23 Cdo 3065/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3065/2024-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně GasNet, s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, identifikační číslo osoby 27295567, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalovanému M. S., zastoupenému obecným zmocněncem Karlem Bendou, narozeným 13. 5. 1975, bytem v Hradci Králové, Československé armády 408/51, o zaplacení 250 449,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. 17 C 41/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králově ze dne 20. 6. 2024, č. j. 26 Co 66/2024-182, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení domáhala na žalovaném zaplacení částky 250 449,79 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za neoprávněný odběr plynu ve smyslu § 74 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (odpovídající naměřené spotřebě plynu 15 398 m3 za dobu od 23. 10. 2017 do 11. 3. 2019) v odběrném místě na adrese XY, které užíval žalovaný od 12. 7. 2017 do 11. 3. 2019 na základě nájemní smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že v roce 2015 došlo k ukončení dodávky plynu do uvedeného odběrného místa pro neplacení ceny služeb jiným zákazníkem, avšak nedošlo k demontáži měřícího zařízení, a že smlouva o sdružených službách dodávky plynu uzavřená dne 23. 10. 2017 mezi žalovaným jako zákazníkem a společností innogy Energie, s. r. o., jako obchodníkem s plynem, na jejímž základě měl žalovaný plyn odebírat, se nikdy nestala účinnou z důvodů na straně obchodníka s plynem. 2. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 17 C 41/2023-112, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 250 449, 79 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). 3. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním (podle obsahu dovolání jen v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé), v němž navrhla rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla nesprávné právní posouzení. Dovolání měla za přípustné pro řešení otázek hmotného a procesního práva, které podle ní dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, dále otázky, při jejímž řešení se podle ní odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázky procesního práva spočívající v porušení ústavně zaručeného základního práva. 5. Žalobkyně konkrétně považovala za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu tyto otázky: - „zda se jedná o neoprávněný odběr plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) nebo g) energetického zákona, pokud byla mezi zákazníkem a obchodníkem uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 23. 10. 2017 (zahrnující závazek dodat plyn a zajistit pro něj distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy), ale na základě ní však obchodník s plynem nikdy plyn zákazníkovi nedodával, neboť smlouva nenabyla účinnosti, protože obchodník nikdy nezajistil distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy a nepřevzal ohledně odběrného místa odpovědnost za odchylku, a nikdy tak v evidenci společnosti OTE, a.s. (ani v evidenci provozovatele distribuční soustavy) nedošlo k zahájení dodávky plynu do odběrného místa“ (dále jen „první otázka“). Měla za to, že si strany sjednaly účinnost smlouvy ke dni zahájení dodávky plynu, předpokládané dne 25. 10. 2017, k níž však podle názoru žalobkyně nedošlo, neboť obchodník s plynem neuzavřel potřebné smlouvy a nesplnil tak veškeré potřebné úkony k zahájení dodávky plynu, zejména nezajistil distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy a nepodal žádost o rezervaci kapacity, v důsledku čehož nemohlo dojít k zahájení dodávky plynu ani k přenesení odpovědnosti za odchylku v odběrném místě na obchodníka s plynem ve smyslu § 72 odst. 2 energetického zákona. V důsledku toho se žalovaný dopustil neoprávněného odběru i podle § 74 odst. 1 písm. g) energetického zákona. - „zda je pro závěr o existenci neoprávněného odběru plynu v odběrném místě dle § 74 odst. 1 písm. a) nebo g) energetického zákona rozhodující, zda byl zákazník v dobré víře ve splnění závazku obchodníka zajistit distribuci plynu u provozovatele distribuční soustavy“ (dále jen „druhá otázka“). Podle žalobkyně soudy nižších stupňů odůvodnily svůj závěr o neexistenci neoprávněného odběru plynu dobrou vírou žalovaného, ačkoliv neoprávněný odběr zakládá objektivní odpovědnost, jejíž vznik není podmíněn zaviněním, vědomostí ani dobrou vírou odběratele. - „zda, pokud se v předmětném případě o neoprávněný odběr plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) nebo g) energetického zákona nejedná, je takovou situaci nutno posoudit jako neoprávněnou distribuci plynu ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona“ (dále jen „třetí otázka“), a „zda se jedná o neoprávněnou distribuci plynu ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona, i když je uzavřena smlouva o připojení k distribuční soustavě (§ 72 odst. 3 energetického zákona), neboť tato smlouva není právním důvodem ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona“ (dále jen „čtvrtá otázka“). Podle žalobkyně soudy nižších stupňů za právní důvod pro využití distribuční soustavy ve smyslu § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona nesprávně považovaly smlouvu o připojení k distribuční soustavě uzavřenou dne 23. 10. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným, ačkoliv právním důvodem pro využití distribuční soustavy je zásadně smlouva o zajištění služby distribuční soustavy podle § 72 odst. 6 energetického zákona, která podle žalobkyně uzavřena nebyla. - zda lze počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody ve smyslu § 619 odst. 2 a § 620 občanského zákoníku, resp. u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 621 občanského zákoníku spojit s okamžikem, kdy jsou nahlášeny údaje rozhodné pro určení množství odebraného plynu obchodníkovi s plynem, a nikoliv provozovateli distribuční soustavy (žalobkyni) a osoba podezřelá z deliktu neoprávněného odběru plynu označila žalovaného za osobu povinnou k náhradě škody/vydání bezdůvodného obohacení, přestože se tato tvrzení s ohledem na veškeré okolnosti důvodně jevila jako nevěrohodná, nepravdivá, tím spíš, když byla podezřelým osvědčována falsifikáty nájemních smluv a žalobkyně byla schopna učinit pravděpodobný závěr o povinnosti žalovaného k náhradě škody/vydání bezdůvodného obohacení (včetně výše škody/bezdůvodného obohacení) až na základě přiznání žalovaného v usnesení Policie ČR (dále jen „sedmá otázka“). Žalobkyně argumentovala v dovolání tím, že podmínky pro uplatnění práva na náhradu škody z neoprávněného odběru (resp. nároku z bezdůvodného obohacení) byly splněny až okamžikem, kdy mohla učinit pravděpodobný závěr o povinnosti žalovaného k náhradě škody a její výši, o kterém se dozvěděla až z usnesení Policie ČR. - „zda … vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení za odebraný plyn, který patřil provozovateli distribuční soustavy, druhé straně smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, tj. obchodníkovi s plynem, který však první straně této smlouvy, tj. zákazníkovi, na základě sjednané smlouvy nikdy žádný plyn nedodal, neboť žádný plyn pro potřeby zákazníka nikdy nenakupoval, nepřepravil ani nepřevzal k danému odběrnému místu odpovědnost za odchylku, nebo třetí osobě, tj. provozovateli distribuční soustavy, jenž byl vlastníkem plynu, který zákazník po celou dobu odebíral a který provozovatel distribuční soustavy nakupuje ke krytí ztrát plynu z distribuční soustavy“ (dále jen „osmá otázka“). Odvolací soud podle žalobkyně nesprávně uzavřel, že právo na bezdůvodné obohacení náleží smluvním stranám. Vyjádřila přesvědčení, že aktivní legitimaci obchodníka s plynem v projednávané věci brání absence dodávek plynu obchodníkem. 6. Podle žalobkyně se odvolací soud také odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 642/2000 (správně sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ­– poznámka Nejvyššího soudu; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz), při řešení otázky, „zda je soud vázán právní kvalifikací žalovaného nároku, jenž žalobkyně uvedla ve své žalobě, přestože žalobkyně v žalobě a následných vyjádřeních soudu prvního stupně uvedla veškeré rozhodné skutkové okolnosti, ze kterých jednoznačně vyplývá nár