23 Cdo 3290/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3290/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3290/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3290.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3290/2023-495 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně Vino – Pro, s.r.o., se sídlem v Ostravě, Martinovská 3168/48, identifikační číslo osoby 27850382, zastoupené JUDr. Wieslawem Firlou, se sídlem v Ostravě, Křížkovského 617/10, proti žalované Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 604 893 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 171/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 8. 2022, č. j. 7 C 171/2018-442, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 53 Co 137/2023-469, takto: I. Řízení o „dovolání“ žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 8. 2022, č. j. 7 C 171/2018-442, se zastavuje. II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 53 Co 137/2023-469, se odmítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v posuzované věci domáhala po žalované zaplacení částky 604 893 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného pojistného plnění z pojištění osobního automobilu žalobkyně, tzv. havarijního pojištění All risk s omezením snižování plnění z důvodu poklesu obvyklé ceny vozidla (pojištění pořizovací ceny GAP) na základě pojistné smlouvy ze dne 28. 9. 2015. Tvrdila, že dne 26. 9. 2017 byl jednatel žalobkyně účastníkem dopravní nehody způsobené řidičem jiného vozidla, jehož majitel měl uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s ČSOB pojišťovnou a.s. (dále jen „pojišťovna ČSOB“), která uhradila opravu vozidla žalobkyně ve výši 1 237 045 Kč a dále žalobkyni zaplatila částku 171 000 Kč za znehodnocení vozidla (tj. rozdíl mezi hodnotou vozidla před nehodou a po opravě vozidla). Žalobkyně požadovala po žalované z titulu pojištění GAP uhrazení pořizovací ceny automobilu snížené o hodnotu „použitelných zbytků vozidla“ a částku 171 000 Kč, která jí byla vyplacena pojišťovnou ČSOB, neboť škoda na vozidle byla tzv. totální škodou. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č.j. 7 C 171/2018-442, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení (výroky II a III). 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 53 Co 137/2023-469, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 279 649 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, jinak jej potvrdil (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení ve výši 4 935,48 Kč, jinak jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 26 261,20 Kč (třetí výrok). 4. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně výslovně ve všech výrocích včasně podaným dovoláním. Namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu (sic!) soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda v případě poškození automobilu a vzniku tzv. totální škody, má poškozený, který sjednal platné havarijní pojištění s omezeným snižováním pojistného plnění z důvodu poklesu jeho ceny (GAP), po opravě vozidla a po úhradě pojišťovnou viníka nehody nákladů na opravu vozidla i po poskytnutí finančního plnění do hodnoty vozidla před nehodou, také nárok na pojistné plnění – dorovnání finanční částky do výše pořizovací ceny vozidla“, která podle ní v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017 (jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), a nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/2016 (jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz). Žalobkyně nesouhlasila s tím, že odvolací soud při určení pojistného plnění žalované odečetl od pořizovací hodnoty automobilu cenu jeho opravy. Takovým snížením pojistného plnění byl podle ní narušen účel pojištění GAP, tj. uchovat cenu pořízeného vozidla na stejné výši po stanovenou dobu. 5. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. 6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 7. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovoláním napadla nejen rozsudek odvolacího soudu, ale výslovně také rozsudek soudu prvního stupně. Občanský soudní řád ovšem neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud z tohoto důvodu řízení o „dovolání“ žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil, protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). 8. Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Právní otázka, ať již otázka hmotného či procesního práva, nemůže z pohledu ustanovení § 237 o. s. ř. obstát, nelze-li na takto položenou otázku nalézt obecně platnou odpověď, tedy neumožňuje-li její formulace judikatorní řešení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3538/2016, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 382/2019, ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3535/2021, a ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3114/2021). Otázka (podle žalobkyně dosud judikaturně neřešená), jak byla formulována v dovolání, proto nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na ni nelze dát obecně platnou odpověď. Odpověď na tuto otázku závisí v každém individuálním případě především na obsahu pojistné smlouvy a sjednaných podmínkách pojištění. Samotný postup odvolacího soudu při výkladu smlouvy a Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel (dále jen „VPP“), jehož správnost může být předmětem dovolacího přezkumu, přitom žalobkyně v dovolání nezpochybňuje prostřednictvím příslušné právní otázky s vymezením některého z předpokladů přípustnosti dovolání. 11. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je navíc i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Řešení