22 Cdo 3240/2023 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3240/2023-903 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO: 00006947, proti žalované AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 6, Slunná 547/25, IČO: 49241699, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení 2 080 447 226,12 Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 445/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 30 Co 401/2022-805, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 080 447 226,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně % od 1. 9. 2014 do zaplacení (výrok I). V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení za dobu od 30. 8. 2014 do 31. 8. 2014, žalobu zamítl (výrok II), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III), nákladech řízení státu (výrok IV) a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok V). 2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I, III, IV a V potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. K dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1297/2019, dovolání odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). Následně podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 2516/19. 4. Dne 6. 3. 2019 podala žalobkyně (dále též „oprávněná“) návrh na nařízení exekuce pro vymožení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do 12. 12. 2018 ve výši 717 164 357,98 s tím, že jistinu dluhu žalovaná (dále též „povinná“) uhradila. 5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, a usnesením ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a na částečné zastavení exekuce. 6. K odvolání povinné odvolací soud usnesením ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co 384, 385/2019-310, potvrdil obě napadená usnesení soudu prvního stupně. 7. K dovolání povinné Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2871/2020, usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co 384, 385/2019-310, změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, a usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, se mění tak, že se exekuce zastavuje (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že v případě, v němž má být postižen majetek z více podílových fondů, je nezbytné, aby již ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno, majetek jakých podílových fondů má být postižen a v jakém rozsahu. Jestliže výrok exekučního titulu uvedené náležitosti neobsahuje, nelze jej vykonat. Dále uzavřel, že je-li vymáhán dluh, který vznikl v souvislosti s obhospodařováním podílových fondů, musí být vedle dluhu z majetku v podílových fondech uhrazena i případná sankce, tj. úrok z prodlení či smluvní pokuta, která byla za porušení povinnosti podle soukromého práva uložena. 8. Žalobkyně podala dne 6. 8. 2021 u soudu prvního stupně žalobu pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se žalobou pro zmatečnost domáhala zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do zaplacení. 9. Žalovaná podala dne 8. 10. 2021 u soudu prvního stupně žalobu pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Žalovaná se žalobou pro zmatečnost domáhala zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, v plném rozsahu. 10. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 10. 2022, č. j. 8 C 445/2014-782, rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, se zrušují. 11. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že je dán důvod zmatečnosti ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť povinnosti uložené rozsudkem ve věci samé nelze materiálně vykonat. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je nerozhodné, zda výkon rozhodnutí byl podán pouze do příslušenství pohledávky, přičemž jistina dluhu byla již uhrazena. 12. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 8. 2. 2023, č. j. 30 Co 401/2022-805, rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně se v rozsahu, ve kterém byl zrušen rozsudek odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do zaplacení, dále ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 300 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč a ohledně povinnosti žalované zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 374 Kč, potvrzuje; jinak jej změnil tak, že se žaloba žalované pro zmatečnost ve zbývajícím rozsahu zamítá. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně předestřel, že žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze prolomit princip nezměnitelnosti pravomocných rozhodnutí a tím narušit právní jistotu účastníků původního řízení. V tomto ohledu konstatoval, že právní jistota účastníků nesmí být narušována nad nezbytnou míru a rozsah průlomu do právní moci by měl být co nejmenší. Soud prvního stupně podle jeho názoru nedocenil, že ve vztahu k jistině je materiální nevykonatelnost rozsudku bezpředmětná, neboť nárok žalobkyně na zaplacení jistiny zanikl zaplacením ze strany žalované. Uzavřel proto, že povinnost týkající se samotné jistiny, která byla napadenými rozhodnutími žalované uložena, již byla (dobrovolně) splněna, a s ohledem na právní jistotu účastníků tak není žádoucí v tomto rozsahu pravomocná rozhodnutí rušit. Soud prvního stupně podle jeho názoru vyložil § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. extenzivně, a tedy nesprávně. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, přičemž uvedla, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Předkládá přitom následující otázku: „Je-li nařízen výkon rozhodnutí pro vymožení části povinnosti uložené částí jednoho výroku exekučního titulu (jen pro příslušenství), který je následně zastaven z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, je dán důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (a tedy i důvod pro zrušení daného výroku exekučního titulu) ve vztahu k celému výroku, nebo je tento důvod dán pouze ve vztahu k té části daného výroku exekučního titulu (k té části jedním stejným výrokem uložené povinnosti), pro jejíž vymožení byl nařízen následně zastavený výkon rozhodnutí (a není tedy dán ve vztahu k té části povinnosti uložené stejným výrokem, ohledně které výkon rozhodnutí neprobíhal a která byla uhrazena)?“ K tomu podotýká, že ze znění § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nelze dovodit, že materiálně nevykonatelný exekuční titul lze napadnout výlučně v rozsahu, v jakém byla podle tohoto exekučního titulu vedena, resp. zastavena, exekuce či výkon rozhodnutí. Právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu je nutně nesprávné, neboť by vedlo ke zcela absurdním výsledkům. Důsledkem právního posouzení věci odvolacím soudem je pak skutečnost, že budou existovat jiná rozhodnutí o jistině a příslušenství. Odklizení materiálně nevykonatelného exekučního titulu je žádoucí a nemůže být na újmu právní jistotě účastníků řízení. 14. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 26. 6. 2023, v němž navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Oproti dovolatelce namítá, že zrušením rozsudků v celém rozsahu by došlo k závažnému zásahu do právní jistoty účastníků. Ve vztahu k jistině by pak byla žalobkyně nucena vzít žalobu částečně zpět, neboť nebude možné již zaplacenou jistinu novým rozsudkem přiznat. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnu