22 Cdo 3287/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3287/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2008 Spisová značka:22 Cdo 3287/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3287.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 151p odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3287/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně Ú. v. Ž., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) J. K., a 2) M. K., zastoupeným advokátkou, o omezení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 52/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, č. j. 30 Co 610/2006-145, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.617,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Benešově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. května 2006, č. j. 11 C 52/2005-121, zamítl žalobu „na omezení věcného břemene, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy žalovaných jakožto vlastníků pozemků zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro S. k., pracoviště B., na LV č. 218, pro obec a k. ú. H., a na LV č. 264, pro obec a k. ú. H., které bylo zřízeno smlouvou č. 1/01/03/8 ze dne 7. července 2003 a jehož vklad byl povolen Katastrálním úřadem v B. pod č. j. V 2673/2003-201 ze dne 13. 8. 2003, s právními účinky dnem 16. 7. 2003, v části týkající se práva chůze a jízdy žalovaných přes pozemek parc. č. 951/2, k. ú. H. za účelem přístupu na pozemek parc. č. 892/25, k. ú. H., s tím, že žalovaní nemají nárok na náhradu za omezení věcného břemene“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně smlouvou ze 7. 7. 2003 (číslo smlouvy 1/01/03/8) zřídila mimo jiné ve prospěch žalovaných věcné právo chůze a jízdy přes oplocený a uzamčený pozemek žalobkyně parc. č. 951/2, na němž se nachází areál Ú. v. Ž. Od obou vstupů obdrželi žalovaní klíče. Recipročně účastníci uzavřeli téhož dne další smlouvu o zřízení věcného břemene (číslo smlouvy 1/03/kul) umožňující právo chůze a jízdy žalobkyni přes pozemky žalovaných. Uvedeným smlouvám předcházela nájemní smlouva ze 14. 11. 2001 a následná dohoda, které upravují právo chůze a jízdy účastníků vzájemně přes jejich pozemky. Tato smlouva mimo jiné opravňovala žalované k průchodu přes pozemek žalobkyně parc. č. 951/2, tj. přes areál Ú. v. Ž. Soud dále zjistil, že první žalovaný hospodaří jako soukromý zemědělec od roku 1996. Žalovaní mají ke svým pozemkům dvojí možnost přístupu. Jednak přes areál žalobkyně udržovanou cestou v délce asi 500 m od veřejné komunikace, jednak přes korunu usazovací hráze R., která je výrazně delší, není dostatečně udržovaná a je třeba brát ohled i na to, že hráz nesmí být příliš zatěžovaná. Na pozemcích žalobkyně se nacházejí dočasné stavby bývalého zařízení staveniště pro tzv. III. A stavbu v. z. Ž., které měly být po dokončení stavby vodovodu odstraněny a půda po rekultivaci vrácena původnímu zemědělskému účelu. Tyto stavby žalovaní koupili od M., a. s. a užívají je jako garáž pro stroje a jako sklad zemědělských plodin a v budoucnu je hodlají použít pro své další podnikatelské záměry. O žádosti žalovaných o povolení změny užívání dočasných staveb zatím nebylo příslušnými správními úřady pravomocně rozhodnuto. Na žádost P. v. s., a. s., bylo vypracováno F. S. C. B. p., a. s., v roce 2004 tzv. „Posouzení vlivů existujícího věcného břemene s manžely K. na bezpečnost objektu Ú. v. Ž.“ i s ohledem na jimi chystaný podnikatelský záměr, ze kterého soud zjistil, že areál Ú. v. Ž. je objektem, jemuž je třeba věnovat zvýšenou pozornost z hlediska bezpečnosti. Jedná se o zdroj pitné vody pro velké množství obyvatel. Existence věcného břemene zvyšuje rizika z pohledu bezpečnosti areálu a zvláště problematické se jeví plánované užívání stavby na pozemku žalovaných parc. č. 892/25 jako skladu hutního materiálu. Soud prvního stupně konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro omezení věcného břemene ve smyslu § 151p odst. 3 občanského zákoníku („ObčZ) požadované v žalobě, neboť od vzniku věcného břemene nedošlo k takovým změnám, které by způsobily hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněných (žalovaných). Smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavřena již po teroristických útocích v USA, tedy v době zvýšených bezpečnostních opatření. Ze strany oprávněných od roku 2001, kdy přes pozemek žalobkyně chodí a jezdí a drží od něj klíče, nikdy nedošlo k porušení povinnosti zavírat brány, ani k jiným nedostatkům. Ani tehdy, bude-li nutné zpřísnit bezpečnostní opatření k ochraně areálu, nebude podle materiálů předložených žalobcem důvod k omezení věcného břemene, neboť bezpečnostní opatření lze realizovat i za trvání věcného břemene. Soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně podala návrh na omezení věcného břemene již po necelých dvou letech od uzavření smlouvy a za neméně důležitou považoval i tu skutečnost, že žalovaní recipročně zatížili své pozemky věcným břemenem ve prospěch žalobce. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. ledna 2007, č. j. 30 Co 610/2006-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci se ztotožnil. Konstatoval, že žalobkyně po dvou letech od zřízení věcného břemene, aniž by došlo ze strany žalovaných k porušení podmínek domluvených při zřízení věcného břemene, podala žalobu na omezení části věcného břemene ve vztahu k pozemku parc. č. 951/2, přičemž podstatnou změnu poměrů spatřovala ve změněné mezinárodní situaci a ve skutečnosti, že se Česká republika stala dnem 1. 5. 2005 členskou zemí Evropské unie („EU“) a vztahuje se na ni legislativa tohoto společenství. K argumentaci žalobkyně dokumentem nazvaným „Ochrana kritické infrastruktury při boji proti terorismu“, který byl ve formě sdělení vydán Komisí EU 21. 10. 2004 a závazným stanoviskem Výboru regionů EU vydaným 12. 10. 2005, z nichž žalobkyně dovozovala, že v žádné z členských zemí EU není možné, aby objektem, kterého se týká program ochrany kritických infrastruktur, mohly procházet nebo projíždět nepovolané osoby, odvolací soud konstatoval, že uvedené dokumenty mají pouze obecný charakter a že věcné břemeno bylo zřízeno již v době zhoršené bezpečnostní situace ve světě a dá se tedy předpokládat, že v té době již byla přijata zpřísněná bezpečnostní opatření k ochraně Ú. v. Ž. Přihlédl i k tomu, že žalovaní jsou v případě potřeby ochotni se podrobit i bezpečnostní prověrce. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2, písm. b) OSŘ. Argumentuje tím, že dva roky po zřízení věcného břemene došlo ke vstupu České republiky do Evropské unie, která svými dokumenty zařadila Ú. v. Ž. do seznamu evropsky významných vodních děl s nejvyšším možným strategickým stupněm ochrany, včetně zamezení vstupu osob, které neprošly zvláštní prověrkou a nepracují v tomto zařízení. Domnívá se, že kontrola čistoty a bezpečnosti jedné z největších evropských úpraven vod orgány EU ji zavazuje k tomu, aby dodržela bezezbytku všechna doporučení a dokumenty vydané těmito orgány a to i v návaznosti na dokumenty vydané k ochraně těchto strategických děl orgány NATO. Má zato, že v judikatuře Nejvyššího soudu z hlediska přípustnosti dovolání dosud nebyla řešena otázka „zařazení některého z tuzemských zařízení do tzv. evropské kritické infrastruktury a z ní plynoucí povinnosti odpovídajícím způsobem ji zabezpečit ve vztahu k předcházející smlouvě o zřízení věcného břemene a jeho další existence či rozsahu“. Odvolací soud si nesprávně vyložil § 151p ObčZ, když nepřihlédl k výkladu uvedeného ustanovení v judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, ve které se podává, že právo odpovídající věcnému břemeni musí být vykonáváno takovým způsobem, aby vlastník pozemku zatíženého věcným břemenem byl výkonem tohoto práva zatěžován co nejméně a aby toto právo nebylo svémocně rozšiřováno. Vytýká soudu, že nespatřoval změnu poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, v tom, že dva roky po uzavření smlouvy došlo ke vstupu České republiky do Evropské unie a z