23 Cdo 3065/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3065/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3065/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3065.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 72 odst. 2 předpisu č. 458/2000 Sb. § 74 předpisu č. 458/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3065/2024-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně GasNet, s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, identifikační číslo osoby 27295567, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalovanému M. S., zastoupenému obecným zmocněncem Karlem Bendou, narozeným 13. 5. 1975, bytem v Hradci Králové, Československé armády 408/51, o zaplacení 250 449,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. 17 C 41/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králově ze dne 20. 6. 2024, č. j. 26 Co 66/2024-182, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení domáhala na žalovaném zaplacení částky 250 449,79 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za neoprávněný odběr plynu ve smyslu § 74 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (odpovídající naměřené spotřebě plynu 15 398 m3 za dobu od 23. 10. 2017 do 11. 3. 2019) v odběrném místě na adrese XY, které užíval žalovaný od 12. 7. 2017 do 11. 3. 2019 na základě nájemní smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že v roce 2015 došlo k ukončení dodávky plynu do uvedeného odběrného místa pro neplacení ceny služeb jiným zákazníkem, avšak nedošlo k demontáži měřícího zařízení, a že smlouva o sdružených službách dodávky plynu uzavřená dne 23. 10. 2017 mezi žalovaným jako zákazníkem a společností innogy Energie, s. r. o., jako obchodníkem s plynem, na jejímž základě měl žalovaný plyn odebírat, se nikdy nestala účinnou z důvodů na straně obchodníka s plynem. 2. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 17 C 41/2023-112, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 250 449, 79 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). 3. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním (podle obsahu dovolání jen v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé), v němž navrhla rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla nesprávné právní posouzení. Dovolání měla za přípustné pro řešení otázek hmotného a procesního práva, které podle ní dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, dále otázky, při jejímž řešení se podle ní odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázky procesního práva spočívající v porušení ústavně zaručeného základního práva. 5. Žalobkyně konkrétně považovala za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu tyto otázky: - „zda se jedná o neoprávněný odběr plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) nebo g) energetického zákona, pokud byla mezi zákazníkem a obchodníkem uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 23. 10. 2017 (zahrnující závazek dodat plyn a zajistit pro něj distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy), ale na základě ní však obchodník s plynem nikdy plyn zákazníkovi nedodával, neboť smlouva nenabyla účinnosti, protože obchodník nikdy nezajistil distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy a nepřevzal ohledně odběrného místa odpovědnost za odchylku, a nikdy tak v evidenci společnosti OTE, a.s. (ani v evidenci provozovatele distribuční soustavy) nedošlo k zahájení dodávky plynu do odběrného místa“ (dále jen „první otázka“). Měla za to, že si strany sjednaly účinnost smlouvy ke dni zahájení dodávky plynu, předpokládané dne 25. 10. 2017, k níž však podle názoru žalobkyně nedošlo, neboť obchodník s plynem neuzavřel potřebné smlouvy a nesplnil tak veškeré potřebné úkony k zahájení dodávky plynu, zejména nezajistil distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy a nepodal žádost o rezervaci kapacity, v důsledku čehož nemohlo dojít k zahájení dodávky plynu ani k přenesení odpovědnosti za odchylku v odběrném místě na obchodníka s plynem ve smyslu § 72 odst. 2 energetického zákona. V důsledku toho se žalovaný dopustil neoprávněného odběru i podle § 74 odst. 1 písm. g) energetického zákona. - „zda je pro závěr o existenci neoprávněného odběru plynu v odběrném místě dle § 74 odst. 1 písm. a) nebo g) energetického zákona rozhodující, zda byl zákazník v dobré víře ve splnění závazku obchodníka zajistit distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy“ (dále jen „druhá otázka“). Podle žalobkyně soudy nižších stupňů odůvodnily svůj závěr o neexistenci neoprávněného odběru plynu dobrou vírou žalovaného, ačkoliv neoprávněný odběr zakládá objektivní odpovědnost, jejíž vznik není podmíněn zaviněním, vědomostí ani dobrou vírou odběratele. - „zda, pokud se v předmětném případě o neoprávněný odběr plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) nebo g) energetického zákona nejedná, je takovou situaci nutno posoudit jako neoprávněnou distribuci plynu ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona“ (dále jen „třetí otázka“), a „zda se jedná o neoprávněnou distribuci plynu ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona, i když je uzavřena smlouva o připojení k distribuční soustavě (§ 72 odst. 3 energetického zákona), neboť tato smlouva není právním důvodem ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona“ (dále jen „čtvrtá otázka“). Podle žalobkyně soudy nižších stupňů za právní důvod pro využití distribuční soustavy ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona nesprávně považovaly smlouvu o připojení k distribuční soustavě uzavřenou dne 23. 10. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným, ačkoliv právním důvodem pro využití distribuční soustavy je zásadně smlouva o zajištění služby distribuční soustavy podle § 72 odst. 6 energetického zákona, která podle žalobkyně uzavřena nebyla. - zda lze počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody ve smyslu § 619 odst. 2 a § 620 občanského zákoníku, resp. u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 621 občanského zákoníku spojit s okamžikem, kdy jsou nahlášeny údaje rozhodné pro určení množství odebraného plynu obchodníkovi s plynem, a nikoliv provozovateli distribuční soustavy (žalobkyni) a osoba podezřelá z deliktu neoprávněného odběru plynu označila žalovaného za osobu povinnou k náhradě škody/vydání bezdůvodného obohacení, přestože se tato tvrzení s ohledem na veškeré okolnosti důvodně jevila jako nevěrohodná, nepravdivá, tím spíš, když byla podezřelým osvědčována falsifikáty nájemních smluv a žalobkyně byla schopna učinit pravděpodobný závěr o povinnosti žalovaného k náhradě škody/vydání bezdůvodného obohacení (včetně výše škody/bezdůvodného obohacení) až na základě přiznání žalovaného v usnesení Policie ČR (dále jen „sedmá otázka“). Žalobkyně argumentovala v dovolání tím, že podmínky pro uplatnění práva na náhradu škody z neoprávněného odběru (resp. nároku z bezdůvodného obohacení) byly splněny až okamžikem, kdy mohla učinit pravděpodobný závěr o povinnosti žalovaného k náhradě škody a její výši, o kterém se dozvěděla až z usnesení Policie ČR. - „zda … vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení za odebraný plyn, který patřil provozovateli distribuční soustavy, druhé straně smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, tj. obchodníkovi s plynem, který však první straně této smlouvy, tj. zákazníkovi, na základě sjednané smlouvy nikdy žádný plyn nedodal, neboť žádný plyn pro potřeby zákazníka nikdy nenakupoval, nepřepravil ani nepřevzal k danému odběrnému místu odpovědnost za odchylku, nebo třetí osobě, tj. provozovateli distribuční soustavy, jenž byl vlastníkem plynu, který zákazník po celou dobu odebíral a který provozovatel distribuční soustavy nakupuje ke krytí ztrát plynu z distribuční soustavy“ (dále jen „osmá otázka“). Odvolací soud podle žalobkyně nesprávně uzavřel, že právo