23 Cdo 389/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 389/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2026 Spisová značka:23 Cdo 389/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.389.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 237 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 389/2025-314 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D, ve věci žalobců a) E. T., zastoupené Mgr. Denisem Karbusem, advokátem se sídlem v Praze 13, Kovářova 1081/3, b) V. J. a c) J. J., obou zastoupených Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalované M. M., zastoupené JUDr. Ing. Helenou Horovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, V Luhu 754/18, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 319/2021, o dovolání žalobců b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 21 Co 47/2023-290, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou domáhali, aby bylo určeno, že jsou vlastníky spoluvlastnických podílů k blíže v žalobě určené bytové jednotce č. XY, vč. specifikovaných podílů na společných částech domu a pozemcích, vše v k. ú. XY, obec XY (dále jen „byt“), s tvrzením, že kupní smlouvou ze dne 6. 2. 2018 byt prodali žalované, že žalovaná řádně a včas nezaplatila kupní cenu ve výši 2 490 000 Kč, a žalobci proto od kupní smlouvy odstoupili (odstoupení bylo žalované doručeno dne 25. 8. 2021), a stali se opět spoluvlastníky bytu. 2. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 5 C 319/2021-194, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně a) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 5/8 (výrok pod bodem I), že žalobce b) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8 (výrok pod bodem II), a že žalobce c) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 2/8 ve vztahu k bytu (výrok pod bodem III), a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení ve výši 30 492 Kč (výrok pod bodem IV). 3. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem (poté, co jeho předchozí rozsudek byl zrušen rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body I, II a III ve vztahu k žalobcům b) a c), změnil jej ve výroku pod bodem IV pouze ve výši nákladů řízení, která činí částku 37 026 Kč (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalobců b) a c) zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 12 342 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého plnit (výrok II). 4. Žalobci b) a c) (dále též jen „žalobci“) napadli rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) včasným dovoláním, v němž navrhli jeho zrušení, stejně jako zrušení rozsudku soudu prvního stupně, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K přípustnosti dovolání uvedli, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného či procesního práva, které byly vyřešeny v rozporu s dosavadní judikaturou (Nejvyššího či Ústavního soudu) nebo nebyly v rozhodování dovolacího soudu doposud řešeny. Tvrdili též, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. 5. Žalobci měli dovolání za přípustné pro řešení těchto otázek: 1) „Zda je vadou řízení (a odůvodnění rozsudku), pokud vznikl extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, resp. provedenými důkazy.“ Při jejím řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3638/2021, a též například od nálezů Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, ignoroval-li převzetím skutkových zjištění soudu prvního stupně extrémní rozpor s provedeným dokazováním (výslechem Z. a dalšími důkazy), podle kterého bylo zřejmé, že součet dílčích částek, které žalovaná uhradila, dohromady nečinil kupní cenu (ani ve výši dle žalobci nepodepsaného dodatku smlouvy), a že žalované nebyla poskytnuta sleva v jí tvrzené výši. Zohlednil-li by odvolací soud uvedený extrémní rozpor, nemohl-by podle žalobců posoudit odstoupení žalobců jako nedůvodné pro úhradu kupní ceny. Podle žalobců bylo hodnocení důkazů založeno na libovůli. 2) „Zda je důvodem pro zrušení rozhodnutí nedostatek odůvodnění nebo existence rozporů v odůvodnění, zejména o podstatných otázkách.“ Při jejím řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4115/2010, resp. též od nálezů Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 169/09, tím, že odůvodnění jeho rozsudku je vnitřně rozporné, uvedl-li, že byl dán zákonný i smluvní důvod pro odstoupení od smlouvy, avšak dále v odůvodnění uváděl skutková zjištění o zaplacení kupní ceny, z nichž měl vyplývat pravý opak (ohledně kterých je výše namítán extrémní rozpor). 3) „Zda je v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud při zachování stavu provedeného dokazování a za situace, kdy nedochází ke změně ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v příslušné otázce, změní obecný soud svůj právní názor vyjádřený ve svém předchozím rozhodnutí v téže věci, pokud se zároveň jedná o otázku, o níž nebylo nadřízeným soudem rozhodnuto, že byla posouzena chybně.“ Tato otázka procesního práva podle žalobců v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla řešena. Žalobci vytýkají odvolacímu soudu, že při vědomí toho, že s ohledem na předchozí zrušující rozsudek dovolacího soudu argument opožděného odstoupení od kupní smlouvy již neuspěje, přehodnotil svůj dřívější právní názor, že odstoupení bylo důvodné, ačkoliv si musel být taktéž vědom, že opačný závěr nemá oporu v provedeném dokazování, jinak by v odůvodnění neuváděl, že byl dán smluvní i zákonný důvod pro odstoupení. 4) „Zda je šikanózním jednáním, které nepožívá právní ochrany, případ, kdy prodávající nabude odstoupením od kupní smlouvy zpět nemovitou věc, jejíž hodnota se v mezidobí zvýšila, nebo případ, kdy si prodávající počíná při správě svých záležitostí nedbale.“ Při jejím řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2377/2018, podle kterého je šikanou jen takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného. 6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). 10. Na řešení otázek 1), 2) a 3) napadené rozhodnutí nezáviselo a takové procesní otázky odvolací soud neřešil (jejich řešení nebylo pro napadené rozhodnutí určující). Jejich prostřednictvím žalobci vytýkají odvolacímu soudu existenci vad řízení, které měly v rozporu s jimi citovanou judikaturou zasáhnout do práva žalobců na spravedlivý proces. Žalobci zakládají svou dovolací argumentaci na údajném pochybení odvolacího soudu, který měl podle nich posoudit odstoupení od smlouvy jako nedůvodné na základě skutkového závěru, že byla žalovanou uhrazena řádně a včas kupní cena, přičemž takový