23 Cdo 2170/2021 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2170/2021-128 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a.s. se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, Chodov, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené JUDr. Robertem Nerudou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219/58, PSČ 190 00, zastoupené Mgr. Janou Pattynovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Perlová 371/5, PSČ 110 00, o zdržení se omezování hospodářské soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 29/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 3 Cmo 207/2020-109, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 3 Cmo 207/2020-109, a výrok II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 2 Cm 29/2020-82, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 2 Cm 29/2020-82, zamítl ve výroku II námitky žalované o nepravomoci civilního soudu k projednání věci a nedostatku věcné příslušnosti civilního soudu. 2. Rozhodl tak v řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zdržet se pokračování v konání výběrového řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů pro zajištění sítí elektronických komunikací v kmitočtových pásmech 700 MHz a 3400 – 3600 MHz vyhlášeného vyhlášením Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7. 8. 2020, č. j. ČTÚ-38 426/2020-613. Žalobkyně má za to, že realizací tohoto výběrového řízení dojde k neoprávněnému poskytnutí veřejné podpory způsobilé narušit hospodářskou soutěž, protože daná veřejná podpora nebyla v souladu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (ve znění Lisabonské smlouvy ze dne 13. 12. 2007 pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, vyhlášené pod č. 111/2009 Sb. m. s.) notifikována a schválena Evropskou komisí. 3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované dovoláním napadeným usnesením tento výrok usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že z právní úpravy pravidel hospodářské soutěže uvedených v čl. 101 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, vyplývá, že i orgány státní správy při výkonu státní správy mohou narušit hospodářskou soutěž, a to jednáním uvedeným v § 19a tohoto zákona, přičemž sem spadá i poskytnutí veřejné podpory. Omezení hospodářské soutěže se může tímto způsobem projevit i v soukromoprávním postavení dalších osob, jimž jsou proto v § 2988 o. z. poskytnuty prostředky právní ochrany jejich oprávněných zájmů dotčených takovým údajným protiprávním jednáním orgánu státní správy. Zákonodárce tímto způsobem poskytuje takovým osobám ochranu jejich soukromého práva, nikoliv veřejného subjektivního práva. Proto jsou ve věci příslušné jednat a rozhodovat civilní soudy. Ke shodnému závěru dospěl dle odvolacího soudu rovněž Nejvyšší soud v jeho usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1341/2012. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro posouzení otázky procesního práva, zda je dána pravomoc, resp. věcná příslušnost, civilních soudů k projednání žaloby na zdržení se nedovolené veřejné podpory udělené správním rozhodnutím, což je dle žalované otázka, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. 6. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalovaná v tom, že předmětné výběrové řízení je správním řízením podle § 21 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, a § 146 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též jen „s. ř.“). Soudní přezkum zákonnosti správních řízení a správních rozhodnutí vydaných v rámci správních řízení patří dle žalované do pravomoci správních soudů podle § 7 odst. 4 o. s. ř. a § 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“), a nikoli soudů civilních, neboť k projednání jiné věci než z poměrů soukromého práva musí být civilní soudy zmocněny zákonem podle § 7 odst. 3 o. s. ř., k čemuž v této věci nedošlo. V opačném případě by se mohl účastník správního řízení bránit u civilních soudů proti kterémukoliv rozhodnutí či úkonu správního orgánu, pokud by tvrdil, že takovým úkonem nebo rozhodnutím je zasaženo do jeho soukromého subjektivního práva. 7. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a v dotčeném rozsahu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). 13. Dovolací soud shledal dovolání přípustným pro řešení dovolatelkou vymezené otázky, jež je otázkou procesního práva, neboť tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 14. Dovolání je důvodné. 15. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv. 16. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 17. Podle § 7 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odst. 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon (odst. 4). 18. Podle § 104b odst. 1 o. s. ř. náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. 19. Podle § 104b odst. 2 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle zvláštního zákona ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné sp