaná vydržecí doba deseti let v době účinnosti uvedeného zákona neuplynula, váže-li se její konec ke dni 12. 10. 2014. Se soudem prvního stupně pak odvolací soud učinil shodný závěr i v tom směru, že nebyly splněny podmínky ani pro mimořádné vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 o. z. Odvolací soud shledal, že pokud byla podána žaloba držitelem a knihovní vlastník podal v průběhu zákonné vydržecí doby písemné vyjádření k žalobě, v němž rozporoval žalobní tvrzení a držbu žalobců a jež bylo žalobcům doručeno ještě před uplynutím zákonné dvacetileté vydržecí doby, bylo by příliš formalistické požadovat po žalovaném (za účelem přetržení běhu vydržecí doby) podání samostatné žaloby napadající držbu žalobců či tvrdící jejich nepoctivý úmysl při jejím nabytí. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“); tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v řízení o určení vlastnického práva držitele má podání písemného vyjádření knihovního vlastníka, jímž uplatňuje procesní obranu proti žalobě držitele, účinky přetržení běhu vydržecí doby dle ustanovení § 1095 o. z., bylo-li toto vyjádření protistraně doručeno ještě před jejím uplynutím. Mají totiž za to, že k přetržení vydržecí doby potřebné pro mimořádné vydržení vlastnického práva k pozemku může dojít pouze v důsledku podání žaloby knihovního vlastníka, kterou se domáhá ochrany svého vlastnického práva. Odvolacímu soudu tak vytýkají nesprávnou interpretaci a aplikaci ustanovení § 995 o. z. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobců označil rozsudek odvolacího soudu za věcně správný a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců zamítl. III. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelů advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobců přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobců je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda se uplatní ustanovení § 995 věta první o. z. ohledně účinků podání a doručení žaloby brojící proti držbě na trvání této držby i tehdy, pokud taková žaloba zapsaným vlastníkem podána není, respektive zda zapsaný vlastník plynutí vydržecí doby zamezí podáním vyjádření k žalobě držitele na určení jeho vlastnického práva. Při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání 10. V rozsahu, v němž Nejvyšší soud shledal dovolání žalobců přípustným, nelze mu rovněž upřít opodstatněnost. 11. Dovolacímu přezkumu nepodléhá skutkový s