22 Cdo 59/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 59/2025-713 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně R. Č., zastoupené JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388, proti žalovaným 1) J. Č. a 2) A. Č., zastoupeným Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 125/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2024, č. j. 25 Co 98/2024-684, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 15 C 125/2020-641, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že budova č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, zapsaná na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. XY ve prospěch žalovaného 1) (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o nákladech řízení vůči státu (výrok III). 2. Vyšel ze zjištění, že dům č. p. XY a pozemek parc. č. st. XY, na němž tento dům stojí, nabyl žalovaný 1) do výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003 od svých rodičů (v té době ještě existoval dům č.p. XY jako samostatná věc v právním smyslu). Manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo uzavřeno 21. 1. 2001. V letech 2004–2005, ještě za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1), proběhla rekonstrukce domu. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 převedl žalovaný 1) na žalovanou 2) pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY. Žalobkyně tvrdila, že dům č. p. XY přestal v průběhu jeho rekonstrukce prováděné v letech 2004–2005 existovat jako věc v právním smyslu a na jeho místě vznikla nová budova jako nová samostatná věc, která je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a není zatížena právem věcného břemene. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že původní stavba domu při její rekonstrukci nezanikla a nedošlo ke vzniku stavby nové; i po rekonstrukci šlo stále o tu samou věc, která byla žalovanému 1) darována do jeho výlučného vlastnictví. 4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 25 Co 98/2024-684, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že určil, že budova č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, zapsaná na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. XY ve prospěch žalovaného 1) (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím a o nákladech řízení vůči státu (výroky II až IV). 5. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování uzavřel, že přestavbou domu došlo k zániku původní stavby domu a vzniku nové věci v právním smyslu. II. Dovolání žalovaných 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení okamžiku zániku původní stavby a vzniku stavby nové. Odkazují na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, a ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2339/2021, a namítají, že pro posouzení zániku stavby původní je významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci obvodových zdí je nepochybné, že stavba zanikla, při částečném zbourání zdí je nutno posoudit míru zásahů. To odvolací soud neučinil, když nezohlednil, že 1/3 domu zůstala zachovaná, a že u této zachované části nedošlo ani k odstranění stropu. Rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že při rekonstrukci došlo k zániku domu, není podle dovolatelů správné. Zachovalá část domu byla dostatečně způsobilá k tomu, aby udržela původní identitu budovy; „byla nadále schopna plnit svoji faktickou funkci domu“. 7. Dovolatelé dále vymezují právní otázku, která (dle jejich přesvědčení) dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Je jí otázka týkající se úmyslu stavebníka, konkrétně zda stavebník chtěl svojí činností způsobit zánik (úplnou demolici) stavby či jí pouze rekonstruovat. Podle dovolatelů by se měl soud při řešení právní otázky, zda došlo k zániku stavby při částečné demolici obvodového zdiva, zabývat i tím, jaký byl úmysl, resp. vůle stavebníka před zahájením stavebních zásahů. V posuzované věci neměl žalovaný 1) v úmyslu provedení kompletní demolice stavby, nýbrž její pouhou rekonstrukci a až v průběhu stavby bohužel zjistil, že zásahy do nemovitosti budou mnohem větší, než původně předpokládal. Jelikož odvolací soud k úmyslu žalovaného 1), že chtěl stavbu pouze rekonstruovat, nepřihlédl, zatížil řízení vadou. 8. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Dovoláním je napaden závěr odvolacího soudu ohledně zániku původní stavby a vzniku stavby jako nové věci s tím, že podle dovolatele posoudil odvolací soud označenou právní otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Tento předpoklad přípustnosti dovolání není dán, neboť odvolací soud postupoval při řešení uvedené otázky v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Nejvyšší soud považuje za významné shrnout závěry relevantní judikatury, jde-li o řešení (dovoláním zpochybněné) otázky vzniku, popřípadě zániku stavby jako věci. S ohledem na to, že k rekonstrukci stavby, resp. její přestavbě, mělo dojít před 1. 1. 2014, aplikoval dovolací soud na označenou právní otázku judikaturu vztahující se k právní úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). 14. V usnesení ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011, (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007). K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací tak ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tom