22 Nd 111/2026 — Nejvyšší soud

22 Nd 111/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2026 Spisová značka:22 Nd 111/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.ND.111.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Dotčené předpisy:§ 14 odst. 1 o. s. ř. § 15a o. s. ř. § 16 odst. 1 alinea první o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Nd 111/2026-844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně K.M. spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, IČO 63990865, zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Taschnerovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Slapská 131, proti žalovaným 1) A. M., 2) V. B., o zaplacení 18 024 790 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 27/2010, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vznesené žalovaným 2) a o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci, takto: I. Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena Filingerová, Mgr. Kateřina Černá a Mgr. Šárka Hájková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 86/2025. II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 86/2025 se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 71 Cm 27/2010-770, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení částky 18 024 790 Kč s příslušenstvím, a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Odvolání má být projednáno a ve věci rozhodnuto Vrchním soudem v Praze, u nějž je vedena pod sp. zn. 12 Cmo 86/2025; věc má být projednána a rozhodnuta v senátě podle platného rozvrhu práce, a sice ve složení Mgr. Milena Filingerová, předsedkyně senátu, a soudkyně Mgr. Kateřina Černá a Mgr. Šárka Hájková. 2. V průběhu odvolacího řízení žalovaný 2) vznesl námitku podjatosti jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze a dále „všech soudců Vrchního soudu v Praze“. Uvedenou námitku odůvodnil ohledem na opakované poškozování žalovaných u Vrchního soudu v Praze a rovněž pochybnostmi o postupu soudu a jeho nestrannosti ve vztahu k žalovaným. Vytýkal přitom soudu jako nepřijatelný postup spočívající v tom, že včas nebyl informován, shodně jako žalovaný 1), o odročení jednání odvolacího soudu, jež bylo nařízeno na 13. 1. 2026 v 10.00 hod., a žalovaný 2) se k němu osobně dostavil. Přitom se jednalo o den, kdy bylo meteorology hlášeno kalamitní počasí (námraza, náledí) a žalovaný 2) vážil cestu k soudu zcela zbytečně. Informaci o odročení jednání dostal v budově soudu až s půlhodinovým zpožděním a vyrozumění o odročení jednání mu bylo do datové schránky doručeno téhož dne až v 17.11 hod. Pochybnosti o nestrannosti soudců Vrchního soudu v Praze dále žalovaný 2) odůvodnil dřívějším postupem jiného senátu odvolacího soudu, který nařízené jednání odročil 24 hodin před jeho konáním, aby následně dříve vydaný rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, č. j. 71 Cm 27/2010-565) po uplynutí jednoho roku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena Filingerová, Mgr. Kateřina Černá a Mgr. Šárka Hájková, které jsou členkami senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze příslušného podle rozvrhu práce rozhodovat danou věc, ve vyjádření shodně uvedly, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení a ani k zástupkyni žalobkyně a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jejich vyloučení z projednání dané věci. Soudkyně Mgr. Šárka Hájková dále doplnila, že jednání u odvolacího soudu nařízené na 13. 1. 2026 bylo odročeno z důvodu nepříznivé klimatické situace předpovídané na uvedený den. O odročení jednání nemohl být žalovaný 2) včas informován jinak než prostřednictvím doručení do datové schránky, neboť jiný kontakt na sebe neuvedl. Ve dnech 12. 1. až 14. 1. 2026 přitom docházelo k výpadkům sítě, a tedy i nefunkčnosti datových služeb, kteroužto situaci nebylo možné ze strany soudu ovlivnit. 4. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. 5. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Poměr k věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013 – označená usnesení, stejně jako dále uvedená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). 7. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, jež je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009). 8. Z argumentů žalovaného 2), jimiž odůvodnil námitku podjatosti vůči výše uvedeným soudkyním Vrchního soudu v Praze, nelze usuzovat na to, že by v projednávané věci byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když nenastínil existenci okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterákoliv z nich k věci, k účastníkům řízení či zástupkyni žalobkyně poměr bránící nezaujatému rozhodování. Důvodem k vyloučení soudce přitom dále nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Ostatně předestřený důvod, v němž žalovaný 2) shledal důvod pro vyslovení pochybností o nepodjatosti jmenovaných soudkyň, nelze ani postupem v řízení o projednávané věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. považovat, neboť se nijak nepříznivě nedotkl procesních práv, jež zákon účastníku řízení přiznává, ale představoval toliko administrativní či organizační opatření, respektive nedopatření, jehož příčinu ovšem v osobách členek senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze rozhodně nelze spatřovat. 9. Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení § 16 odst. 1 věta první o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti shledal neopodstatněnou. 10. Pro úplnost se jeví vhodným dodat, že požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). 11. Nelze tudíž paušálně rozhodnout o podjatosti všech soudců daného soudu tehdy, neodůvodní-li účastník námitku podjatosti vůči všem konkrétním soudcům tak, aby závěr o jejich podjatosti či nedostatku nestrannosti vyslovený nadřízeným soudem mohl vést k postupu dle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř., tj. k přikázání věci jinému soudu proto, že žádný ze soudců daného soudu nemůže věc projednat a rozho