23 Cdo 116/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 116/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2017 Spisová značka:23 Cdo 116/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.116.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Průmyslový vzor Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 207/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 116/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Crocs, Inc., se sídlem v East Dry Creek Parkway 7477, Niwot, Colorado, Spojené státy americké, identifikační číslo osoby 19991208034, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Na Florenci 2116/15, proti žalované Mgr. Ivaně Rychnovské, se sídlem v Brně, Dobrovského 824/50, identifikační číslo osoby 71464514, jako insolvenční správkyni dlužnice HESSY s. r. o., se sídlem v Praze 1 - Staré Město, Vězeňská 912/6, identifikační číslo osoby 25379127, o určení padělků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 27/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2016, č. j. 3 Cmo 7/2014-274, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č. j. 21 Cm 27/2013-187, rozhodl tak, že se určuje, že dovozem zboží, a to 5 040 párů plastové obuvi, zadrženého rozhodnutím Celního úřadu pro Pardubický kraj dne 2. 5. 2013 pod č. j. 18483-3/2013-590000-21, byla porušena práva žalobkyně z průmyslového vlastnictví (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku). Soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že 5 040 párů plastové obuvi jsou padělky. Žalobkyně tvrdila, že je výrobcem obuvi specifického tvaru a specifických vlastností, z toho důvodu je vlastníkem mnoha průmyslových vzorů a ochranných známek; mimo jiné též průmyslových vzorů Společenství č. 543905-0001, 257001-0001 a 1097737-0002 a prostorové ochranné známky Společenství č. 6543516. Žalobkyně dále tvrdila, že celní úřad svým rozhodnutím zadržel v žalobě specifikované zboží, neboť je podezřelé, že porušuje práva žalobkyně plynoucí se shora uvedených průmyslových vzorů. Žádost žalobkyně o zničení zboží zjednodušeným postupem byla celním úřadem zamítnuta, žalobkyně se proto domáhala určení, že zadržené zboží porušuje její práva plynoucí z duševního vlastnictví. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná je vlastníkem zapsaného průmyslového vzoru Společenství, který je ztělesněn na jí prodávaných výrobcích, a dále že je vlastníkem ochranné známky č. zápisu 311718 a že obrazový prvek této ochranné známky užila k označení zadržených výrobků. Soud prvního stupně se zabýval především otázkou, zda zadržené zboží působí na informovaného uživatele shodným celkovým dojmem jako průmyslové vzory žalované (správně žalobkyně), kdy z databáze průmyslových vzorů Společenství vyplývá, že průmyslové vzory žalobkyně jsou prioritně starší než průmyslové vzory žalované. Soud prvního stupně zjistil, že zadržené zboží obou typů působí shodným celkovým dojmem jako průmyslové vzory žalobkyně č. 257001-0001 a č. 543905-0001 a dospěl tak k závěru, že dovozem uvedeného zboží byla porušena práva k průmyslovým vzorům ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyně se tedy právem v situaci, kterou předpokládá článek 13 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, domáhala požadovaného určení. K odvolání žalované (HESSY s. r. o.) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 5. 2016, č. j. 3 Cmo 7/2014-274, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně 3 240 párů plastové obuvi šarže B1102, zadržených rozhodnutím Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 2. 5. 2013, č. j. 18483-3/2013-590000-21, potvrzuje, jinak se mění tak, že žaloba o určení, že dovozem 1 800 párů plastové obuvi šarže 3811 zadržených rozhodnutím Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 2. 5. 2013, č. j. 18483-3/2013-590000-21, byla porušena práva žalobkyně z průmyslového vlastnictví, se zamítá. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co zjistil, že průmyslové vzory Společenství žalované č. 002098947-0001 a č. 002098947-0007 byly napadeny návrhem na prohlášení neplatnosti, přičemž první z těchto vzorů byl pravomocně prohlášen za neplatný, u druhého vzoru bylo ze strany žalované podáno odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí OHIM, usnesením odvolací řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí OHIM. Toto rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 5. 2015 pod sp. zn. R 336/2014-3, kdy jím bylo zamítnuto odvolání žalované. Odvolací soud proto následně rozhodl o tom, že se v řízení bude pokračovat. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že co se 3240 párů plastové obuvi šarže B1102 týče, jde o padělky, neboť zasahují do práv žalobkyně k průmyslovému vzoru č. 257001-0001. U zbývající části obuvi, tj. u 1800 párů plastové obuvi šarže 3811, ale oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že k zásahu do práv k průmyslovým vzorům nedošlo a toto zboží za padělek označit nelze. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně co do části výroku, kterou bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno, podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně se jedná o otázku, zda při posuzování zaměnitelnosti designu výrobku je třeba vycházet z pohledu informovaného uživatele, a zda v tomto ohledu je rozhodující celkový dojem, jakým výrobek na informovaného uživatele působí. Žalobkyně spatřuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. v závěru odvolacího soudu o tom, že výrobek žalované může u informovaného spotřebitele vyvolat odlišný celkový dojem od průmyslového vzoru žalobkyně. V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze na základě insolvenčního návrhu věřitele ze dne 27. 6. 2016 usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. MSPH 93 INS 15496/2016-A-19, zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 30. 11. 2016, v 13:53 hod., zjistil úpadek dlužnice - HESSY s. r. o., se sídlem v Praze 1, Vězeňská 912/6, identifikační číslo osoby 25379127, prohlásil na majetek dlužnice konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ivanu Rychnovskou, se sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno, provozovna Italská 834/34, Praha 2, identifikační číslo osoby 714 64 514. Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 2. 2017, č. j. 23 Cdo 116/2017-334, vyrozuměl účastníky o přerušení dovolacího řízení v této věci a o možnosti pokračovat v řízení. Jelikož insolvenční správkyně k výzvě soudu svým podáním dne 23. 2. 2017 učinila návrh ve smyslu ustanovení § 265 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), bylo v dovolacím řízení pokračováno. Insolvenční správkyně se stala účastníkem řízení (žalovanou) místo dlužnice. K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za neopodstatněné a navrhuje je zamítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdí