22 Cdo 71/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 71/2025-988 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. J., zastoupené JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388, proti žalovanému P. K., zastoupenému Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 58/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2024, č. j. 19 Co 59/2024-962, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 20 860 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Dagmar Kláskové. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 8 C 58/2016-883, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 9. 2023, č. j. 8 C 58/2016-912, přikázal žalovanému dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 159 778 Kč u Raiffeisenbak a.s., čerpaný prostřednictvím kreditní karty a dluh z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a. s. ve výši 46 895 Kč (výrok I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do 6 měsíců od právní moci rozsudku na vypořádacím podílu 1 111 471 Kč (výrok II), žalobu zamítl v části týkající se vypořádání zděného přepadového bazénu a práv a povinností, které specifikoval ve výroku III, a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VI). 2. Krajský soud v v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 19 Co 59/2024-962, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III, vyjma zamítnutí žaloby ohledně dluhu z titulu smlouvy o půjčce u společnosti Home Credit, a.s., uzavřené 19. 5. 2014 (výrok I rozsudku odvolacího soudu), výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 1 433 436 Kč, a to část ve výši 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a 433 436 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné odvolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. Odvolacímu soudu vytýká, že se při posouzení otázky valorizace vnosů odchýlil od aktuální judikatury nastolené nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/24. Do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně byla dle soudu prvního stupně během manželství vynaložena částka 2 537 142 Kč, tuto částku však soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1541/2021 a 22 Cdo 1172/2022 nevalorizoval. Odvolací soud dospěl k závěru, že zhodnocení nemovitosti žalobkyně za trvání manželství činilo 2 549 382 Kč (v cenách z roku 1995), důvody pro valorizaci však neshledal, odkázal přitom na rozhodovací praxi dovolacího soudu vyjádřenou ve stejných rozhodnutích, na která odkazoval soud prvního stupně. Závěr, že k valorizaci vnosu lze přistoupit, pouze pokud se na valorizaci účastníci dohodli, však po vydání nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 23/24 nemůže obstát. 5. Právní otázku, zda lze vypořádat závazky přijaté za manželství jen jedním z manželů, pokud tyto závazky sloužily k uspokojování potřeb společné domácnosti i k hrazení závazků právnických osob, ve kterých podíly vlastní oba manželé, a to za situace, kdy žádný z manželů nemá zájem vypořádat majetek již zaniklých právnických osob ani majetkové hodnoty náležející do podnikání obou manželů, považuje za otázku, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Má za to, že pokud si bral půjčky a úvěry na podnikání své, své manželky a obou rodinných firem a žalobkyně o existenci těchto úvěrů musela vědět, jde i bez podpisů žalobkyně na smlouvách o půjčce a o úvěru o společný závazek náležející do SJM. 6. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek ve výrocích I a II zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl. Má za to, že otázka vypořádání závazků vzniklých z podnikatelské činnosti není otázkou „zásadního právního významu“, neboť žalobkyně vzala žalobu v části týkající se vypořádání obchodních podílů ve společnostech XY a XY podniku žalovaného i dalších položek se souhlasem žalovaného zpět. Na vypořádání dílčích závazků souvisejících s podnikáním proto žalovaný nemohl trvat. Rekonstrukce nemovitosti probíhala před téměř 30 lety a s ohledem na faktickou životnost použitých materiálů a rovněž s ohledem na prokázané vědomé poškozování věcí žalobkyně žalovaným, nelze o zhodnocení nemovitosti uvažovat. Žalovaný navíc v nemovitosti po její rekonstrukci řadu let žil, nemovitost byla užívána v rámci rodinné domácnosti. V daném případě by s ohledem na zjištěné okolnosti přicházela v úvahu spíše redukce vnosu. 8. Dovolání není přípustné. 9. Podle § 237 zákona o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Dovolatel namítá, že odvolací soud vyřešil otázku vnosu v rozporu s nálezem Ústavního stupně ze dne 11. 9. 2024, Pl. ÚS 23/24 (dostupným na nalus.usoud.cz), neboť odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které přichází valorizace vnosu v úvahu, jen pokud se tak manželé dohodli, a která byla citovaným nálezem pléna překonána. Rozhodnutí odvolacího soudu však není na řešení otázky, zda lze k valorizaci vnosu přistoupit, jen pokud se na valorizaci účastníci dohodli, založeno. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který důvody pro valorizaci neshledal, neboť k rekonstrukci došlo již v roce 1995, účastníci užívali nemovitost žalobkyně společně až do listopadu 2014, poté až do vyklizení užíval dům žalovaný a na konci manželství byl dům ve velmi neutěšeném stavu, a to jak pod vlivem jednání žalovaného (který např. sám uvedl, že umístil na plovoucí podlahu obývacího pokoje vířivku, ve které se koupaly děti a kterou „občůrávali“ kolem pobíhající psi), tak i vlivem kvality provedených stavebních prací a plynutím času, kdy stavební práce a použité materiály byly na hranici své životnosti. 12. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky možnosti vypořádání závazků převzatých za trvání manželství jen jedním z manželů, pokud tyto závazky sloužily k uspokojování potřeb společné domácnosti i k hrazení závazků právnických osob, ve kterých podíly vlastní oba manželé, a to za situace, kdy žádný z manželů nemá zájem vypořádat majetek již zaniklých právnických osob ani majetkové hodnoty náležející do podnikání obou manželů. 13. Odvolací soud se ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně, že závazky převzaté za trvání manželství žalovaným (půjčky od fyzických osob ve výši 800 000 Kč a 380 000 Kč) byly součástí podniku (závodu) žalovaného – osoby samostatně výdělečně činné. Odkázal přitom na body 83 a 90 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. V nich soud prvního stupně k těmto závazkům uvedl, že šlo o závazky, které žalovaný uzavřel za účelem financování svého podnikání (bod 83) a že závod manžela je věcí hromadnou, jednotlivé složky proto nelze vypořádat odděleně. Závod se vypořádává přikázáním do vlastnictví toho z manželů, které je držitelem živnostenského oprávnění. Obchodní podíly účastníků ani podnik žalovaného nejsou předmětem vypořádání, neboť žalobkyně vzala v této části žalobu se souhlasem žalovaného zpět a řízení bylo v odpovídající části zastaveno. Dodal, že i kdyby po částečném zastavení řízení posoudil podání žalovaného jako nový návrh na vypořádání podniku žalovaného, nebylo by podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) možné podnik – závod žalovaného jako osoby samostatně výdělečně činné vypořádat, ne